Jana Kocová

Když jsem přemýšlel, s kým udělat tento týden rozhovor, měl jsem těžkou hlavu. Vybouchlo mi několik hereckých osobností a žádná další se na obzoru nerýsovala - bylo potřeba zapátrat v jiných kruzích. A pak mi to došlo: Jana!

Jana je člověk, se kterým se pracovně setkávám docela často. Bezprostřední osůbka na postu, který je asi snem každé pracující ženy. Dělá totiž tiskovou tiskovou mluvčí televizi Prima. Tykáme si (to my, novináři, občas děláme), ale vlastně toho o sobě moc nevíme - samotného mě zajímalo, co všechno se o ní dozvím, bude-li souhlasit s rozhovorem.

Slovo dalo slovo a už jsem seděli v zasedačce Prima televize, popíjeli kafčo a rozmlouvali o všem možném...


Jak jsi vůbec k práci tiskové mluvčí přišla?
Není tajemství, že tohle je moje třetí angažmá, i když v televizi je to poprvé. Předtím jsem se pohybovala jako mluvčí na poli zdravotnictví ve Fakultní Thomayerově nemocnici a na Ministerstvu zdravotnictví.

Vždycky jsi chtěla dělat tiskovou mluvčí?
Určitě to nebylo povolání, o kterém bych snila. Ale když ta nabídka přišla, říkala jsem si, proč to nezkusit. Nejdřív mi to přišlo úplně šílené - mám v živé paměti svoje první vystoupení před televizními kamerami. Bylo to pro Českou televizi a měla jsem naštěstí dlouhé kalhoty, tak nebylo vidět, jak se mi klepou kolena. Tisková mluvčí je povolání, které má své kouzlo, jsem taková šedá eminence, ale samozřejmě každá mince má dvě strany.

Tři pro a proti práce tiskové mluvčí

  • PLUS: Možnost setkat se s velmi zajímavými lidmi.
  • PLUS: Žádný den není stejný.
  • PLUS: Nevím, jestli je to jen moje klika tady, ale fajn lidi kolem sebe.
  • MINUS: Čas - je dost často mým nepřítelem.
  • MINUS: Nemůžu si dovolit mít nekomunikativní náladu.
  • MINUS: Často bych potřebovala být na několika místech zároveň.

Jana KocováKdyž jsi to tak pěkně nakousla, o jakém povolání si snila?
Ve třech letech jsem tvrdila, že budu Popelkou nebo také manželkou Karla Gotta (smích).

Co člověk musí umět, aby se stal tiskovým mluvčím?
Vystudovala jsem střední a nedostala se tenkrát na vysokou. Takže vzhůru pracovat. A dostala jsem se k reklamkám a tam jsem přičichla k tomu, co znamenají ta dvě tajemná písmena PR. A jak ses ptal, co by měl člověk umět k tomu, aby byl dobrým tiskovým mluvčím, tak je to hlavně mlčet.

Mlčet, myslel jsem, že spíš mluvit?
Mluvit samozřejmě také, ale u tiskového mluvčího platí dvojnásob: Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Takže máš doma i mlčenlivou domácnost?
(Smích) A víš, že mám! Můj partner je strašně tolerantní a nemá naštěstí s mojí branží nic společného. Dobře snáší moje nálady, kdy přijdu úplně vyšťavená z velké tiskovky. Takže jo, já doma hodně mlčím a jsem ráda, že konverzuje hlavně on.

Jak vypadá tvůj pracovní den?
Tahle práce je každý den jiná, nedá se to vůbec paušalizovat, ale to sám víš.

To je pravda, ale jsou určitě nějaké věci, které musíš dělat pravidelně...
Některá dopoledne jsou ve znamení porad, pak vyrazím po place... je to totální pelmel. Ale každý den začínám nad novinami.

Dobře, ty jako tisková mluvčí musíš přece o všem ve firmě vědět. Kde bereš informace - jsi taková místní drbna?
(Smích) Musím se ohradit proti slovu drbna. Ale samozřejmě mluvčí by měl být seznámený se vším, co se ve firmě děje. Mám fajn kolegy, kteří mě informacemi pořád zásobují. Ale ano, jsem takový všudybýlek, částečně solitér a samozřejmě hlásná troubou z firmy ven, ale i uvnitř.

Jaký největší průšvih jsi v práci měla?
Když jsem psala e-mail a začala ho: „Milý kolegové!“ To jsem se hodně styděla (smích).

To je v pohodě, to se stalo uvnitř... tedy teď už je to venku. Ale mě zajímá nějaký průšvih, který jsi sdělila světu a neměla jsi...
Nikdo nejsme neomylný, ale byly to zatím jen malé věci. Že bych zapříčinila nějakou palácovou revoluci, to se mi (musím zaklepat na zuby) zatím ještě nepovedlo.

Můžeš být nemocná? Vzít si dovolenou? Kdo tě ve funkci nahradí?
Jak už jsem říkala, mám tady skvělé kolegy. Zastupujícím tiskovým mluvčím je můj úžasný, skvělý a báječný kolega Filip Sychra, který dělá PR koordinátora Primy COOL. Takže ano, můžu být nemocná a jet na dovolenou s čistou hlavou.

Jak trávíš volný čas?
Procházky s labradorkama Uzlou a Fančou, to je skvělý relax. Jsou to moje zlatíčka. Strašně ráda čtu, snažím se každý večer přečíst alespoň dvě stránky. Když čas dovolí, tak ráda zajdu do divadla. Se sporty jsem trochu na štíru, ale mám ráda sporty, kde můžu být venku: lyže, nechám se vytáhnout na kolo, jezdím na koni, i když to poslední dobou strašně lajdám. A samozřejmě se ráda sejdu s rodinou a přáteli, kteří ale až na výjimky nejsou vůbec z branže a většinou mne provází životem už dlouhá léta.

Labradorky

Osmiletá černá Uzla s čtyřletou Fančou

Knížky a divadlo - jaká je tvoje nejoblíbenější kniha a kam ráda zajdeš do divadla?
Lásku ke čtení jsem zdědila po tatínkovi. Kromě sci-fi čtu vše, ale (a nebudu úplně originální) opravdu miluju Exupéryho Malého prince a Citadelu. Úplně chápu autora, když na začátku říká dětem, že knihu psal tak, aby jí rozuměli dospělí. Četla jsem ji poprvé v devíti letech a samozřejmě letěla do kouta, později jsem se k ní vrátila a od té doby se k ní stále vracím, znám ji snad i pozpátku, ale vždycky v ní najdu něco nového.

Kdo u vás doma vaří?
Jo, to jsem ještě zapomněla - vaření je také moje hobby, takže vařím já. Ale občas, když nestíhám, tak uvaří partner. Kuchyně pak podle toho samozřejmě vypadá, v tomhle je typický chlap (směje se).

Jak často koukáš na televizi?
Vzhledem k tomu, že v ní pracuji, tak každý den. A jako divák jsem asi takový průměr. Koukám tehdy, když mne něco zaujme. Poslední dobou se mi u nás na programu trefili do vkusu s filmy, které uvádíme pod souhrnným názvem Prima kino - taková Meryl Streep v Ďábel nosí Pradu nebo Richard Gere ve Smím prosit mi spolehlivě zpříjemnili sobotní večer. A COOL mi pak dělá radost se žlutou rodinou Simpsonových.

A co jiné televize - koukáš i na konkurenci, nebo tam je firemní embargo?
Myslím si, že by mi ani nikdo nevěřil, že koukám pouze a jen na naše televizní stanice (smích). Bez mučení třeba přiznám, že když mi čas dovolil, tak jsem ráda sledovala seriál Vyprávěj, který dávala ČT.

Jak plánujete při tvém časově náročném povolání volný čas a dovolenou?
Aby to nevypadalo, že být tiskovou mluvčí je nějaké nevolnictví. S dovolenou není problém, ale víkendy jsou trochu nestandardní. Ale dá se to skloubit, v práci většinou vím věci nějaký čas dopředu.

Ještě mě tak napadlo, jako mluvčí musíš být stále upravená, nebo se ti stane, že vylétneš z domu narychlo?
To je výhoda televize, když to doma nestihnu, tak mě tým maskérů nalíčí. Ale samozřejmě jako každá ženská mého věku se snažím o sebe pečovat.

Takže netrávíš ráno hodinu před zrcadlem...
Nevím, tak maximálně deset minut?

Jsi mediální obličej, i když nejsi taková ta echt provařená televizní tvář, stalo se ti, že by tě třeba někde někdo poznal?
Jana KocováBydlím na předměstí Prahy, takže tam to všichni vědí. Jinak se mi občas stává, že spíš někdo řekne: „Vás už jsem někde viděl, neznáme se?“

Jak na to reaguješ?
To záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Někdy jim to rovnou řeknu, jindy to mlčky přejdu.

Za jakou práci bys povolání tiskové mluvčí vyměnila?
Nad tím jsem nijak nepřemýšlela. Co dělám, mne baví. Ale někdy, když mám všeho nad hlavu, tak i svému šéfovi říkám, že bych chtěla být strážcem majáku. Ale, jak tvrdí i on, vydržela bych to chvíli (smích). Lidi kolem sebe prostě potřebuji.


Musím říct, že mi Jana byla vždycky sympatická, ale po rozhovoru jsem pocítil touhu zase jí někdy zavolat a zajít prostě jen tak nepracovně ven, třeba vyvenčit společně psiska a poklábosit. Škoda, že bydlíme od sebe tak daleko, ale třeba se jednou nějaká příležitost najde. Myslím, že by se holky labradorky našemu Krakenovi moc líbily.

Fotografie: Archiv TV Prima a soukromý archiv Jany Kocové Mrákotové

Reklama