Bulvár

Janis Sidovský: Dítě bychom s Pavlem vychovali dobře

 

S Janisem Sidovským jsme se sešli v jeho kanceláři v nově vznikající TV Barrandov. „Jsem poprvé zaměstnaný a jsem spokojený,“ přivítal nás s úsměvem. Klid, který z Janise vyzařuje, je až neuvěřitelný, když si člověk uvědomí, jak hektický asi musí být jeho život...

Docela hodně investujete do hradu Karlštejn. Jsou to celkem nemalé částky, třeba tři sta tisíc do fasád. Proč jste si vybral zrovna Karlštejn?
Na Karlštejsku bydlím už třináctý rok. První dar, který jsme dali, byl výtěžek z koncertu Královny poprvé na Karlštejně. Kastelán, který nám poskytl pro takový koncert hradní nádvoří jako prvním po asi patnácti, dvaceti letech, si posteskl, že nedostává na opravu této významné evropské památky takové peníze, jaké by potřeboval. Navrhli jsme mu, že si nenecháme výtěžek ze vstupného, nekoupíme si za to nové vybavení do domácnosti, ale že peníze věnujeme na opravu omítek Karlštejna.

Karlštejn ale podporujete dál...
Jsme s Pavlem patrioti, Pavel zpívá každý rok bez nároku na honorář na tradičním vinobraní, které se na hradě koná poslední víkend v září. Loni v létě jsme pořádali Karlštejnské kulturní slavnosti, kde, kromě divadelních představení například s Hanou Maciuchovou nebo Mahulenou Bočanovou, vystoupil Pavel po deseti letech se samostatným koncertem. Jako hosty si pozval Evu Pilarovou, Pepu Vojtka z Kabátu a Kateřinu Brožovou. Měli ohromný úspěch.
Snažíme se tedy pomáhat Karlštejnsku i tak, že organizujeme kulturní akce, na které přijdou lidé ze širokého okolí.

Janis Sidovský

Narodil se 21. ledna 1968 v Pardubicích. Jeho otec je Řek, matka Češka. Původně chtěl být tanečník, ale na maminčinu radu, že jíst se bude pořád, vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. S tancem ale nepřestal a stal se okresním, krajským i republikovým vítězem v párovém moderním tanci (společně s Radmilou Novotnou, rok 1984). Díky tomuto úspěchu získal angažmá v taneční skupině Pop balet Věry Veselé, s níž absolvoval vystoupení s předními hvězdami českého popu v Německu, Rakousku, Rusku, Polsku a Maďarsku. Jako tanečník vystupoval v mnoha televizních pořadech (Sejdeme se na Výsluní, Televarieté) a začal studovat obor divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

V roce 1992 produkoval pro vydavatelství Monitor EMI album Pavla Vítka Vůně tvý kůže, které patří mezi 20 nejprodávanějších alb roku 1993. Následně jej oslovil choreograf Richard Hes k promotérské spolupráci na muzikálu West Side Story. O dva roky později pro Karla Svobodu propagoval muzikál Dracula, který se stal nejúspěšnějším českým muzikálem všech dob. Sidovskému otevřel dveře do šoubyznysu a stal se specialistou na public relations a divadelní marketing. Spolupráci mu začaly nabízet i hvězdy pop music[zdroj?] – Daniel Hůlka, Leona Machálková, Iveta Bartošová, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Michal David, Jitka Zelenková, Black Milk, Zuzana Norisová a mnozí další.

Sidovský se v roce 1999 stal společníkem firmy Celebrity Service, ze které později odešel a otevřel vlastní společnost SIDOVSKY Management, kde působí dodnes. Společnost se v současnosti orientuje na firemní akce, zprostředkování umělců, produkci a public relations. Janis Sidovský je od poloviny devadesátých let až dosud českými médii považován za jednu z nejvlivnějších osobností v českém šoubyznysu.

Své zkušenosti zúročil v přednáškách pro odborníky public relations (Letenský zámeček, Seminář Bulvarizace médií, rok 2005), pro vysokoškolské studenty (Vysoká škola ekonomická v roce 2005, Univerzita J. A. Komenského v Praze, rok 2007) i pro veřejnost (Forum 2000, Veletrh neziskových organizací, téma Celebrity v neziskovém sektoru, Tyršův dům, rok 2007). Na podzim roku 2007 založil gay portál. Od února 2008 přednáší na katedře sociální a masové komunikace University J. A. Komenského v Praze předmět "PR v kultuře a showbyznysu". V květnu 2008 byl podruhé hostem Veletrhu neziskových organizací, které pořádá Forum 2000.

V lednu 2008 se stal mluvčím nové digitální televize Barrandov TV, kde byl od března pověřen řízením marketingu a PR, a v červenci 2008 byl zvolen místopředsedou představenstva akciové společnosti Barrandov Televizní Studio, držitelem licence zmíněné televize.

Mě zajímal hlavně důvod: Proč zrovna Karlštejn? Je přece spousta další kulturních památek, které by potřebovaly podporu...
Je to samozřejmě i tím, že to máme blízko. Kamarádíme se s kastelánem a jeho rodinou. Každých 14 dní chodíme společně do restaurace Pod Dračí skálou hodnotit život na Karlštejně – takže jsme tam opravdu hodně zdomácněli.
Karlštejn si nás možná vybral sám. Bydleli jsme v centru Prahy na Vinohradech a kamarádili se s výtvarníkem Jeníkem Pacákem a jezdili za ním do Měchenic, kde má dům. Od té doby jsme o takovém domě se zahradou snili.
Pavel jednou šel kolem zeleniny a na nástěnce, jak se to tenkrát dělávalo, bylo napsáno: „Dům na Karlštejně na prodej!“ vydali jsme se tam, přelezli plot. Kolem vilky ze třicátých let rostla zpustlá zahrada, protože tam nikdo jedenáct let nebydlel – hned jsme se do toho místa zamilovali. Dům jsme koupili, opravili. Zahrada je ohromná, máme čtyři a půl tisíce metrů pozemek pod vinohradem, jsme tam opravdu v lůnu přírody.
Další důvod pro mě je i ten, že hrad Karlštejn není jen o architektuře, ale i o energii. Působí na vás, když si stoupnete do kaple Svatého Kříže, kam občas zajdeme prosit, aby se věci staly tak, jak bychom si přáli a v drtivé většině tak proběhnou. Prosili jsme třeba, aby bylo při koncertě hezké počasí, aby dobře dopadl obřad našeho registrovaného partnerství. Cítíte tam, jak vám proudí tělem energie, kterou tam Karel IV. zanechal. Jeho pohnutky postavit ten hrad byly šlechetné, a v těch zdech dobré úmysly zůstaly.

Sám jste se zmínil o vašem registrovaném partnerství s Pavlem Vítkem, jak se vám spolu žije, po dvou letech v podstatě manželství?
No, hochu zlatý, ptejte se spíš, jaké to je po jednadvaceti letech společného života než po dvou letech registrovaného partnerství.  Obřad byl jen formální akt. Zákon o registrovaném partnerství vnímám spíš jako symbol, než že by to něco úplně řešilo. Ten zákon samozřejmě není dokonalý, v tom jediném můžu souhlasit s Václavem Klausem.
Tenhle zákon třeba neřeší vdovský důchod a další věci, které jsou palčivé, když se vás týkají. Ale je to symbol, že vztahy jsou legalizovány, že to není nic pokoutného, když se muž schází s mužem a žije s ním.
Nezměnilo se mezi námi nic, ani se tam nemělo co změnit, jsme spolu stále šťastní.

Vy jste, v mých očích, takový bojovník za gayskou komunitu, založil jste třeba gayský portál Colour Planet. Zajímal by mě váš přístup k výchově dětí v gayských nebo lesbických svazcích?
Já nejsem žádný zastánce gayů v tom smyslu, že bych někde chodil s praporem a přivazoval se k plotu – to určitě není můj styl.
Vím sám, jak je to těžké rozhodnutí jít s pravdou ven, ale nejsem zastáncem toho, aby někdo stále vykřikoval, že je teplej, a nosil trička: „Jsem gay, všichni si toho všimněte!“ To ne. Ale na druhou stranu by se neměl plížit někde při zemi. Je to o sebevědomí, o odvaze, o zodpovědnosti.
Každopádně, k té výchově dětí, v tom se s Pavlem názorově lišíme. Osobně si myslím, že česká společnost není připravená na to, aby přijala za své dítě dvou mužů nebo dvou žen. Možná že u dvou žen by to bylo snazší. Ne, nemyslím si, že zrovna teď by měly začít adopce gayů a lesbiček.
Nicméně jsem si současně i vědom toho, že má-li dítě vyrůstat mezi padesáti dalšími v dětském domově, tak i přes veškerou péči, která tam je, nemohou ty děti dostávat tolik, kolik by dostávaly v harmonickém prostředí. Třeba v našem, kdy my se nehádáme, jsme úplně vyrovnaný pár a věřím, že bychom dítě vychovali s Pavlem dobře. Nedovedu si ale představit, do jakých situací bychom ho mohli dostat tím, že bychom si ho osvojili.

Zajímalo mě spíš, jestli byste spolu chtěli vychovávat dítě?
Oba jsme asi měli období, kdy jsme o to velmi stáli. Dokonce jsme uvažovali o tom, jestli neadoptovat nějakého afroamerického chlapce. Přišli jsme ale na to, že jsme oba dva tak vytížení, že bychom stejně museli mít ještě chůvu, nebo někoho, kdo by se o dítě staral. Zvážili jsme i, vzhledem k našim povoláním, že by se dítě mohlo stát mediální atrakcí a tím pádem by nemělo takové prostředí, jaké by potřebovalo, takže jsme se rozhodli, že ne.

Spekuluje se o tom, že děti vychovávané lesbičkami nebo gayi mohou mít jiný psychický vývoj než děti vyrůstající v klasické rodině, co si o tom myslíte?
Já nejsem psycholog, takže to neposoudím z odborného hlediska, na kolik by to mohlo mít vliv. Ale je pravda, že spousta dětí vyrůstá bez otce. Každé třetí manželství se v Čechách rozvádí, narozdíl od gayů, kterých se rozvedlo asi pět z těch šesti set. Takže model maminky a tatínka stejně nefunguje. Těch harmonických rodin je daleko méně, než bychom si přáli. I to určitě nechává vliv na psychice dětí, když nemají jednoho z rodičů.
Je otázka, jestli by dva tatínci nebo dvě maminky byly řešením. Ale vážně nejsem psycholog, takže nevím.


S Helenou Houdovou na Filmovém festivalu v Karlových Varech (2008)

Jak to bylo s vámi a dětstvím. Jak dospívá gay?
Do asi osmnácti jsem si vůbec nemyslel, že to takhle skončí. Cítil jsem možná trochu, že je něco jinak, že si všímám stejně kluků jako holek, nicméně jsem měl několik let vztah i s dívkou. Pavel byl dokonce ženatý. Nijak jsem tím v průběhu dospívání netrpěl.

Jak se to u vás zlomilo?
Zlomilo se to tím, že jsem potkal Pavla. Měl jsem to štěstí, že jsem hned potkal svého tak zvaně osudového muže. Neprošel jsem si žádným obdobím hledání a třeba množstvím vztahů s jinými muži – to vůbec ne.
U mě rozhodlo to, že mé srdce začalo tlouct jiným směrem. Nebylo to přes žádné sexuální věci, v tom jsem hodně zdrženlivý. Našel jsem prostě kvalitativně hodnotnější vztah s mužem než se ženou.
Často si říkám, že je to i důvod, proč gayové, třeba i ve světě, tolik bojují proti tomu, aby se používalo slovo homosexuál – ono to opravdu není jen o sexu.

Na to jsem se vás chtěl zrovna zeptat, jak se tedy stavíte k označení homosexuál?
Představa, že homosexuálové spolu nedělají nic jiného, než že spolu od rána do večera spí, je úplně mimo. Většina gayů by s mužem nebyla, kdyby ho neměla ráda.

Když se vrátíme k tomu dětství, vy jste z rozvedené rodiny...
Jsem dokonce z dvakrát rozvedené rodiny. Ten chybějící mužský vzor mohl mít nějaký vliv na prohloubení nebo rozvinutí mé orientace, nicméně člověk se s ní narodí. Je to stejné, jako když je někdo levák. Nedá se to naučit, to je prostě dané.

Jak se k vaší orientaci postavili rodiče?
Nebylo to jednoduché. Přestože teď už k nám oba jezdí, pomáhají nám se psy a podobně, tak jsme o tom nikdy nehovořili. Nikdy jsme si nesedli a neřekli si: „Je to takhle a takhle, asi nikdy nebudu mít děti...“ - to vůbec ne. Velmi se to obchází. Jsem jedináček, takže to asi není úplně jednoduché, přesto myslím, že ze mě mohou mít radost. Nejsem snad žádná ostuda rodiny.

Jaké máte psy?
Teď máme zrovna jednoho psa, protože jeho otec před nedávnem zemřel. Chováme už léta bullmastify, už máme čtvrtou generaci, vždycky otce a syna.
Teď tedy máme jenom toho syna, ale za pár dní bude uchovněný, takže až bude mít zase syna, tak si ho necháme.

Jak se jmenuje?
Jmenuje se Hubert, jeho táta byl Adam. Předtím jsme měli Montyho a Maria. Je to součást rodiny, která nám do určité míry ty děti samozřejmě supluje. Je to radost.

Takže je rozmazlujete?
Čím víc psů máme, tím jsou rozmazlenější. Hubert je naprosto nejrozmazlenější pes, jakého jsme kdy měli. Je velmi inteligentní a navíc je první, který může chodit i do postele. To je, při jeho sedmdesátikilové váze, pro nás docela nebezpečné, protože kolikrát končíme mimo postel.

Maminka vám prý řekla, když jste se rozhodoval, čím budete: „Jíst se bude pořád.“ Nelitoval jste někdy toho, že jste se nevěnujete oboru, který jste vystudoval?
Tenkrát jsem tancoval a byl jsem dokonce i mistr republiky v párovém tanci. Jako teenager jsem proto chtěl mermomocí na konzervatoř. Maminka v tom neviděla úplně jistotu, takže mi řekla: „Jíst se bude pořád, běž na potravinářskou průmyslovku.“ Tam jsem potkal lidi, se kterými se stýkám stále, takže ničeho nelituji. Dodnes ale, když se mě někdo zeptá na nějaký druh mouky, tak nevím vůbec nic.
Plaval jsem tam v oborech jako strojírenství a organická chemie – z toho jsem měl opravdu hrůzu. Školu jsem absolvoval, odmaturoval a u maturity se ukázalo, že jsem měl jedničku z češtiny, a jsem tedy spíš humanitně zaměřený a pak jsem pak šel na vysokou. Potravina je taková veselá epizoda mého života (smích).

Jste teď alespoň vášnivý kuchař?
Kuchař jsem, vaříme skoro každý den. Střídáme se, kdo přijede dřív, ten vaří.
Dokonce plánujeme vydat kulinářský cestopis Naše cesty voní jídlem. Vozíme si ze všech koutů světa – procestovali jsme třiatřicet zemí – koření a různé další ingredience. Když někde jíme v restauraci, tak se jdeme do kuchyně zeptat, jak se to jídlo připravuje... V knížce budou originální recepty doplněné historkami z cest.
Vařím především indickou, thajskou, marockou a samozřejmě řeckou kuchyni, Pavel umí dobře Čínu, Mexiko a Itálii.

Takže žádná typicky česká jídla?
(Smích) Je pravda, že česká jídla se u nás moc nevidí, ale na Vánoce jsme třeba měli Martinskou husu, jako každý rok.

Máte nějaké vlastní recepty, třeba zkombinované z různých kuchyní? Třeba napůl marocký a napůl řecký recept?
Pejsek s kočičkou u nás moc nefunguje. Většinou se držím receptů, dám tam sice trochu víc koření, ale rozhodně nejsem experimentátor. Myslím, že se to v jídle ani nevyplatí.

Vy jste také tanečník. Uvažoval jste někdy nad účastí v nějaké taneční show typu StarDance?
Ne, to mě nikdy ani nenapadlo.

Jste teď členem představenstva TV Barrandov, která má svůj digitální rozjezd už za pár dní, neplánujete nějakou obdobnou taneční show?
Televize Barrandov startuje 11. ledna 2009. Jsem tady v nové funkci a jsem moc spokojený. Poprvé v životě jsem zaměstnán – dřív jsem byl vždycky sám na sebe. V showbyznysu jsem od svých sedmnácti, a to prostředí je velmi zákeřné a nevděčné. Po roce stráveném s Kapkou naděje a Vendulou Svobodovou, které jsem stál po boku ve všech malérech, které se děly, jsem toho musel nechat. Poznal jsem snad tu nejodvrácenější tvář showbyznysu, kdy vám kolegové hází klacky pod nohy, média se chovají strašně...
A jestli chystáme na TV Barrandov taneční show? V dohledné době taneční show nechystáme. StarDance běží na České Televizi velmi úspěšně a určitě budou plánovat i další řadu. My jdeme trošku jiným směrem.
Ale je možné, kdybychom časem zařadili podobný pořad, že bych se ucházel v konkurzu o účinkování.

Chápu dobře, že z vaší předchozí „práce“ – jestli to kam mohu nazvat – jste utekl kvůli smrti Karla Svobody?
Kvůli jeho smrti ne, ale kvůli špíně, která kolem ní vyplavala.

S Petrem FejkemVy jste spolupracoval s Václavem Havlem na různých charitativních akcích, jaký spolu máte vztah?
Teď už se tak často nevídáme, Havlovi mě zvou třeba na předávání ceny Vize a podobné události – to si samozřejmě každoročně nenechám ujít. Je opravdu povznášející pocit být v blízkosti Václava Havla. Jeho manželka Dagmar Havlová mi kdysi nabídla, abych byl producentem Pocty Václavu Havlovi, když odcházel z prezidentského úřadu. Šlo vlastně vrchol naší spolupráce. Předtím jsem dělal kulturní akce pro jejich nadaci, například Královny popu v opeře.
Díky tomu, že jsem připravoval Poctu, tak jsme se dostali do bližšího kontaktu. Chodil jsem k Havlovým domů, jezdil za nimi do Lán... Díky nim jsem měl možnost být třeba na setkání s Dalajlámou a na dalších akcích. Bylo to pro mě krásné období a moc si toho vážím.

Co pro vás pan Havel znamená. Někdo v něm vidí velkého dramatika, někdo velkého prezidenta, koho v něm vidíte vy?
Pro mě je Václav Havel, to slovo je v Čechách hodně zprofanované, ale povím to, jak to cítím, hrdina. Neznamená to jen, že někdo vybojuje nějakou bitvu, jde o lidský přístup. Václav Havel se nebál odolávat režimu, dokázal Českou republiku neuvěřitelně prosazovat v zahraničí. Kdekoli na světě jsem byl, a to třeba i v odlehlých místech, jako je Keňa, tam všude znají Milana Baroše a Václava Havla. Stejně tak v Americe, tam je Václav Havel skutečná hvězda, na obou pobřežích.
Je hrdina tím, jak dokázal bojovat se svojí nemocí, i tím, s jakou noblesou se dokázal vypořádat se svými politickými protivníky.

SOUTĚŽ
Vyhrajte set-top-box
a další dárky od TV Barrandov!

Odpovězte nám na otázku:

   Kdy startuje vysílání TV Barrandov?
     a) 1. 1. 2009
     b) 11. 1. 2009
     c) 30. 2. 2009

Své odpovědi pište SEM!(klikni)

Ze správných odpovědí vylosujeme tři výherce, první získá přístroj set-top-box, druhý velký dárkový balíček TV Barrandov a třetí malý dárkový balíček TV Barrandov.

Soutěž ukončíme o půlnoci v neděli 1. 2. 2009!

Mnoho štěstí!


Ze správných odpovědí (11.1.2009) jsme vylosovali tyto výherce:

1. místo: nick ketrin1983
2. misto: nick Zirafa
3. místo: nick Rampepurda

GRATULUJEME! Výhru očekávejte poštou.


Myslíte si, že se Václavu Klausovi podařilo Václava Havla nahradit v prezidentském křesle dobře?
Já bych se nerad pouštěl do politických debat, ale můj favorit je Václav Havel.

Co vy a Řecko, váš tatínek je Řek...
Ano, můj otec je Řek. V padesátých letech byl s dalšími Řeky přivezen do Československa, tady vyrůstal v dětském domově. Jeho sourozenci vyrůstali po různých jiných dětských domovech. Příběh té rodiny je docela smutný, protože se navzájem hledali, neměli jídlo, bylo to pro ně hodně těžké. Jeden z bratrů emigroval do Německa, takže se s ostatními nemohl kvůli komunismu stýkat. Matka, která zůstala v Řecku, je potom hledala... Bylo to prostě hodně složité a dramatické.
Každopádně otec od nás, tedy od mojí mámy a mě, odešel, když mi byly dva roky. Poprvé jsme se viděli až v mých sedmnácti. Bylo to hodně dojemné, ale ne moc osobní, protože jsem vlastně potkal člověka, který je můj otec, ale vůbec nic jsem o něm nevěděl.

To musí být strašně zvláštní pocit...
Podobně jsem to měl i s otcovým bratrem, který emigroval. Čekal jsem na něj s cedulí Sidopulos, jméno Sidovský je počeštěné, na letišti – bylo to jak v americkém filmu (smích). Strýc přišel k ceduli a povídá: „Můžeš ji schovat, poznal bych tě i bez ní, naši rodinu nezapřeš.“

Jste otci v něčem podobný?
Geny neošidíte. Teď se stýkám s otcem poměrně pravidelně a zjišťuji, že plno věcí dělám jako on, přemýšlím jako on. Přesto, že jsem s ním nevyrůstal, tak jsem jeho syn.
Vyprávěl mi, jaký na něj měl vliv život v dětském domově. Díky tomu nedokázal zachovat rodinný model. Myslím, že si to sám vyčítá a vysvětluje to tímhle způsobem, což je i pochopitelné.

Máte nějakou řeckou rodinu, nebo jste už všichni tady v Čechách?
Mám řeckou rodinu a velmi jsem se s ní, díky otci, spřátelil. Poznal jsem další jeho bratry a sestry, které jsem dřív neznal. Teď se dostavěl rodinný dům na ostrově Lefkáda, od kterého jsem dostal slavnostně klíče a mohu tam jezdit stejně jako ostatní.


S Pavlem Vítkem po svatbě (2006)

Takže máte v Řecku druhý domov?
Mám. Jezdím tam několikrát ročně. Na zimu bych třeba rád, ale teď se naplno věnuji Televizi Barrandov, tak to nejde.

Chystá se obnovená premiéra muzikálu Dracula. Vy jste byl při prvním uvedení nejen u nás, ale i v zahraničí, máte v tom prsty i tentokrát?
Nemám, ani jsem k tomu nebyl přizván. Už jsem někde jinde, teď dělám televizi. Tenkrát jsem tam začínal dělat marketing a PR, myslím si, že se nám to s týmem velmi podařilo a přál bych těm, co to dělají dnes, aby byli stejně úspěšní, jako jsme byli my tenkrát. Už to ale dělá jiná parta, nedělá to dokonce ani stejný producent.

Takže ve vás není žádná zahořklost, že jste tentokrát přizván nebyl?
Vůbec ne. Vím jak je to opojný pocit, když se daří, takže jim to přeju.

Vraťme se ještě nakonec k vašemu vztahu s Pavlem Vítkem. „Je lepší říct pravdu než žít tajný život a přetvařovat se,“ řekl jste, když váš vztah s Pavlem Vítkem vyšel najevo, když jste ho zveřejnili. Zajímalo by mě, jak jste řešili před tím to přetvařování se?
Tím, že Pavel byl známý a bydleli jsme spolu, tak jsme to museli nějak řešit.

Jako že jste museli chodit každý jindy domů, nebo jeden z vás oknem?
Copak v baráku to nevadilo, ale na různých veřejných akcích ano. Chodil jsem na ně třeba o deset minut později, tam jsme se jakože potkali, pak jsme zase šli každý jindy pryč... Pak, když už to stejně každý věděl a jenom my jsme si mysleli, že je to nenápadné, tak jsem vystupoval jako jeho manager.
Prostředí showbyznysu je v tomhle v mnoha směrech docela výhodné, je v něm mnoho gayů. Kdybychom byli jeden třeba automechanik a druhý lakýrník, tak by to asi tak jednoduché nebylo.

Takže v tom prohlášení nešlo o váš běžný život, ale o život na veřejnosti...
Žili jsme dva životy, jeden veřejný a druhý doma – tak to má spousta gayů a má to tak i spousta ženatých mužů-gayů. Ti především by se měli nad sebou zamyslet. Znám rodiny, kde to stejně prasklo, protože orientaci v sobě prostě nepopřete. Jste-li gay, stejně jednoho dne na tom rozcestí stojíte, a teď jde o to, kolik lidí okolo sebe uděláte nešťastnými. Když se nerozhodnete včas, je to horší.

Říkal jste, že jste měl vztah s ženou. Nemrzí vás někdy vnitřně, že nemáte dítě, myslím tím biologického potomka?
Mrzí.

A chtěl byste jednou vlastní dítě, kdyby se třeba našla žena, která by byla ochotná podstoupit, já nevím, umělé oplodnění?
Chtěl, i Pavel by chtěl, ale to jsme zase u toho problému dvou otců. A tady pozor, problém není totiž jen u adopce, ale i u biologických dětí.
Takže, kdybych já měl se svou bývalou přítelkyní dítě a ona by třeba, nedejbože, zemřela, tak bych ho nedostal. Neměl bych na něj nárok. To je zrovna problematika, která by měla být průzračná a samozřejmě že by měl mít biologický otec, byť gay, právo svého potomka vychovávat.

Je vám Janis sympatický? Znáte osobně nějakého gaye? Co byste Janisovi popřála do nového roku?

   
02.01.2009 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [36] Myškomedvídek [*]

    jsou oba sympatický,nic pro ti nim nemám,hodně úspěchůSml46Sml75

    superkarma: 0 29.05.2009, 00:47:04
  2. avatar
    [35] shb [*]

    Janis mi 100%tně sympatický není (vzhledově), ale to nic nemění na faktu, že jim jako páru fandím, čistě pro jejich dobrý vztah, že jim to klape, jsou si věrní a tak, s tím, jestli je někdo gay problém žádný nemám, to neřeším. Ale děti bych do homosexuálních párů nedávala, aspoň pokud bude pořád dostatek heterosexuálních...

    superkarma: 0 19.01.2009, 14:32:09
  3. avatar
    [34] Krustýna [*]

    Janis je mi hodně sympatický,a do nového roku bych mu popřála, mnoho úspěchů jak pracovních, tak i osobních. Osobně znám jednoho gaye, je to můj kamarád,ale momentálně žije v Americe.

    superkarma: 0 13.01.2009, 22:15:52
  4. [33] n.arcis [*]

    Takovou péčí by jsme potřebovali i na mnoha jiných památkách...

    superkarma: 0 10.01.2009, 10:32:26
  5. [32] Januše [*]

    Janis je velký sympaťák a přeji mu hodně lásky, osobních i pracovních úspěchů a pochopení od nás hetero. Osobně gaye znám, je to náš milý soused.

    superkarma: 0 09.01.2009, 09:18:28
  6. avatar
    [31] jana224 [*]

    Hodně zdraví ,štěstí a lásky.

    superkarma: 0 07.01.2009, 12:46:38

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Petunie [*]

    bookcase: aha

    superkarma: 0 03.01.2009, 19:12:41
  2. avatar
    [29] bookcase [*]

    Petunie: já jsem holka . Citovala jsem tu větu..díky moc za vysvětlení

    superkarma: 0 03.01.2009, 09:04:02
  3. avatar
    [28] Lenki [*]

    Janis je sympaťák a přeju mu jen to dobré

    superkarma: 0 02.01.2009, 19:37:46
  4. [27] markousek [*]

    je to sympaťák,já si myslím že problém s tím,že je někdo gay,mají spíš muži znám 2,ale jan zběžně.Přeju krásnej a úspěšnej rok plný úsměvů

    superkarma: 0 02.01.2009, 18:03:59
  5. avatar
    [26] Petunie [*]

    bookcase: problém by byl pouze v případě, že bys byl v registrovaném partnerství.

    superkarma: 0 02.01.2009, 17:20:47
  6. avatar
    [25] bookcase [*]

    ....Takže, kdybych já měl se svou bývalou přítelkyní dítě a ona by třeba, nedejbože, zemřela, tak já bych ho nedostal. Neměl bych na něj nárok...
    to nechápu..v čem je problém? KDyby rodiče dítěte nebyli manželé, tak nemá otec nárok? To je docela maras
    Jinak rozhovor příjemný .

    superkarma: 0 02.01.2009, 16:38:52
  7. avatar
    [24] Solei [*]

    OlgaMarie: coby dítko jsem byla tak světlá, že mne mnoho lidí považovalo za albína - povídej mi něco o toleranci společnosti

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:40:05
  8. avatar
    [23] monacha [*]

    OlgaMarie: Myslim, ze skola sama to nevyresi. Nektere ucitelky k toleranci vedeny nebyly taky.

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:37:09
  9. [22] FAXÍK [*]

    je mi sympatický,ve svém okolí znám čtyři gaye,ale osobně neznám žádného

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:35:43
  10. avatar
    [21] OlgaMarie [*]

    Solei: U dětí adoptovaných nelze zcela vymazat pocit křivdy a bolesti, že ho vlastní rodiče opustili. Zřejmě je potom těžké vysvětlování, kde a u koho by se měly lépe. K toleranci odlišností by měla vést škola, protože ještě dnešní rodiče k ní vedeni nebyli.

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:27:58
  11. avatar
    [20] Solei [*]

    aninas: klíííd, já vím že jsi mne pochopila a pouze si děláš prdel

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:25:16
  12. avatar
    [19] aninas [*]

    Solei: co si predstavujes, kdyz se rekne, ze jsou deti ve veku, kdy kopiruji chovani rodicu?
    za 1. deti nezacnou "kopirovat" dosahnutim nejake vekove hranice, to uz se stalo davno predtim spolecnym souzitim.
    za 2. a co si predstavujes pod pojmem "chovani gay paru"??? Ze se k sobe hezky chovaji, ze se nehadaji pred detmi, ze s laskou pristupuji ke svemu diteti, ze jejich chovani je mohdy prikladnejsi nez u kterychkoli jinych "normalnich" paru???
    Jake jine hodnoty mas na mysli? Gayove je maji jine? Jsou to ti sami lide,jako kdokoli jiny z "nas", a naopak musi byt o hodne silnejsi, protoze musi celit podivnym nazorum na kazdem kroku.

    superkarma: 0 02.01.2009, 14:20:54
  13. avatar
    [18] Solei [*]

    u dětí, které jsou ve věku kdy kopírují chování rodičů bych s adopcí homosexuálním párem nesouhlasila, ale jinak proč ne? Když některé děti může vychovávat jen matka s babičkou a podobně. Pouze se mi nelíbí argumenty, že by se mohlo děcku stát, že se bude mít líp než s leckterými biologickými rodiči. Dle mého názoru se bude mít pouze jinak a budou jej utvářet jiné hodnoty.

    superkarma: 0 02.01.2009, 13:06:49
  14. avatar
    [17] evelyn [*]

    Rikina: jj, moje mama byla rozvedena v dobe, kdy se na takove divala spolecnost skrz prsty, mela jsem i kamaradky, kterym rodice zakazovali se se mnou stykat, prave z toho duvodu

    superkarma: 0 02.01.2009, 11:36:44
  15. avatar
    [16] Louisa [*]

    Páni Sidovský a Vítek mi jsou velmi sympatičtí. Také znám několik gayů, a jsou to prima lidé. Konkrétně jeden pár žije v blízkosti mých rodičů už spoustu let, ještě když jsem chodila na základku. Tenkrát jsme byly trdla, a zdálo se nám to divný. Dnes, po více jak 25ti letech, si myslím, že jim leckdo může jejich harmonický vztah závidět. Oba jsou již v důchodu, mají pejska, a kdykoli je na procházce potkáme, hezky si popovídáme. A taky si myslím, že by se leckteré dítě mělo líp i třeba se dvěma otci, než v rodině kde táta pije, pak je zmlátí na jednu hromadu. Jen to okolí by jim asi život znepříjemňovalo.

    superkarma: 0 02.01.2009, 11:24:07
  16. [15] Rikina [*]

    evelyn: souhlas. Když se bude pořád brát ohled na to "co tomu řeknou lidi", tak se to nezmění nikdy. Jednoduše tu možnost zavést, a oni si potom lidi zvyknou. Až na pár troubů, kterým to prostě nedojde, ale takoví budou mezi davem vždycky, a nebude jich moc. Stejně jako svého času to bylo se svobodnými matkami, na které se koukalo skrz prsty, a dnes je to běžná situace. Nebo na rozvody. Taky to bylo kdysi společensky nevhodné, být rozvedený.

    superkarma: 0 02.01.2009, 11:18:37
  17. avatar
    [14] MEK [*]

    zajímavý článek,kluci hodně šťěstí

    superkarma: 0 02.01.2009, 11:11:28
  18. avatar
    [13] evelyn [*]

    Synovec zije taky s muzem uz hodne dlouho a funguji uzasne, nevim proc by tyto pary nemohly vychovavat deti. Proti netolerantnosti spolecnosti se musi bojovat, uz zacali, ze se prestali schovavat a legalizuji sve svazky, je cas na dalsi krok

    superkarma: 0 02.01.2009, 11:03:16
  19. [12] janina01 [*]

    kareta: co první mě napadlo, že bych nechtěla být jejich dítě, právě kvůli společnosti... stačilo, že děti si mě dobíraly kvůli tomu, že nemám to co oni, protože táta byl věčně naložený v hospodě!

    superkarma: 0 02.01.2009, 10:47:04
  20. avatar
    [11] kuty [*]

    hezký rozhovor.oba jsou sympatáci.přeju hodně štěstí

    superkarma: 0 02.01.2009, 10:22:21
  21. [10] Ellisha [*]

    Zajímavý rozhovor...pan Sidovský je sympaťák

    superkarma: 0 02.01.2009, 10:02:45
  22. avatar
    [9] lenagirl [*]

    Moc pěkný rozhovor,oba jsou moc sympatičtí

    superkarma: 0 02.01.2009, 09:36:49
  23. [8] Anai [*]

    Jo a Janisovi přeju, aby TV Barrandova byla úspěšná a aby byl šťastný, co víc?

    superkarma: 0 02.01.2009, 09:20:58
  24. [7] Anai [*]

    Jakube ! Moc krásné až dojemné... Paní Sidovský je mi moc sympatický a držím palce všem gayů. Osobně jsem jich v životě pár poznala - sympatičtí byli všichni a pár z nich si velmi, velmi vážím, ať už to byl režisér J. Hraše, již zesnulý tanečník v souboru mého otce, nebo někteří kolegové z různých zaměstnání. Celkem jsem jich blíže poznala asi šest, sedm. Všichni měli - mají - dlohodobého partnera. Myslím, že stálost a věrnost je dána právě asi těmi 4%, hůř hledají partnera, než ti zbývající.

    superkarma: 0 02.01.2009, 09:19:30
  25. [6] kat [*]

    prima pán

    superkarma: 0 02.01.2009, 08:56:55
  26. avatar
    [5] Lotka [*]

    Moc pěkný rozhovor

    superkarma: 0 02.01.2009, 08:50:34
  27. avatar
    [4] kareta [*]

    Kačena1: OlgaMarie: protože lidi (společnost)nejsou dostatečně tolerantní a dávali by to tomu dítěti sežrat Překvapilo mě to o těch biologických otcích- to jsem myslela, že u nás na vlastní dítě nárok mají
    Sidovský je schopný a sympaťák

    superkarma: 0 02.01.2009, 08:38:04
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Kačena1: Zajímalo by mě, jak je zdůvodněno zamítnutí žádosti o adopci partnerům stejného pohlaví. Není to přímo diskriminace? Děcko by se u nich mělo třeba lépe než u biologických rodičů, kteří chlastají o zlaté vidle.
    Rozhovor se mi líbil.

    superkarma: 0 02.01.2009, 08:11:10
  29. avatar
    [2] Kačena1 [*]

    Nechápu, proč homosexuální páry nemohou vychovávat děti, "protože by to mělo vliv na jejich psychiku", když oproti tomu jsou SOS dětské vesničky tak uznávány a přitom tam právě figuruje zásadnně jenom "matka", tedy žena bez muže . A proč, hernajs fix, když tolik dětí vychovává matka a babička, nemůžou jiné děti vychovávat jiné dvě ženy

    superkarma: 0 02.01.2009, 07:34:01
  30. avatar
    [1] aninas [*]

    Sympatickej muz, sympatickej par s Pavlem a klidne bych jim nejake to dite do vychovy sverila. S tou pracovni vytizenosti, to ma pravdu a s medialni publicitou taky.

    superkarma: 0 02.01.2009, 02:30:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme