Jmenovala se sice Jana, ale všichni jí říkali Honza. Začala s tím její maminka, která si přála syna. Oslovovala ji tak i většina přátel. Stejně jako maminka, ani ona se neřídila žádnými konvencemi a neuznávala žádné autority či hodnoty. Stejně jako ona byla temperamentní a problémová a stejně jako ona se snažila prosadit na literárním poli…

Narodila se v roce 1928 do vážené pražské rodiny. Onou maminkou byla novinářka a „přítelkyně Franze Kafky“ Milena Jesenská, dcera univerzitního profesora a věhlasného stomatologa Jana Jesenského, přednosty oddělení čelistní chirurgie.

Milena Jesenská se po krátkém manželství „ztrucu“ s Ernstem Pollakem, s nímž žila ve Vídni, a románku s Franzem Kafkou (platonickém, odehrávajícím se v rovině korespondence) vrátila do Prahy a poznala na nějakém dýchánku jednu ze svých dalších lásek – architekta Jaromíra Krejcara, člena Devětsilu.

Brzy se vezmou a Milena čeká své první a jediné dítě. Není už zrovna nejmladší. Vlastní neopatrností si jako těhotná přivodí vážný úraz nohy a bolesti, které bude řešit morfiem i jinými drogami, ji budou provázet po zbytek života. Jaromír Krejcar vyprojektoval pro své bohaté klienty velký krásný dům na skvělé adrese - ve Francouzské ulici. Úplně nahoře také pro sebe a svoji rodinu nádherný byt i s ateliérem. Tam také manželé i s malou dcerkou zpočátku bydlí v relativním blahobytu. Ne dlouho. Časté hádky přivodí krach manželství, Krejcar odjíždí do SSSR, a tak malou Honzu vychovává matka.Jana Krejcarová

No vychovává… Výchovně docela předběhla svou dobu… K mimořádně inteligentní holčičce se chová jako k sobě rovné. Nenastaví jí žádné mantinely. Odmala ji pověřuje různými drobnými úkoly, posílá si ji pro drogy do lékárny, zasvěcuje ji dokonce do odboje. Jednou ji ale odhalí gestapo a dcerka je nechtěně přivede zpět domů k matce. Ta je zatčena a zpočátku se domnívá, že jde jen k výslechu. Mýlí se. Rok stráví na Pečkárně a pak je odvezena do Ravensbrücku. Tam po operaci ledvin umírá. S dceruškou se už nikdy neshledá…

Pokud dětství nebyla dosud žádná idylka, teď bude ještě hůř. Honza jde na výchovu k přísnému dědečkovi (tak to chápe), který dělá, co umí. Honza podobně jako kdysi její matka revoltuje a váženého pana profesora trápí.

Studuje a nestuduje. Na gymnáziu, dva roky na grafické škole, rok na konzervatoři… Když dědeček v roce 1947 umírá, odkáže devatenáctileté dívce nemalé dědictví – luxusní byt a milión korun. Honza to umí pořádně roztočit. Pořádá bujaré večírky pro své bohémské přátele, mezi něž rychle zapadá. Končí se obvykle u ní doma a taxíky odvážejí hosty až nad ránem.

Poprvé se nakrátko provdá za herce Pavla Gabriela, ten ale emigruje do Izraele. Pak pozná svého osudového muže Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho. Za něj se ale neprovdá. Druhým manželem stává sociolog Miloš Černý, jehož jméno nosí poměrně dlouho. Poté se vdá ještě dvakrát. To je poměrně dost na člověka, který pohrdá konvencemi.

Narodí se jí celkem pět dětí, čtyři synové a jedna dcera. Otcové jsou různí, ne u všech dětí se dají přesně určit. Některé vztahy totiž probíhají paralelně. Většinou se o děti stará sama, tedy spíše nestará… Žije s nimi v nevhodných podmínkách, a tak jsou jí sociálkou některé odebrány a dostávají se načas do dětského domova či do péče otců. Sama Honza se dostává v šedesátých letech do vězení pro zanedbání péče o nejmladší z nich. Vzorná matka nikdy nebyla, to ale její matka také ne.

Nikdy nemá dlouho trvalé zaměstnání. Traduje se, že například jako průvodčí v tramvaji vyfasovala oblečení včetně zimníku, které obratem prodala a tržby za lístky prý také neodevzdávala. Kdo ví? Asi to bude trochu nadnesené… Pomáhala také v závodní kuchyni, to aspoň občas dětem donesla nějaké jídlo. Na vaření moc nebyla. Přitom tvořila. Psala básně či krátké povídky, publikovala v Květech nebo ve Světě v obrazech. Vydala také několik knih, nejznámější nazvala Adresát Milena Jesenská. Z názvu je patrné, o kom je.

V polovině šedesátých let poznala o 18 let mladšího výtvarníka Daniela Ladmana a v roce 1969 se za něj provdala. Žijí na venkově, společně si vydělávají domácí výrobou keramiky. To tehdy bylo na hraně zákona. Toto manželství znamená konečně jakési uklidnění rušného života bohémky Honzy Krejcarové. Končí nečekaně v roce 1981. Když jedou ve vypůjčeném autě navštívit manželovy rodiče, dojde k čelní srážce. Honza je na místě mrtvá, její manžel se dlouho léčí z těžkého zranění. Smuteční obřad tedy musí organizovat její druhý manžel Miloš Černý.

Smrt prý přišla v pravý čas. Při pitvě se totiž zjistí, že byla Honza těžce nemocná. Měla rakovinu doslova v celém těle

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst:

Reklama