Zpěvák a skladatel Jarek Šimek vydal desku „Iveta naposledy“ jako poctu tragicky zesnulé zpěvačce, s níž úzce spolupracoval. Vyrazil ji představit i na Slovensko, kde se prý Iveta cítila svobodnější.   

jarekJak si máme vysvětlit, že se Iveta na Slovensku cítila svobodnější?
Milovala tuhle zemi, cítila se tady jednoduše klidnější a svobodnější. Já jsem to znovu pochopil v Dobrém ránu, které vysílá televize JOJ a kam jsem byl pozván jako host. Ani mě totiž po téhle návštěvě Slovensko nezklamalo. Ve studiu vládla velmi uvolněná a neformální atmosféra a já jsem až šokovaný z toho, jak jim to může takhle perfektně fungovat, aniž by tam musel někdo nervózně lítat, nebo na sebe štěkat. Byl tam naprostý klid a nic nebyl problém. Tohle na Slovensku obdivuju a nedivím se Ivetě, že sem jezdila ráda. Iveta měla vůbec hodně věcí spojených se Slovenskem, třeba tady točila klip k písničce Děkuju vám, andělové. Vznikl tady mimochodem i klip k ústřední písničce poslední desky Chci s tebou vzlétnout, který natočil slovenský režisér Franky Stružák. Oslovil jsem ho, protože už jsem ho znal z naší spolupráce, udělal pro mě pár skvělých věcí. Do televize jsem si mohl vzít dva hosty a on byl právě jedním z nich. 

Měla Iveta na Slovensku i kamarády?
A kolik! Třeba Tondu Fialu, kterého se mi podařilo také přemluvit, aby vystoupil v televizi a zavzpomínal na Ivetu. Byl to spolu s jeho partnerkou Miriam její dlouholetý kamarád a Iveta k němu měla velkou důvěru. Proto se také stal jejím dvorním fotografem právě na Slovensku a mohl fotit i to, co by jiným fotografům nedovolila.

ivetPředstavoval jste tady Ivetinu poslední, vlastně už vzpomínkovou, desku, proč jste se rozhodl ji vydat?
Rozhodl jsem se ji vydat jako poctu Ivetě a taky pro její fanoušky, kteří ji milovali. Považuju za správné šířit tuhle vzpomínku na skvělou zpěvačku dál právě tímto důstojným způsobem. Jen jsem litoval, že se toho nedožila, deska by se jí určitě líbila. V televizi JOJ byla hostem několikrát, ale nikdy ne na terase komerční budovy vedle hotelu Kempinski v River Parku, odkud se teď Dobré ráno vysílá, užila by si to tam. Já jsem se pak chvíli procházel podél Dunaje právě v River Parku a musím říct, že je to nádhera. Být tady Iveta, byla by zase šťastná.

Vzpomínáte na ni i vesele?
Určitě. Sice mi moc chybí a nemůžu se s její smrtí pořád smířit, ale rád vzpomínám na chvíle, kdy měla důvod se smát.  Třeba jsme s partou přátel chodili na bowling, který s oblibou hrála. Vždycky tu kouli tak divně uchopila, hodila a kupodivu se strefila. Většinou vyhrávala, to jsem nechápal. Jinak se uměla těšit z maličkostí a milovala chvíle, kdy si mohla zapálit svůj oblíbený doutníček.

foto: facebook Jarka Šimka, bonton.cz

Reklama