V rodině naší čtenářky jany199 nepoužívala žádné fígle maminka, ale pěkně fikaná byla jejich starší dcerka Miška, která dodnes miluje fialovou barvu. Více již v dalším úsměvném příspěvku. Nechybí ani důkazní fotografie.

Krásný den všem ženám-in,
z dnešního tématu se mi vynořilo tolik vzpomínek, ale jen stěží bych je mohla všechny vměstnat do jednoho článku. Je zvláštní, že všechny tyhle „nočníkové“ úsměvné vzpomínky má na svědomí jen starší dcera.

Měla dva nočníky, růžový - klasický kulatý a fialový - ten byl hezčí, modernější, tvarově něco jako židlička. Když jsme ji učili na nočník, běhali jsme za ní celá rodina a nosili za ní nočník všude, na balkon, na dvůr, na zahradu, jen aby se odnaučila od plenek. Pěkně s námi točila...

Když už na něm musela sedět, chtěla bumbat, chtěla tam papat, chtěla tam klavír, panenku, kočárek, ale aby se vyčůrala - to ne.....Kolikrát mě napadlo, jestli vůbec ví, co po ní chceme a proč tam vlastně sedí. Skoro jsem si říkala, jestli ona si chudinka nemyslí, že tu krásnou fialovou věc nesmí nijak potřísnit. V létě na něm odseděla na dvorku snad půl sezony, na zadečku měla rýhy, krůpěje potu na čele a nic...No a sotva slezla z nočníku, šlo to samo. Když byla bez kalhot a bez plenky, bylo mi to celkem jedno, ale věčné praní tepláků nebo punčocháčů mě zrovna nebavilo.

Ale musím uznat, že byla fikaná. Samozřejmě každý „bobeček“ byl náležitě pochválen a od babičky také odměněn. Nadarmo se neříká, že děti jsou chytřejší než my dospěláci. A tak má dcera brzy přišla na to, jak získat odměnu a pusinku od babičky za bobeček, když se jí zrovna nechtělo. Jak už jsem psala, sedávala na nočníku v létě i na dvoře - většinou při naší kafíčkové siestě (zmapováno fotografií č.1). Když viděla na zemi kamínek nebo i dva, tři....hodila je do nočníku, zvedla ruce nad hlavu a volala:“ Mikáká má ho tam bobika, kokoládku ostane, jo?....“ No a doma, když neměla po ruce kamínky, našla třeba kostičky ze stavebnice a taky dělala falešné bobečky. Ze začátku byla pochvala i za tohle, protože jsme byli rádi, že pochopila, co po ní chceme. Ale po čase falešné bobečky nestačily a musela se víc snažit. Ale když už, tak jedině na fialový nočník. Růžový nechtěla a trucovala, že ona kakat nebude. Tak muselo být po jejím. Když dostala fialový, dostalo se i nám toho, co jsme očekávali....a tak se naše dítko naučilo chodit na nočník :) Pak se jí to začalo líbit tak, že i při rozbalování dárků o Vánocích seděla na nočníku. Byl klid, ničeho se nedožadovala , my klábosili a až pak jsem si uvědomila, že tam sedí skoro hodinu. No ale nebylo to nadarmo - povedlo se. No a ta fialová jí v oblibě zřejmě zůstala dodnes. Ve svých 20 letech má celý pokoj sladěný do fialova :)
A když to někdy nestihla, dopadlo to takhle (foto 3) Pózování nepózování, prostě to musela pustit, však župan to vsákne.....

Hezký den všem..... janny199

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

jedna

dva

tri

_______________

:) Jani, skvělý příspěvek i fotografie. A víš, že si je Miška na těch fotkách pořád podobná?
Pobavilo mě, že vydržela sedět na tom nočníku třeba i hodinu, měli jsme to totiž taky tak ))
Děkuji, že jsi napsala a „všechny“ moc pozdravuj.
Saša

Téma dnešního dne: První sezení na nočníku

  • Vzpomeňte v dnešním tématu na to, jaké to bylo, když jste vaše děti učily sedět na nočníku.
  • Používaly jste na to nějaké svoje „fígle“?
  • Měli jste nějaký zavedený domácí rituál?
  • Dokázalo vaše dítě sedět na nočníku i jinde, než doma?  
  • Vadilo vám, že dítě kamarádky chodí dřív, než to vaše?
  • Vyvádělo vaše dítě u posazení na nočník nebo na něm vydrželo sedět i hodinu?
  • Usnulo někdy na nočníku?
  • Kdo měl největší trpělivost v učení sezení? Vy, tatínek, babička, starší sourozenec nebo někdo jiný?
  • Máte nějakou úsměvnou historku „s nočníkem“?
    Můžete poslat i fotografii (nejvýš dvě).

Příspěvky posílejte na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný dárek: dětské ložní povlečení a dva polštářky s veselou žirafkou zn. Matějovský v ceně 1 000 Kč

povleceni

polstarky

Reklama