Vztahy

Jaro

Postřeh první: Nedávno jsem jela domů z práce tramvají. Za mnou seděla babička s velmi šikovnou vnučkou, a protože vnučka velmi dobře frázovala a taky dost nahlas mluvila, nedalo se než naslouchat. Mezi opakováním vyjmenovaných slov, vnučka vypravovala o tom, co ve škole, na kroužcích … a co kluci, že zas určitě večer alespoň jeden nebude zvládat úkol a bude volat. Mluvila o nich s despektem starší a vševědoucí holčičky :o)). Velmi mě bavilo naslouchat tomu mláděti, jeho názorům a postřehům, občas jemně korigovaným babičkou. Chtěla jsem už vystupovat, a nedalo mi to, a zadívala jsem se na to dítě. Byla skutečně překrásná a navíc obdařená těma nejúžasnějšíma modrýma očima, jaké jsem kdy viděla. Když vtom to úžasné dítě povídá: „Doufám, že nebudu neplodná! Chci mít v životě děti, tak doufám, že mi budou fungovat vaječníky!“ Už jsem opravdu musela vystoupit, ale vím, že se nejmíň polovina lidí v tramvaji usmívala stejně jako já.

 

Postřeh druhý: Viděla jsem starý film. Nevím už přesně, o co v něm šlo, byla to klasická 70. léta, ale jako jeden z příběhů tam byl příběh mladé dvojice, která spolu začíná intimně žít, je stejně nepoučená a tápe v těchto složitostech podobně, jako jsme tápali my. Co mne pobavilo a dlouho jsem na to musela myslet, byl výrok té mladé ženy sotva vstoupivší do života: „Mami, co myslíš: když se TO neTO, tak TO jako vleze na mozek?!?!?

 

Je jaro, my ženy hubneme, nebo to alespoň tak má vypadat, děláme revizi šatníku, tlusté svetry zahrabeme na dno skříně, nastupují trička, halenky s výstřihy, zkracujeme sukně… Zaznamenávám i jiné – jarní pohledy mužské části populace. Lze říct, že jaro je v nás všech.

 

V souvislosti s těmito dvěma postřehy mne napadá otázka: Jak jste na tom byli vy? Kdo s vámi mluvil a objasňoval vám taje dospívání, řekl jak krásné může být první milování, co je to sex, vysvětlil jak se chránit od prvního dne, abyste nepřišla nechtěně či neplánovaně od jiného stavu? Byl někdo takový ve vašem životě?

 

Já si s vděkem a úctou vzpomínám na svoji prababičku, která mi tajně podstrkávala alespoň knížky pro ženy a dívky, už od mých dvanácti let, když už se se mnou styděla o TOM otevřeně mluvit. I když nevím, jestli to bylo něco platné, mám pocit, že do této části života jsem vstupovala stejně nepoučená, jako když jsem se narodila a objevovala jsem sama složitosti a zákonitosti života. Prababičku jsem milovala, právě proto, že jen jí jsem se mohla svěřit s tím, co se mnou udělal první polibek od kluka – viděla jsem přiblížit se hvězdy :o)) S ní jsem mohla mluvit o tom, jaké mám velmi soukromé sny … zdálo se mi dávno před prvním milováním o tom, jak se TO právě dělo a jak mi můj kluk stáhl ponožky :o))) Bylo to tak intenzivní, že jsem se až probudila a hledala ho v pokoji. Mluvily jsme o tom, jak se mám sama chránit, když už jsem byla papírově dospělá a žila sama a měla svého kluka. Dnes se musím usmívat, jak naivní jsem tenkrát byla, ale stále se klaním před mou babulinkou, jak s přehledem zvládla tu nelehkou úlohu: poučit, nemoralizovat a nezastrašit.

 

Sama mám dvanáctiletou dcerku a už jsme nastoupily do toho samého vlaku. Snažím se, snažím, abych ji upozornila na to, co je nevyhnutelné, pozoruji jak fyzicky vyspívá, střehnu známky toho, že se jí začínají líbit kluci … i když zatím … jsem se dočkala jen odpovědi: „Co si myslíš, ten je blbej!!!!“

 

Jaro cítím, je tu a je v nás všech. I v těch maličkých, co o TOM ještě nemají ani ponětí…

   
29.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Anna Vilhumová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Alousek [*]

    Mila Anno Vilhumova, mame opravdu hodne spolecneho.I mne poucila moje babicka formou knizek o tom, jaky to bude az budu "hotova zenska se vsim vsudy" a i ja mam dneska 12ti letou holku(skoro)u ktere je jaro v plnem proudu.Jedno vim ale jiste:i kdyz moje dite velice rado cte,o dospivani si s ni rada popovidam sama.Aby se jednou nemusela ptat kde byla jeji mama, kdyz ji dcera potrebovala....

    superkarma: 0 30.03.2004, 11:38:38
  2. avatar
    [4] risina [*]

    Mn ěhodně věcí řekla starší ségra... a taky jsme si se spolužačkami půjčovaly knížku "Děvčátka, na slovíčko", tkaže kdy ž miěmamka asi ve 13 chtěla poučovat, mávla jsem přezíravě rukou a tvrdila, že už všechno vím - a mamce se ulevilo. No, nevěděla jsem skoro nic, praxe mě mnohokrát překvapila. Ale to jsem vždycky konzultovala se ségrou. S dětmi o tom mluvíme odmalička, syn se mi i dodnes s lecčím svěří, ovšem dcera je tajnůstkářka, bojím se, že mi ani neřekne, až se s někým bude milovat, a zařídí si antikoncepci sama.

    superkarma: 0 29.03.2004, 15:48:19
  3. avatar
    [2] Kacule [*]

    Já musím říct,že mám perfektní rodiče, se kterými můžu mluvit o čemkoliv.Když jsem něco nevěděla, mamča pověděla.Kolikrát jsme ty holčíčí věci probíraly nad bublaninou nebo vánočním cukrovím - nejlíp se nám povídalo při společné práci.A když jsem potřebovala první antikonc.tabletky, vyzvedl mi je otec - abych nemusela platit, musela jsem mít od zdrav.pojišťovny potvrzení a ta nebyla v našem městě. Tak tam taťka při cestě z práce zajel a rovnou to vzal i přes lékárnu

    superkarma: 0 29.03.2004, 11:04:42
  4. avatar
    [1] Kocicka [*]

    no není to nijak jednoduché to dětem vysvětlit, hlavně když na ně nazíráte ještě jako na děti:-)

    superkarma: 0 29.03.2004, 09:00:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme