Reklama

Moje babi se dožila devadesátky a to opravdu ve formě, kolikrát jsme se s ní zlobili, ať už nejezdí na kole nebo zredukuje počet domácího zvířectva, ale všechno marné. Vždycky jsem ji obdivovala, jak třeba bez jakéhokoli rozcvičování dokáže dát dlaně na zem při napnutých nohách a ona zas nechápala, že já, ač o 65 let mladší, to nedokážu a ještě mám při tom strach jestli se vůbec znova narovnám.

Jednu zásadu dodržovala babi pečlivě: po ránu lžička medu, vlašský ořech a štamprle slivovice. Vždycky říkávala, že ji ráno z postele nevytáhne ani tak mečení kozy ve chlívě, jako ta chuť na tu štamprli slivovičky, která ji vžene šťávu do žil. Když se na to člověk podívá vědecky, není na tom trojboji rozhodně nic špatného. Tak jsem to zkusila. Ačkoli s taťkou včelařím, lžičku medu nespolknu, leda tak s půllitrem čaje, po ořechu mám občas afty a štamprle na hladný žaludek mě nevzpružila, anóbrž složila. Tudy cesta tedy nevede.

Nerovnám se babičce ani v jiné důležité věci a to je ve střídmosti. Aby mi tabulka čokolády vydržela měsíc, to bych ji musela po otevření poslat na druhý konec světa na neznámou adresu a pokud bych ji balila tak pět minut, stejně by odešel jen obal. Ale co, vždyť je prý čokoláda elixírem mládí.

A vůbec, kdo chce život věčný?! Maďaři asi ano, tam si ho dala mezi předvolební sliby jedna recesistická strana.

Japina

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Máme to podobně, Japino. Med a vlašský ořech bych ještě přežila. Ale štamprle slivovice, natož té naší domácí, ta dokáže můj žaludek na dlouho rozbouřit v kteroukoli denní či noční dobu.

A jaký je váš recept na zdravý život?

redakce@zena-in.cz

lupa