Přeji hezký den, v současnosti jsou mé nehty krátké, střižené do obloučku. Ale v minulosti bývaly dlouhé, malované každý týden jiným odstínem. Když jsem začala studovat na Dvouleté ekonomické škole, specializace psaní na stroji, sešlo se nás ve třídě 39 děvčat. A jako třídního jsme obdržely starého mládence.

Hned na první hodině hrozivě prohlásil,že nestrpí dlouhé nehty. Ty prý zabraňují tomu, abychom se naučily správně psát na klávesnici. A co prý úplně ze všeho nejvíce  nesnáší, je malované nehty.  Pro 15.leté puberťačky to byl signál ke vzpouře. Domluvily jsme se,že na další hodinu psaní strojem přijdeme všechny s namalovanými nehty! A tak se i stalo.

Při vstupu profesora do třídy a jeho pohledu na naše prsty, připravené k psaní textu, jsme myslely, že omdlí. Včas se vzpamatoval, postavil se na katedře a zahromoval: „Tak a nástup do dvojic a směr školník!“ Nechápaly jsme. Došlo nám to až, když školník vzal láhev s acetonem a každé z nás smazal barvu na nehtech. Ani naše hlasité protesty nezabraly. Jen přilákaly soudruha ředitele a některé další profesory.

Začala slovní přestřelka, ze které bohužel vyšel vítězně učitelský sbor. Byly jsme rády, že žádné z nás nehrozila žádná důtka nebo dokonce vyloučení ze školy. Vypadalo to,že ředitel i sbor  jsou zvyklí na takovéto protesty žákyň.

Zdraví Januše.

Text nebyl redakcí upraven.

Tak takovou křivdu bych si v sobě nesla hodně dlouho.

Dnešní téma zní: Nehty. Jaké jsou ty vaše? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama