Přeji krásný Velký pátek. Velikonoce mám raději než Vánoce, už proto, že vzniká nový život a příroda. Velikonoční svátky jsem jako děvče nejraději trávila na vesnici u své babičky.

Sešla se tam naše celá rozvětvená rodina, v sobotu jsme společně barvili vejce. Bratránci si dělali legraci, abych si prý vycpala zadní části těla pořádným polštářem, že mě v pondělí dají co proto.  Vždycky jsem se těšila na žlutá kuřátka housátka, které jsem měla jako „plyšové hračky“.

Jednou si děda pořídil nového hlídacího psa – vlčáka Rexu. Hned po příjezdu jsme se skamarádili a nehnuli se od sebe. V předvečer „mrskačky“ jsem vždy babičku prosila, aby nepouštěla koledníky do chalupy neb jsem vždycky přijížděla domů plná jelit na zadku. Babi mi vždy odpovídala: „Ale , děvčičko , to přece patří k životu, aspoň zůstaneš dlouho mladá.

Podívaj sa na mňa, děda mě šupe už kolik roků a já se cejtím jako za mlada!“ Nastalo pondělí.

Hned po probuzení jsem běžela se ukrýt. Tentokrát jsem si našla úkryt na půdě ve velkém sudu, kam babi šlapala na zimu zelí. Za nedlouho už jsem slyšela bouchání pomlázkou na vrata a křik koledníků z vesnice.

Babička jim otevřela a já uslyšela, že si mě musí najít, protože jsem se opět schovala a ona neví kam. Koledníci prozkoumali mé dřívější schovávačky – králíkárnu, stodolu a dokonce se podívali i ke slepicím, jestli prý jsem se neschovala „k sestřičkám“.

Jednoho bratránka napadlo, že využijí k hledání mého psího kamaráda Rexu. Řekli mu: „Kdepak máš novou paničku“. Ten bez váhání začal čmuchat a zastavil se až u sudu. Kluci mě z něj vytáhli a hned na půdě mě začali mrskat a říkat svoje koledy. Já začala ječet, a to rozčílilo Rexu.

Můj řev najednou přehlušil nářek jednoho z koledníků. To se Rexa  zakousl do prvního lýtka, které se mu namanulo před očima. Mrkačka hned přestala a postižený kluk musel na pohotovost.

Tam mu ránu vyčistili, „zaštepovali“ a dostal protitetanovku. Když jsme to pak probírali večer s babi a dědou, vysvětlil mi děda, že Rexa mě vlastně bránil. Myslel si, že mi kluci ubližují, když mě slyšel ječet. Dnes, když jezdí moje děti k nám na „mrskačku“, vždycky si na Rexu vzpomenu a zamávám mu do psího nebe.

Zdraví Januše.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


A je to tak. Psi žádný kalendář nemajím a jak se jde s klackem na páníčka, to pak má i koledník smůlu. Krásný den, Januše. Míša

Co si vy myslíte o Velikonocích? Jaké jsou vaše asociace, když se řekne "pomlázka"? Máte nějaký zážitek z těchto dnů, o který se chcete s námi podělit? Pište na redakce@zena-in.cz. Každé dvě hodiny vylosuji z došlých E-mailů jeden, který dostane dáreček.

Reklama