Dobrý den, můj příběh oslavy se udál na mé vlastní svatbě před mnoha lety. Svatba se konala na horské chatě. Po bujarých přípitcích a tancovačkách se společensky unavení hosté rozcházeli do předem určených pokojů. Poslední zůstal můj tatínek a strejda Toník.

Oba byli až moc společensky unaveni, že manželka Toníka, teta Bláža, prohlásila, že s takovým smradlavým chlapem v jednom pokoji spát nebude. Co teď? Mého otce napadla tato myšlenka: ve sklepě chaty viděl rozkládací spartakiádní lehátko. Nelenil, přinesl ho a rozložil na chodbě u okna. Toník ulehl a okamžitě usnul na zádech. Při pohledu na něj, dostal taťka další nápad. Zkřížil mu ruce na prsou, někde sehnal svíčky, rozložil je kolem lehátka a zapálil. Pak zabouchal na dveře, kde spal druhý strýc Václav. Sám si klekl u lehátka a sepjal ruce.

 Za chvíli se vynořil z pokoje Václav, vytřeštil oči a pomalu s rukama nataženýma před sebou se blížil k lehátku. Opatrně se dotkl Toníkovi ruce, pak si viditelně oddychl, odplivl a prohlásil: „Sakra, ještě je živej!“ V tu chvíli se můj  táta rozesmál na celé kolo. Podobné žertíky prováděl a dosud provádí můj taťka na oslavách naší rodinky dál. Tím si udržuje mladistvou svěžest a nepřipadá si tak starý a zbytečný. Jsem zvědavá, jaký žertík si připraví na oslavě svatby  mé dcery za měsíc.

Zdraví Januše.


S vaším taťkou může být docela sranda, kdybych ale Tondu našla na chodbě já, leželi bysme tam dva :)

Oslavy mohou mít tedy různou podobu, intenzitu i následky. Napište mi své zážitky, rituály, zvyklosti, jak slavíte vy!

Budu se těšit na vaše příspěvky redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek ocením krásných tvořítekem na led. Bude se vám líbit!

Reklama