Možná jste se s pojmem vesna setkaly jako s označením jara. Je to právě líbezná bohyně v rozevlátých bílých šatech Vesna, s jejímž příchodem podle starých Slovanů končí zimní řádění Morany.

„Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali Vesnu, líbeznou bohyni jara,“ popisuje Alois Jirásek vynášení Morany ve Starých pověstech českých.

Na vsích se můžete setkat i s dalšími rituály vítání jara. Mladé lehce oděné dívky vybíhají přes vesnici a jdou naproti Vesně, která přilétla na křídlech kukačky a přinesla první jarní déšť. Chovají se právě jako ona. Tancují, jásají a zpívají. Při návratu obcházejí jednotlivé domy, kde jsou vlídně pohoštěny.

Jak Vesna vypadá?

Je stále mladá a krásná. Její smích je nespoutaný a nakažlivý. Běhá bosá po krajině, oděná jen v lehkém průsvitném bílém rouchu. Ráda tančí a zpívá. U studánek se občas objevuje jako bílá paní Velkokočka - takové prameny prý mají moc navrátit mládí.

Je také symbolem dívčího mládí a panenství.

Vesna a ostatní bohové

Podle spisovatele Ivana Hudce jaro přichází, když hromovládný bůh Perun obejme krásnou Vesnu a upustí při tom své kopí.

Vesna má dvě sestry, zimní stařenu Moranu a bohyni plodnosti Živu. V čase příchodu jara se prochází krajem Vesna, když dozrává úroda Živa, v zimě pak Morana.



V některých slovanských kulturách je Vesna ztotožňována s bohyní krásy, mládí a plodnosti Ladou či Lel´. Historik Jan Hanuš Máchal podle pověstí usuzoval, že byla Lada uctívána také na našem území. Je ale pravděpodobné, že šlo spíše o bohyni jižních Slovanů.

Křesťanská tradice se pokoušela Vesnu ztotožnit s archandělem Hanielem. Nezajímavé také není, že slavnosti Vesny se konaly po jarní rovnodennosti, tedy v době křesťanských Velikonoc.

Kam dál?

Reklama