Po skončení základní devítileté školy jsem nastoupila na střední školu. Po čase se utvořila z naší třídy výborná parta, a tak jsme se těšili na společné „pracovní“ brigády.

Na ty jsme měli začít jezdit ve třetím ročníku. Nastal podzim a na obzoru se začala rýsovat brigáda na sběr brambor. Konečně nám ve škole oznámili termín a já radostně  nesla papír na podpis od rodičů,že souhlasí s mojí brigádou.

Doma jsem ale narazila. „Nikam!“

To bylo první, co mi mamka řekla a víc se o tom nechtěla bavit. Šla jsem tedy za tátou. Ten mě ale odbyl stejným slovem. Nechápala jsem to!

Z mamky i taťky jsem nemohla dostat vysvětlení,proč zrovna já nemohu jet! Mamka mi napsala omluvenku a doplnila ji lékařskou zprávou od známé lékařky. Já a ještě několik opravdových „marodů jsme tedy nejeli a museli jsme 14 dní chodit do nižších ročníků se učit. Bylo to ponižující.

Teprve po čase jsem z našich „vydolovala“ důvod, proč jsem na brigády nesměla. Oni totiž se na jedné takové chmelové seznámili, zamilovali a výsledkem jejich lásky jsem byla JÁ.

A toho se oni báli, abych nedopadla stejně. Moc mě mrzelo, že mi tehdy nevěřili a já přišla o nezapomenutelné zážitky, které mi po všech brigádách vyprávěli spolužáci.

Zdraví Januše.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


No to je bezvadný a předpokládám, že měli ošéfované dovolené, tábory a všechny podchody a parky, prostě všechna místa, kde by ses mohla ocitnout ve smíšené společnosti. :)) M

Reklama