Přeji pěkný den, vždy, když se s dnes již dospělými dcerami sejdeme, abychom „oslavily“ Mikuláše, zavzpomínáme si na historku z jejich dětství.

Bylo jim asi 5 a 7 let, když jsme se v naší rodině domluvili, že by mohl poprvé k nám přijít Mikuláš s čertem. Dohodli jsme se, že Mikuláše bude hrát dědeček, čerta můj manžel a anděla moje mladší sestra.

S babiččinou pomocí a jejího šicího stroje se vyrobily kostýmy pro všechny zúčastněné. Nastal večer.

Naše děvčata se dívala z okna a pozorovala mikulášský cvrkot na ulici. Najednou zazvonil domovní zvonek. Šla jsem otevřít a vpustila nadpozemské postavy do bytu. Čert zarachotil řetězem a naše děvčata najednou přestala být srdnatá.

Mikuláš je pohladil po hlavičkách a s dotazem, zda byla celý rok hodná, na ně upřel oči.  Starší dcerka se sklopenou hlavou se chystala odpovědět, ale její zrak skončil na botách Mikuláše. Vytřeštila na ně oči, chytla čerta za řetěz a na celý byt zvolala:

 „Já jsem hodná byla, ale Mikuláš je zloděj. Ukradl dědečkovi boty, Koukej čerte, měl bys ho strčit do pytle!“

A ukazovala na Mikulášovy boty. Nastala trapná chvilka. Vyřešila to sestra – anděl.

Vzala dcerku za ruku a vlídně jí povídá:

„Víš, Mikuláš už obešel tolik dětí, že si svoje boty prošoupal, a tak mu tvůj děda půjčil svoje. Ale hned, jak Mikuláš rozdá všechny dárečky, tak dědečkovi boty vrátí“.  

S tím se dcerka spokojila, uklidnila se a procítěně přednesla básničku, kterou se celé odpoledne učila. Obdržela dárečky a tím skončila první Mikulášská nadílka v jejím životě.

Januše. .

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To je úsměvné, holt děti mají postřeh nevídaný. :)Děkuji Ti za příběh. Míša.

Pište své zážitky, názory a veselé historky o čertech a Mikuláších na redakce@zena-in.cz. Také si myslíte, že strašit děti se nemá?

Za chvilku se vytasím s novou soutěží, vyhlásíme chcápáka a borce dne a nakonec vylosujeme jeden z vašich příspěvků.

Vylosovaný autor příspěvku k tématu bude odměněn punčochou s kosmetikou. Tedy za předpokladu, že byl hodný!

Reklama