Reklama

Herečku Janu Švandovou nelze minout bez povšimnutí. Nejedno pánské, ale i dámské oko na ni spočine. Elegantní dáma s krásnou postavou, která snad nestárne. Sakryš, má to ale někdo štěstí.

Jana Švandová

Už zdálky se na mě usmívala a mávala mi. Nemusela, poznala bych ji i bez mávání. Vždycky jsem jí záviděla její krásnou postavu, její herecké partery, její profesní zážitky. Ale závist je nepěkná lidská vlastnost a každý svého štěstí strůjcem, stejně tak i Jana Švandová. Nikdy to nevzdala, ostatně to napovídá i název její nedávno vyšlé knihy - Nikdy to nesmíš vzdát.

To byla vaše první kniha?
Ano, i když ne tak docela. Byli jsme na to dva autoři. Já a Petr Čermák, který mě oslovil jako ženu, která ho zajímala. Když přišel s nabídkou knihy, chvíli jsem váhala, protože dneska je na trhu spousta hereckých autobiografií. Pak jsme se ale domluvili, že to uděláme formou rozhovoru, který bude veden pohledem ženy mého věku na ženy mého věku. Tak snad se to povedlo.

A jaký je ten pohled?
Například spousta žen řeší problémy s věkem, zejména s tím důchodovým, vypořádat se s ním není pro každého snadné. Ten pohled je pochopitelně z každého věkového období jiný.  Když je vám osmnáct, tak je pro vás třicetiletý člověk už starý, a šedesátiletý už patří do hrobu. (smích) Já se snažím v té knize poradit nebo třeba také prozradit, jak jsem si s tím poradila já.

Mladí lidé jsou neúprosní, já už si to dnes můžu dovolit říct. Jejich pohled na vyšší věk je někdy až krutý. Ale tím si projde asi každý, já jsem si tím také prošla, taky jsem se na ty starší dívala s despektem. Ale přece jen mě občas něco překvapí. Tuhle jsem třeba poslouchala jednu rozhlasovou stanici, a tam moderátorka říkala, že jí přijde trapné, když si šedesátiletí hrají na mladé a vezmou si džíny a tenisky. A já si v duchu říkala, co je na tom trapného? Vždyť dneska tenisky nosí každý, jestli je mu patnáct, nebo osmdesát, je to jeho věc, hlavně že se v tom cítí dobře.

Jana Švandová

Vy se cítíte pořád dobře…
Ale to ne, nemyslete si, i já mám občas, jak se říká, špatné dny. A když mám ty dobré, tak zažívám jako herečka občas i komické situace, protože když bych měla něco točit, tak oni mi řeknou, no jo, ale na tu roli toho věku vypadáte moc dobře a na tu mladou už jsem zase stará. To si pak nevyberete. (smích) Ale kvůli tomu nežiju, žiju proto, abych si ten život užívala, a taky abych se nemusela leknout, když se na sebe podívám do zrcadla. Jsem žena, mám ráda hezké věci, a potěší mě, když mi manžel řekne: Tobě to dneska sluší. A nejen manžel, třeba i kamarádky. My pořádáme každý měsíc takové babince, každá z nás se na to připraví, hezky se nalíčíme, oblečeme a pak máme radost z toho, jak se vzájemně pochválíme, anebo si naopak umíme říct: to už ne, to nenos, to ti nesluší.

Často vás vídám v černé. Je pro vás tato barva dominantní?
Jak kdy. Teď je takové smutnější období, tak nosím černou, ale v létě mám ráda barevnost.

Dočetla jsem se, že jste chtěla původně studovat archeologii. Proč právě tento obor?
Protože jsem už jako hodně mladé děvče milovala Egypt a pyramidy. Ještě v pubertě jsem si vysnila, že bych chtěla jednou objevit Tutanchamonovu hrobku. Sice jsem ji neobjevila, ale sen se mi malinko splnil. To když jsem studovala ve Francii, bylo mi asi 24, tak tam tehdy probíhala výstava, týkající se Tutanchamona. Bylo tam vystaveno vše, co se v té jeho hrobce našlo, včetně sarkofágu. Byla to naprosto výjimečná výstava a já ji celou viděla na vlastní oči. 

Kdoví, třeba jste byla v minulém životě Kleopatrou… A věnovala jste se pak té archeologii?
Ne, nevěnovala. Ale my jsme bydleli v Pardubicích, kde bylo velké slovanské pohřebiště, a jako mladé děvče jsem si tam chodila o prázdninách přivydělat, třeba právě tím, že jsem pomáhala při vykopávkách. Drželo mě to tak do patnácti. Byl to spíš jen takový sen, ale přesto jsem si po gymplu podala přihlášku na archeologii, ale nedostala jsem se. Zas tak hluboké znalosti jsem neměla a navíc tehdy brali jenom tři lidi.

Vy jste netoužila stát se herečkou? Máte dokonce i divadelní příjmení – Švandová.
Ne, nikdy, a i když mám příjmení Švandová, tak nikdo z naší rodiny do té slavné větve Pavla Švandy ze Semčic nepatřil. Bohužel. (smích)

Jana Švandová

s hereckým kolegou Zdeňkem Žákem v divadelní hře 2 x Wody Allen

Jana Švandová

v další divadelní hře Bez roucha s hereckým kolegou Petrem Poslíchalem

Přesto jste se herečkou stala. Vystudovala jste brněnskou JAMU, proč v Brně, když jste se narodila v Praze?  
Na tom všem má zásluhu herečka Věra Galatíková. Já jsem se sice narodila v Praze, ale tatínek byl voják, takže jsme se hodně stěhovali. Když jsme bydleli v těch Pardubicích a po studiu na gymnáziu mě nevzali na archeologii, někde jsem pracovat musela. Tehdy bylo volné místo v ústavu geodezie a kartografie, kde jsem rýsovala mapy, ale vůbec mě to nebavilo a nudila jsem se. Pardubické divadlo tehdy vypsalo konkurz do muzikálu Líbej dál, který napsal a režíroval Jiří Císler, a oni tam potřebovali nějaké mladé děvčata. Bylo mi osmnáct, byla jsem mladá, pěkná, tak jsem se přihlásila. A právě tenkrát tam byla v divadle i Věra Galatíková. Mohlo jí být v tu dobu třicet, ale pamatuji si, že mě, které bylo osmnáct, připadala už stará. To je to, jak jsme se o tom bavily. (smích) A paní Galatíková si mě jednou zastavila a povídá mi: „Ty jsi celkem hezká holka, připadáš mi taková šikovná, i v tom davu, jak se pohybuješ. Nechceš zkusit jít na divadelní školu? Já bych tě připravila.“ Tak jsem si řekla, proč ne.

Jana Švandová ve filmovém ztvárnění Erbenovy Kytice / Vodník

Měla jste štěstí na setkání s touto paní herečkou. O pár let později jste se dokonce setkala i s Annie Giradotovou, viďte? 
Ano, měla jsem to štěstí. Když se tady u nás točily zahraniční filmy a uměli jste alespoň trochu nějaký zahraniční jazyk, já uměla francouzsky, tam jsme jako herci měli možnost dostat i větší roli. Udělala jsem zkoušky a byla jsem vybraná do francouzského televizního seriálu, kde Annie Girardot hrála vězenkyni a já dozorkyni.

Jak na vás působila?
Jako velice silná osobnost. A byla také velmi bezprostřední, zapálila si, dala pivko, povídala si s ostatními. Mě u těchto velkých evropských herců vždycky překvapí, že si nehrají na takové hvězdy jako ti herci američtí.

Z těch velkých evropských hereckých hvězd jste měla možnost se setkat také s Claudií Cardinalovou a Charlesem Aznavourem.
S Claudií Cardinalovou jsem se poznala na televizním festivalu v Cannes, a s Aznavourem, tak na to mám zajímavé vzpomínky. Měli jsme spolu hrát ve filmu a já tam dostala roli taxikářky, vyléčené alkoholičky. Probíhaly kamerové zkoušky a oni mi na nich řekli: „Ano, typově odpovídáte, líbíte se nám, ale zkuste se ještě více zdevastovat, na vyléčenou alkoholičku vypadáte moc dobře.“ Tak já jsem chodila flámovat a za 14 dní znovu na kamerové zkoušky, ale pořád jsem se jim zdála málo zdevastovaná, jestli by to prý nešlo ještě víc. (smích) A tak jsem zase 14 dní flámovala, další kamerové zkoušky, no uvidíme. Poslali to ke schválení Aznavourovi, ten byl spokojený a film jsme natočili.

Takhle se dobrovolně devastovat (smích). Řeknete mi ještě, jsou francouzští muži vůči ženám galantnější než Češi?
To se tak nedá říct, galantnější. Je pravda, že ono to v té francouzštině vypadá všechno daleko roztomilejší, myslím, třeba ta konverzace, ale kdo ví. Možná jsou jako muži pozornější proto, že jste cizinka. Bůh ví, jak by se chovali, kdybyste byla Francouzska.

Na tom něco bude.  Vy Francii znáte, neboť jste tam prý i studovala.
To jsem byla v divadle v Budějovicích, a tam byla možnost stáže ve Francii, jenže podmínkou musela být alespoň částečná znalost jazyka, což jsem uměla, protože jsem předtím pracovala jako au-pair v Belgii.

Au-pair v Belgii? To existovalo i za komunistů? V kterém roce to bylo?
Vroce 1968, než přišli Rusové. Zařídil mi to bratranec a vlastně jsem se vrátila jenom proto, že mi maminka napsala, že jsem byla přijata na školu na JAMU, jinak bych zůstala v Belgii. Hlídala jsem tam tehdy dvě děti, dvouleté a čtyřleté.

Vy sama máte dnes už dospělého syna a také roční vnučku. V nějakém televizním pořadu o vás jste o nich mluvila, že se vám moc stýská, neboť žijí v zahraničí.
Ano, momentálně žijí v Pákistánu, neboť syn i s přítelkyní, která je Angličanka, jsou oba humanitární pracovníci. Seznámili se v Afghánistánu. Díky jejich profesím byli už v různých končinách světa, např. v Ugandě, teď v Pákistánu. A stýská se mi strašně. Protože už jsem také babičkou a vůbec jsem netušila, jak je to krásné. Synovi je 33 let, vnučce Azárii, já ji říkám Azárka, je rok. Když mi poprvé volali, že budu babičkou, začala jsem brečet dojetím a pak, když jsem se jela na malou podívat, protože jeho žena rodila v Edinburgu, rozbrečela jsem se ještě víc. Bylo to, jako by to bylo moje první dítě.

Jana Švandová

krásná babička Jana Švandová

Ono se říká, že prarodiče si vychutnávají vnoučata více než své děti. A ještě holčička, tak to bude celá Vy.
(smích). Možná, to pouto je opravdu velmi silné. Teď v březnu mají přijet, už se na ně moc těším. Fakt musím říct, že být babičkou je jedna z nejhezčích životních rolí.

Vy jste ale taková sexy babička. Vždyť ještě ve svých 47 letech jste se jako první herečka u nás objevila v pánském časopise Playboy. To bylo poměrně odvážné. Jaké na to tehdy byly reakce?
Já myslím, že pozitivní. Anebo takhle, co kdo říkal za mými zády, to jsem neslyšela. Nikdo mi přímo do očí nic neřekl, akorát jedna kolegyně utrousila, že už bych nikdy neměla vstoupit na divadelní prkna. (smích).

Ty fotky jsem viděla, byly pěkné, nebyly nijak vulgární.  
To jste řekla dobře, nebyly vulgární. Ukazovaly, že i žena v těchto letech může vypadat dobře. Po mě se pak odvážily i další, o hodně mladší herečky. Fotili nás umělečtí fotografové a myslím, že všem se nám ty fotky povedly. A navíc já jsem měla takovou domluvu, že kdyby byly špatné, tak to nevyjde.

Dostala jste tehdy dobře zaplaceno?
Kdepak, jestli si myslíte, že jsem šla a rovnou si koupila třeba auto, tak to ne.

V té době jste byla na vrcholu své herecké kariéry, pamatuji si, že v anketách vítězil jako nejkrásnější herec Jiří Bartoška, a nejkrásnější herečka Jana Švandová. Vy dva jste byli dokonce i spolužáci.
Ano, na střední, a pak také na JAMU, ale nikdy jsme spolu nehráli, ani na divadle, ani ve filmu, ani v televizi. Ale dodnes jsme dobří kamarádi.

Jana Švandová

v TV seriálu Pojišťovna štěstí

Nicméně Jiří Bartoška nebyl jediným mužem ve vaší blízkosti. Určitě jste byla muži obletována nejen jako herečka, ale také jako žena. Sama jste potřetí vdaná, jaký máte všeobecně názor na muže?
Je těžké s nimi žít, ale ještě těžší je žít bez nich. Musíte najít takového, se kterým to není jen ten krásný, vášnivý, milostný vztah, to po čase přejde, ale musí to být také dobrý kamarád, prostě parťák do nepohody.

A to teď máte.
A to teď mám.

Dovolte mi ještě obligátní hereckou otázku. Máte nějakou svoji nejoblíbenější roli?
Moc ráda jsem hrála v Karlínském divadle v Řeku Zorbovi, kde jsem měla krásnou roli Bubulíny. Jinak i tady v divadle (Divadlo bez Zábradlí pozn.) mám pár hezkých rolí. Ale já říkám, že každá role je pěkná a musíte ji mít ráda, jinak byste ji nemohla hrát.

A máte nějakou vysněnou roli?
Mám. Moc bych si chtěla zahrát Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Tak ať se Vám to podaří.
Děkuji a pozdravuji všechny vaše čtenářky.

Jana Švandová

fotografie z divadelního představení Terasa (bezesporu by Janě Švandové slušela i Virginie Woolfová:)

 Medailonek

  • Jana Švandová se narodila 3. července 1947 v Praze
  • Vystudovala brněnskou JAMU, hostovala v pražských divadlech: Divadlo na Vinohradech, Národní Divadlo, Divadlo Pod Palmovkou.
  • Pak začala účinkovat v Činoherním klubu.
  • V posledních letech je k vidění v Divadle Bez Zábradlí a v Divadle Radka Brzobohatého.
  • Hrála také v muzikálech Kleopatra, Řek Zorba aj.
  • V 70 tých a 80 tých letech byla jednou z našich nejobsazovanějších televizních a filmových hereček.
  • Zároveň se stala jakýmsi sexsymbolem ženství. Spoluautor knihy Petr Čermák ji přirovnává k české Marylin Monroe
  • Prvním filmem Jany Švandové byl film Už zase skáču přes kaluže. Následovaly další: Drahé tety a já, Paleta lásky, Noc klavíristy, Stín kapradiny, Zahrada, Kytice, tv. Seriál Ulice, novější filmy Bobule, Školní výlet  a řada dalších.
  • Jana Švandová hrála ve filmech úspěšných režisérů, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák nebo Jiří Menzel.
  • Hereckých příležitostí se ji dostalo také ve francouzských filmech a seriálech, natáčených tady.
  • Dokonce byla i obsazena do hlavní role ve francouzském filmu Angelina.
  • Jana Švandová byla naší první herečkou, která pózovala pro magazín Playboy.
  • Tancovala také v televizní soutěži StarDance.
  • Je potřetí vdaná, má jednoho syna.

poskytnuté fotografie: Divadlo Bez zábradlí a Herecká agentura Hany Vávrové

Čtěte také: