Reklama
Po všech hvězdách světového popu, rocku a já nevím čeho všeho mi udělal radost koncert Jarky Nohavici v Bruselu. On sám, kytara, inteligetní - nikoho neurážející, ale ostrý humor.

Sál narvaný českými úředníky z EU, známými i neznámými politiky, stálými krajany, dětmi i starší generací...

Kontrasty jeho "lidového humoru " a "romanticky hloubavých" písniček se střídaly a téměř všichni si texty pobroukávali...

Pocit, že jsme chvíli DOMA, měl každý. Česká soudružnost uprostřed cizí země. Fantastické - diky, Jarku...

Anita


Jo, je pár takových žijících klasiků - a to myslím jako pochvalu. Vyznačují se tím, že je znají a poslouchají skoro všichni, napříč generacemi, vzděláním i názory.

Víte, co je zajímavé sledovat? Co se zpívá, když se někde sejde ne úplně vyhraněná skupina lidí. Třeba účastníci nějakého soustředění, zájezdu nebo firemní akce... Mám vyzkoušené, že vždycky dojde na Ježka, na Suchého a Šlitra, sem tam nějaký ten Nedvěd (ovšem výhradně písničky staršího data), pár pecek od Olympiku (Má drahá dej mi víc...), něco od Kryla a samozřejmě Spirituál Kvintet. Nohavica nechybí nikdy... To je ta opravdová pokladnice národní kultury!