Reklama

S herečkou a dabérkou Jaroslavou Obermaierovou jsme se sešly na projekci chystané premiéry filmu Školní výlet a plánovaného scénáře snímku Bastardi 3. I přesto, že měla problém s hlasivkami, s rozhovorem souhlasila.

mydveA já jsem moc ráda, jinak by mi zase dalo velkou práci ji zastihnout, neboť tato veselá a přátelská herečka s pomněnkovýma očima je na roztrhání. V jednom kuse, více než čtyřicet let. Kdo si dá tu práci a podívá se na výčet jejích rolí, nedohlédne konce. A jak paní Obermaierová během rozhovoru správně podotkla: Jsem herečka, tak hraju.

Hrajete i ve výše zmiňovaných Bastardech, scénář třetího dílu se ale teprve chystá, nicméně v předchozích dvou už jste se mihla.
To jste řekla správně, mihla. Mám tam takovou malou roli uklizečky, ale zahrála jsem si ji ráda. Je to vlastně po dlouhé době filmová nabídka.

Na nedostatek práce si ale rozhodně stěžovat nemůžete. Když nejsou role filmové, jsou televizní. A tady se s vámi setkáváme skoro denně prostřednictvím seriálu TV Nova Ulice, kde hrajete takovou, jak to nazvat, všudypřítomnou prodavačku Vilmu Nyklovou.
No babu Nyklovou, klidně to řekněte (smích).

Tak dobře. A jak se vám ta baba hraje?
(smích) Já vždycky, když se mě někdo zeptá, jak se vám hraje baba Nyklová, tak říkám: „A jak vám se chodí do práce?“ Je to prostě moje práce. Přijdu, zahraju, co tam mám napsané, zahraju to tak, aby mi lidi věřili, abych byla přesvědčivá, a zase odejdu.

scénky z natáčení TV seriálu Ulice

Ale za ty roky vám ta role přece jen musela trochu více přirůst k srdci. Vždyť ten seriál běží už šestým rokem.
Ale ano, to víte, že ano. Je to příjemná práce. Až na to ranní vstávání. Ale dělám ji ráda, protože točení mě baví víc než například práce na jevišti. U seriálu si přečtu, co tam na ten den mám, naštěstí mám fotografickou paměť, takže si to hned zapamatuji. Co neumím, to si vymyslím, a hned druhý den to můžu zapomenout. Nemusím to držet v hlavě jako u divadla. Nerada hraji něco dlouho.

Je natáčení seriálu, v tomto případě třeba právě nekonečné Ulice, hodně odlišné od natáčení filmu?
Je to jiná práce, dá se to srovnat i s uzavřeným seriálem. Film je zdlouhavější, v seriálu ta práce víc „odsejpá“, a to mě na tom právě baví. Já mám ráda, když to odsejpá, i v životě.

Sledujete i ty díly, ve kterých nehrajete?
Určitě, sleduju, abych měla o všem přehled. Jako Nyklová. (smích)

slumirem

s filmovým synem Lumírem Nyklem (Václav Svoboda)

Prozraďte mi ještě, sledujete i nějaké jiné seriály, ať už české, nebo zahraniční.  A pokud ano, který se vám líbí?  
Já toho času moc nemám, ale když už, tak mě baví Kriminálka Miami, která má tu výhodu, že každý díl je uzavřený. Navíc tam hraje takový zajímavý zrzavý herec David Caruso, který to hraje moc dobře. České seriály sleduju málo, většinou je musíte sledovat pravidelně, a na to opravdu nemám čas.

Pojďme nyní k filmu, a to zatím k poslední filmové roli v Bastardech I. a II. Tyto snímky jsou ze školního prostředí, plné šikany a násilí, bohužel jsou natočeny na základě skutečných událostí. Děsí vás ta realita?
Určitě ano, ale naštěstí už jsem škole odrostla, moje dítě taky, tak s tím už tolik nepřijdu do styku. Ale tím dějem jsem byla, jako mnozí z nás, šokována. Věřím Tomášovi, že vychází z reality (scénárista Tomáš Magnusek pozn. red.) Všechno začíná v rodině. Co zmůže ta škola, když tam přijde nevycválaný spratek, třeba už i ten šestiletý, který je zvyklý, že dospělí se neposlouchají. Kdo ho to má naučit? To vychází z domova, když už přijde do školy, je pozdě, škola je bezmocná.

foto

foto z projekce / s Tomášem Magnuskem a Kateřinou Brožovou

To je pravda, nechtěla bych být dnes učitelkou. Ale vy jste byla, a sice dospělým žákům, a to ve filmu Marečku, podejte mi pero. Výčet vašich filmových a televizních rolí je neskutečný. Zrovna nedávno jsem si v souvislosti s výročím Boženy Němcové pouštěla Moskalykovu Babičku, kde jste měla půvabnou roli Kristly. Vaše krásné modré oči okouzlily i zámeckého písaře v podání Josefa Somra. Pomáhala vám vaše krása k filmovým rolím?
(smích) Děkuji, jste milá, ale to mně ani nepřipadá, že bych byla nějak zvlášť krásná. Byla jsem prostě takový český, nebo spíš slovanský typ. Hodila jsem se jim do těch krojů, na takové ty české klasiky. Ale všechno přejde…

... hodila jsem se jim do těch krojů / ukázka z filmu Babička (1971)

Skromnost stranou. Ještě během studia na DAMU jste se objevila v poměrně odvážné erotické scéně, ve filmu Souhvězdí panny. Tehdejší tisk o vás psal celé statě. Styděla jste se?
souhvezdiAno, některé ty články jsem četla. (smích) No, styděla. Tak trošku nepříjemné to bylo, ale Pepíček Čáp byl v civilu můj kluk, tak to tak hrozné nebylo. A víte co, na rozdíl od toho, co se točí teď, kdy se ty holky musí svlékat skoro v každém filmu, tak my byly oproti nim opravdu hodně cudné. Já jsem vlastně ráda, že už mám věk, kdy se svlékat nemusím (smích). Myslím si, že někdy se to až přehání a je to v té scéně třeba úplně zbytečné. Vždyť taková ta skrytá nahota je daleko příjemnější, podporuje fantazii diváka a je to daleko lepší, než když je hned všechno odhaleno.

 

sarka

krásná Jaroslava Obermaierová coby Šárka na fotografii z roku 1970 / TV cyklus Má vlast

Další odvážnou scénu jste měla i ve filmu Kladivo na čarodějnice. Tam jste měla krásnou roli mladé dívky, kterou bohužel po mučení a znásilnění při čarodějnických procesech upálili. Jak vzpomínáte na účinkování v tomto bezesporu jednom z nejlepších českých filmů?
Bylo to krásné natáčení, i když režisér Vávra byl známý perfekcionista. V hlavě mi utkvívá nejen on, ale i řada výborných hereckých kolegů. Mám takové střípky vzpomínek, že jsem měla moc krásný historický kostým, ještě než ho zničili u mučení a upálení. Ten film je děsně depresivní, ale zároveň moc pěkný.

Dlouhou dobu byl trezorový. Na rozdíl třeba od televizního seriálu Třicet případů majora Zemana, kde jste měla jednu z hlavních rolí, druhou Zemanovu manželku.
Každý se mě pořád ptá na Zemana.

Ale já to nemyslím nijak zle, naopak. I já se na ten seriál ráda podívám.
Já to beru, jak to je. Stejně se na to všichni dívali a zase znovu dívají. A kdo nechce, tomu to nikdo nenutí. Pamatuji si, že když to po revoluci začala nějaká televize znovu vysílat, tuším, že to bylo na ČT, protože tam pak i probíhal přímý přenos debaty k tomuto seriálu, sešli se tam samí bojovníci - proti fašismu, proti komunismu, demokraté... a teď se to tam mezi sebou všechno dohadovalo a k ničemu nedospěli. Tak samozřejmě, že v tom seriálu byly věci poplatné době, byly zkreslené, ale každá doba má své. A některé ty příběhy byly naopak i na základě skutečných kriminálních případů. Ty politické měly své mouchy, ale jinak to tenkrát nešlo. Major Zeman je obraz té doby a já bych tuto kapitolu už uzavřela.
Já osobně jsem se s negativními ohlasy nesetkala. Jsem herečka, tak hraju. A nebyla jsem sama. Vždyť tam hráli všichni, včetně Honzy Třísky. Málokdo tam nehrál. A taky moje velká kamarádka Renátka Doleželová. Vždycky když jsme spolu někam přišly, tak na nás pokřikovali „Zemanovy ženy“. (smích) Je to už deset let, co tu není. Hrůza, jak to letí.

zeman

Blanka Zemanová / Třicet případů majora Zemana

Ano, to byl smutný osud. Zemřela deset dní po svých padesátých narozeninách. Říká se, že hodně pila. Myslíte, že i kvůli tomu, že režiséři na ni po revoluci zapomněli? 
Nevím, jestli přímo zapomněli, ale ta doba se měnila, práce bylo míň, také určitý věk už v tom hrál svoji roli. Ono je to složité. Podívejte, já. Také už jsem léta nedělala film, až teď v těch Bastardech. Filmy, které se teď točí, jsou pro jinou generaci a s jinou generací. Změnila se garnitura režisérů. Ale s tím nic nenaděláte, tak to prostě je.  

Paní Obermaierová, obligátní herecká otázka: Máte nějakou svoji nejoblíbenější filmovou či televizní roli?
To je fakt strašně obligátní a pitomá otázka (smích), protože co máte mít za více než čtyřicet let nejoblíbenějšího?

marečku

Jedna z mnoha rolí ve filmu Marečku, podejte mi pero (1976)

smrt

s Oldřichem Velenem ve filmu Smrt stopařek (1979)

To je také odpověď, díky (smích). Pojďme tedy k něčemu méně známému. Dočetla jsem se, že jste už v deseti letech tancovala v Národním divadle, a to v baletu? Je to pravda?
Ano, je. Já jsem chodila do baletu už od pěti let.

K tomu vás vedli rodiče?
Ne, vůbec ne. Jednak jsem měla jenom maminku a babičku, tatínek brzy zemřel, ale nějak jsem si to prostě sama vyhlédla. Viděla jsem nějaké baletní vystoupení, moc se mi to líbilo, a tak mě tam maminka přihlásila.

Proč jste u baletu nezůstala?
Tak za prvé, balet má krátký život, už ve třiceti jste stará, a ani maminka si to moc nepřála. A pak také, já jsem nikdy nebyla úplně ideální typ na baletku. To jsou takové křehotinky, a to já rozhodně nejsem. (smích)

Ale mužům se ženy krev a mlíko líbí.
To možná ano, ale na klasiku to prostě není. (smích) Já jsem typ do těch krojů.  

krevamliko

holka krev a mlíko na fotografii z roku 1969 / film Jaromila Jireše, Žert

No vidíte, klidně jste mohla do nějakého folklorního souboru.
(smích) Ano, to je možné. Ale zase bych se nestala herečkou, a mě herectví baví.

A také byste nikdy nepoznala zákulisí slavného divadla E. F. Buriana, kde jste účinkovala téměř dvacet let. To musel být krásný život v tomto prostředí. 
Byl to hezký život u divadla. Hrály jsem pěkné věci, i když samozřejmě taky ne pořád, i tam se musely hrát hry poplatné době. Divadlo stejně nakonec zrušili a bylo těžké dostat se do dalšího angažmá. Už mi nebylo dvacet ani třicet, a přiznám se, že jsem se o to vlastně ani nepokoušela. Spíš jsem si začala zvykat na volnou nohu.

divadlo

v jedné z počátečních divadelních rolí

Je výhodnější být na volné noze?
Člověk se musí více otáčet, není to vždy jednoduché, ale na druhou stranu mě to až tak nemrzí, protože dneska být v divadle v angažmá, to je dost diktát. Člověk musí poslouchat a hrát, co mu dají, v tomto se vůbec nic nezměnilo. Musíte se přizpůsobovat termínům, kdežto na volné noze si můžu i trochu vybírat, kdy mám čas a kdy ne. I když také to vždycky nejde.

Prozraďte mi ještě, se kterými hereckými kolegy jste se setkala v divadle E. F. Buriana?
Když jsem tam přišla, tak to tam byly samé pilíře. Každý soubor má své pilíře. Slávka Budínová, Josef Větrovec, Josef Langmiler, Jiří Holý, Luděk Kopřiva, Viola Zinková, já bych nerada na někoho zapomněla. No prostě setkání s lidmi, na které nezapomenete.

Prostřednictvím vašeho hlasu na nás promlouvá také řada zahraničních hereček, včetně Whoopi Goldbergové. Jak dlouho už se věnujte dabingu?
Od té doby, co je dabing. (smích) Mám ho ráda a právě třeba ta angličtina se dabuje moc dobře.

Kromě divadla, dabingu, filmu a televize byste prý chtěla také pracovat pro nadaci, která se stará o opuštěná zvířata. Je to ještě aktuální?
Víte, já mám moc ráda zvířata, hlavně pejsky. S tou myšlenkou si pohrávám už dlouho, ale bohužel pořád nemám čas se k tomu nějak více dostat, seznámit se s tím, co všechno to obnáší. Když už se člověk do něčeho takového pustí, tak se tomu musím věnovat. Zatím to nechávám otevřené.

A máte doma nějaké zvířátka?
Měla jsem dva pejsky, jezevčice už bohužel zemřela, ale mám ještě krysařičku.

spejskem

se svou dvouletou krysařičkou

To jsou ale prý takoví malí vzteklouni?
Ale kdepááák. To je boží povaha. Vztekloun, to byla ta jezevčice, ale tohle je strašně hodné a mazlivé zvířátko. To vám potvrdí všichni, kteří ji znají, protože si ji často beru i do práce, na zkoušky.

Paní Obermaierová, co vás dokáže v životě rozčílit?
Nespravedlnost

A co vás potěší?
Když je hezké počasí.

Tak málo vám stačí ke štěstí?
Úplně. (smích)

Tak ať vám sluníčko prozařuje život i nadále. Děkuji za rozhovor.
Já děkuji a moc pozdravuji všechny vaše čtenářky.

jarkaMedailonek

  • Jaroslava Obermaierová se narodila 10. dubna 1946 v Praze
  • V dětství se věnovala baletu, později ji zaujalo herectví
  • V roce 1968 absolvovala DAMU, poté hrála na divadlech v Kladně a Mladé Boleslavi, v letech 1970-1990 byla členkou hereckého souboru Divadla E. F. Buriana,
  • Již jako devatenáctiletá studentka dostala roli ve filmu Souhvězdí panny (1965), kde proslula na svou dobu poměrně odvážnou erotickou scénou. Následovaly další filmové i televizní role. Dita Saxová (1967), Žert (1968), Kladivo na čarodějnice (1969) Dívce na koštěti (1971) Babička (1971), Marečku, podejte mi pero! (1976) Což takhle dát si špenát (1977) a další.
  • Hrála také v řadě seriálů: Byl jednou jeden dům (1975), Tajemství proutěného košíku (1977), Třicet případů majora Zemana (1975), My všichni školou povinní (1984), Rodáci (1988), Přítelkyně z domu smutku (1992) Život na zámku (1995) a další.  
  • V devadesátých letech se objevila i v pohádkách O perlové panně nebo Jezerní královna (1997)
  • Zahrála si také v Troškově trilogii Kameňák. Zatím poslední filmovou roli dostala ve filmech Tomáše Magnuska Bastardi I, II.  
  • V současné době můžeme tuto herečku již několik let vidět v nekonečném seriálu Ulice na televizi Nova coby jadrnou prodavačku Vilmu Nyklovou.
  • Jaroslava Obermaierová je rozvedená, s bývalým manželem Richardem Čechem má syna Jaroslava.

poskytnuté fotografie: Jaroslava Obermaierová a Vl. Stuška

Čtěte také: