Reklama

Takhle hezky to zformulovala ve svém příspěvku maminka čtyř dětí, Janaa1. A jestli byl u zrodu i její manžel? Tak to už se dočtete v posledním tematickém příspěvku na téma: tatínci u porodu (a po porodu).

Hezký den všem..
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám nebo nemám dnes napsat.. Rodila jsem své 4 robátka 3x, každý porod byl jiný.

Ten první byl asi nejhorší, protože jsem nevěděla do čeho jdu. A musím říct, že v době socialismu se s rodičkami nikdo moc nepáral - lehni si na hekárnu a mlč.Když jsem trochu zaúpěla, sestra na mě spustila ať se zklidním, že na porod je dost času. Naštěstí se pletla a postupovalo vše rychle - z mého pohledu ovšem ne.. Byla jsem vyděšená a byla bych bývala moc ráda, kdyby v tom neosobním prostředí byl manžel u mě a držel mě za ruku, nebo mi alespoň dodával pocit, že je u mě někdo blízký. Byla jsem vyděšená a sama. Manželovi malou ukázala sestra na chviličku a pak ji viděl až když jsem šla domů.mezitím jsme spolu mohli o návštěvních hodinách mluvit telefonem, na který stála fronta..

Druhý porod probíhal podobně, jen v jiné nemocnici..Věděla jsem do čeho jdu, tak jsem nebyla vyděšená.U druhého porodu jsem byla spíš naštvaná :“ Kde je ten zmetek, co za tohle může...já bych ho teď snad zabila..“ a podobné myšlenky byly při každém větším stahu, takže shrnutí: u druhého porodu bych tatínka také chtěla- abych měla komu vynadat :).

U samotného porodu by nemusel být - chápu, že je to mnohým nepříjemné a děsí je to - i když nevím proč ty ohledy, nás ženy to děsí občas taky. Ale suma sumárum: můj exmanžel tehdy získal dojem, že porod je v podstatě brnkačka a mě opravdu rozčilovalo, když se všude vytahoval, jak v pohodě rodím a o nic vlastně nejde...Dokonce se mě před druhým porodem zeptal,jestli se musí oblíkat, nebo jestli dojdu sama, když bydlíme 200 metrů od nemocnice..

U třetího porodu nebyl také - doba sice již pokročila, ale k císařskému řezu u dvojčat nepouštěli. I tehdy bych ho ale v přípravné fázi uvítala. Bála jsem se narkózy..Já jsem tedy pro to, aby tatínkové u porodů byli.Alespoň v přípravné fázi „na hekárně“ jako podpora..Pak je na každém tatínkovi, jestli chce být u porodu až do konce nebo ne..Myslím si totiž, že by tatínci měli být i u zrodu, když byli u početí.Ono je občas třeba vidět, že žena nerodí bezbolestně a být jí oporou.Spousta mužů by si pak svých žen vážila o hodně víc..Neumějí si totiž tu bolest představit. Třeba by pak s každou rýmičkou nebyli na umření a nenechávali by si nosit čaj do postele s pohledem umučeného štěněte..i když - kdo ví :)...

Janaa1

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________________

A jsem ráda, že právě Váš příspěvek celé dnešní téma uzavírá. Nahrála jste mi totiž na prastarou myšlenku, že kdyby rodili muži, tak by lidstvo vymřelo.
Naštěstí rodíme my, statečné ženy, ke kterým patříte i Vy. :)
Děkuji, že jste napsala a přeji krásný den ve společnosti vašich dětí
Saša

Téma dnešního dne: Tatínci u porodu (a po porodu)

  • Co byla první slova vašich partnerů, manželů, když svého potomka uviděli?
  • Plakali? Byli rozpačití?
  • Slavili a slavili?
  • A byli i u porodu?
  • Zajímají mě důvody, proč partnera u porodu chcete.
  • Jak se u porodu chovají?
  • A ty, které muže u porodu neměly, chtěli byste ho tam dnes mít?

O mužích u porodu (a po porodu) pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Moc se těším na vaše historky.
Jednu z pisatelek odměním pěkným dárkem. Pokud se jí narodila dcerka, tak přijde vhod Kuchařka pro dceru. A pokud má syna, může ji schovat třeba pro vnučku.

kniha