Bulvár

Jana Duzbabová: Každý by si měl v životě vytvořit svou oázu pohody

Sympatická blondýnka, s kterou si dnes budeme povídat, je zářným příkladem toho, že člověk často musí své místo chvíli hledat. Přes vystudování náročného a zajímavého průvodcovství přes ubíjející práci v kanceláři v jedné velké nadnárodní firmě se dostala až k provozování vlastního útulného studia, kam chodí ostatní nalézat svůj vnitřní klid a rovnováhu.

Jana nyní prý konečně dělá, co ji skutečně naplňuje, a hlavně ji těší každý všední den, který byl dřív spíš časem, jenž chtěla mít rychle za sebou, ale nepředbíhejme...

Jano, našla jsem vás zhruba před rokem náhodou přes facebook. Od té doby jsem vaší spokojenou klientkou. Věříte na náhody?
Věřím na synchronicitu, kdy nám život nahazuje „náhody“ jako šanci a pak stačí být trochu vnímavý, mít oči i srdce otevřené a začnou se dít věci... Také věřím, že podobné přitahuje podobné. Kupříkladu hodně mne vyhledávají klientky, od kterých se pak dozvím, že nejsou spokojené v práci, hledají cestu ven a již několik jich dalo výpověď a vydalo se na svou cestu. To je naprosto úžasné sledovat a být toho součástí.

Jana Duzbabová, www.oazapohody.cz

Když už jsme u toho zaměstnání, na svých stránkách píšete, že vaše práce v kanceláři se velmi podobala tomu, co známe z filmu Office Space. Dovedu si představit, že taková pracovní atmosféra začne člověka po čase vysávat a ubírat mu energii. Na druhou stranu se často bojíme udělat nějakou zásadní změnu v zaběhnutém životě, dát výpověď, zkoušet najít něco jiného... Co pro vás bylo tím zlomovým okamžikem, kdy jste si řekla, že takto dál ne?
Rozhodnutí ve mně rostlo dlouho, však jsem také zemské znamení, kterému věci trvají trochu déle. Po pár letech v nadnárodní korporaci jsem si začala víc a víc uvědomovat, že svou prací ničemu reálnému nepřispívám a že mne takováhle práce nenabíjí, ale naopak vysává. Mé přemítání se začalo jistým způsobem zhmotňovat a zrcadlit v realitě a v práci se začaly dít vesměs negativní změny. Začala jsem se sama sebe ptát častěji a naléhavěji, čemu smysluplnému bych se tedy chtěla věnovat, co udělat pro to, abych žila naplno každý den, a ne jen přežívala s vidinou víkendů a dovolených. Začala jsem chodit na různé sebepoznávací semináře, přítel mi dával přečíst různé knížky o podnikání a pomohl mi změnit celou mou představu o tom, že podnikání není nic pro mne. Více a více mne přitahovala péče o zdraví a tělo (asi geny po mamce - zdravotní sestře), a tak jsem absolvovala rekvalifikační masérský kurz a bylo jasno.

Práce, kterou nyní děláte, vypadá na první pohled pohodově, ale asi ani tu nemůže dělat každý. Pominu-li různé administrativní a organizační úkony, které jistě předchází každému provozování takového zařízení, je tu i vaše samotná pracovní náplň. Je třeba se naučit mnoho o lidském těle a duši, být empatická, trpělivá. Navíc masáže jsou i fyzicky a energeticky náročné. Kdy a jak jste poznala, že je to pro vás to pravé? A co bylo zatím nejtěžší?
Naprosto jistá jsem si začala být, když jsem chodila na rekvalifikační masérský kurz, který probíhal o víkendech a ve všední dny jsem normálně chodila do práce. Zprvu jsem se obávala, že budu v pondělí unavená, ale opak byl pravdou! V pondělí jsem do kanceláře přicházela vyklidněná a spokojená, tak moc mne masírování začalo nabíjet. Nejtěžší a zároveň nejzajímavější je práce sama sobě, osobní cesta, kterou právě podnikání bezesporu je, člověk okamžitě dostává zpětnou vazbu. Většinu života jsem fungovala v zaměstnaneckém poměru a život na volné noze je naprosto jiný, živý, směs zodpovědnosti a svobody, mezi čímž je potřeba zdravě balancovat.

Právě ta zodpovědnost se mi na vás líbí. Můžete stručně vyjmenovat, co vše máte nyní ve své nové profesní kariéře za sebou? Na zdi máte řadu diplomů a vím, že se neustále dál vzděláváte, čtete odbornou literaturu, cestujete...
Vzdělávání v této oblasti mne skutečně baví a naplňuje, především navštěvuji kurzy v mé oblíbené masérské škole, které jsem již několik let věrná. Kupuji si knížky o masérských technikách a také studuji na internetu - jsem členem několika skupin lidí, co se masážím věnují převážně v USA, ale i v dalších zemí. Navzájem si radíme a diskutujeme. Na internetu sleduji blogy nejen masérů, ale i několika zajímavých žen, které radí ohledně podnikání (Marie Forleo) a zdravého životního stylu (Kris Carr). Mám i několik přátel, kteří se také věnují masážím, sdílíme si zkušenosti a také se navzájem masírujeme a poskytujeme si tak důležitou zpětnou vazbu.

Opravdu krásně to vše do sebe zapadá. A které další části života ovlivnila vaše nová práce? Předpokládám, že se asi jinak stravujete, více přemýšlíte o všech souvislostech...
Moje práce mě ovlivnila naprosto a úplně, je to i o tom, že potkávám různé lidi, jak ve formě klientů, tak i kolegů a lidí na volné noze. A jsou to úžasně inspirující setkání, které mne neustále posouvají. Celkově jsem vnímavější i co se týče jídla, blízké mi je stravování dle čínské medicíny, kde se dbá hlavně na kvalitu a lokálnost potravin. Člověk si kolikrát neuvědomuje, že je jeho jídlo buď lékem, či jedem, a to jíme několikrát denně. Věřím tomu, že pomocí stravy se dá různým potížím předejít, zmírnit je, ale také se vyléčit.

Vaše studio se jmenuje Oáza pohody. Aniž bych zde chtěla dělat nějakou výraznou reklamu, musím říct, že mě opravdu překvapilo, jaká pohoda tu na člověka působí. Oceňuji hlavně, že se zde nemíjím ve shodu s těmi, co právě přicházejí, nebo odcházejí, není třeba se tlačit v nějaké malé šatně nebo se svlékat ve spěchu už na chodbě. Přiznám se, že právě toto jsou faktory, které mě často odrazují od návštěvy podobných zařízení. Na druhou stranu chápu, že když někoho taková práce má uživit a musí platit nájem za prostory, snaží se ušetřit každou minutku. Co vás vedlo k tomuto režimu? A byl to záměr od začátku, nebo až výsledek delší praxe?
Děkuji za pochvalu. Dobrá masáž je bez diskuze naprostý základ, ale pro mě osobně je také důležitý i celkový přístup a chování lidí ve službách obecně. Sama když někam jdu, tak vyžaduji nejen kvalitní službu, ale také odpovídající chování personálu, chci, aby jim na mně a mých potřebách záleželo a nebyla bych jen další v pořadí, tedy dle hesla: „chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali k tobě“. Snažím se tedy pro své klienty vytvářet atmosféru pohody a bezpečí, aby se mohli plně zregenerovat. Čas od času si také zajdu na masáž k někomu neznámému, abych se ještě více vcítila do kůže klienta a uvědomila si další souvislosti na konkrétních příkladech.

Váš přístup zmiňuji i proto, kdyby v tuto chvíli některou čtenářku napadlo, že by se mohla věnovat podobné činnosti. Dokázala byste jí poradit, podle čeho pozná, že je to práce vhodná pro ni? A co jsou naopak varovné signály, že do toho by se pouštět neměla?
Řekla bych, že je to podobné jako ve zdravotnictví, kde by měli pracovat především lidé, kteří mají rádi práci s lidmi a baví je pečovat o tělo. Věřím tomu, že v hloubi duše každý moc dobře víme, kterým směrem nás to táhne, jen je tomu potřeba být otevřený. Pak už jde jen o to to zkusit, zajít si třeba na nějaký kurz, které se dnes pořádají i pro veřejnost a vyzkoušet si to, jsem přesvědčená, že člověk prostě pozná, že je to to ono.

Hodně žen pracuje v prostředí, z kterého vy sama jste utekla, což neberu jako zbabělost, ale spíš nějaký pud sebezáchovy. Můžete něco poradit ženám, které pracují v přesně takovém stresujícím prostředí? Je možné si aspoň nějak ulevit? Navštěvovat nějaké masáže, a pokud ano, tak které se hodí nejvíc? A co pro sebe mohou udělat i doma, aby si udržely zdraví a životní pohodu navzdory všemu?
Bude to znít jako klišé, ale nejdůležitější prostě je udělat si na sebe čas a hýčkat své tělo i ducha, ať už ve formě masáží, cvičení, dobrého kvalitního jídla, tak i různých sebepoznávacích zážitkových seminářů. Mé klientky se shodují v tom, že doma si málokdy najdou čas, aby si jen tak odpočinuly, vypnuly hlavu a zameditovaly si, pořád nám v hlavě běží, co by bylo potřeba udělat místo toho. Na masérském lehátku se meditativní alfa hladiny dosahuje snadno, tam opravdu nemůžete dělat nic jiného než odpočívat nebo si uvolněně popovídat, což záleží na každé klientce, čemu dá přednost. My sami jsme tvůrci našeho zdraví a pohody, a tak bychom se i v každodenním životě měli především snažit si doopravdy naslouchat a nechat se vést vlastní intuicí, aby nám bylo dobře po všech stránkách.

V této souvislosti se poslední dobou hodně mluví mimo jiné o lymfodrenážích. Jak nám tedy skutečně tyto praktiky mohou pomoci a co by měla žena vědět, než se na ně vypraví, ať už to bude kamkoliv.
Lymfodrenáže jsou skvělé právě pro ty z nás, které většinu pracovního dne buď dlouhodobě sedíme, či stojíme. Naše těla byla stvořena k pohybu, a tak jim náš dnešní životní styl zrovna neprospívá. Do toho se přidává každodenní stres, ať už v práci, či doma, nedostatečný pitný režim, nevyvážená strava, málo pohybu a náš lymfatický aneb kanalizační systém začne stagnovat a nestíhá tak plnit svou funkci. Člověk je pak jak bez života, může být častěji nemocný, mít problematickou pleť a nohy jak z olova. Pomocí lymfodrenáže dokážeme stagnující lymfu rozproudit, detoxikovat tělo a skvěle nabudit náš imunitní systém, což se hodí především na podzim a na jaře. Lymfodrenáže pomáhají ale i ženám aktivním, které maji pohybu dost - urychlují totiž regeneraci po sportu.

A jak poznám, že jsem v dobrých rukách? Dovedu si představit, že se dá i mnohé pokazit...
Důležité je, aby s vámi masérka na začátku probrala váš zdravotní stav, a vyloučila tak případné kontraindikace. Pak by vám měla vysvětlit princip samotné lymfodrenáže i dechového cvičení na rozproudění hlubokého lymfatického systému a také ho s vámi na začátku každé lymfodrenáže provést. Při samotné lymfodrenáži je dobré pít, a tak průběžné nabízení vody masérkou by mělo být samozřejmostí. Kdo jde na lymfodenáž poprvé, tak může být překvapen, jak moc se to od klasické masáže liší, především jemností pohybu, protože 80 % lymfatického systému je uloženo v podkoží, a tak se při lymfodrenáži nesmí vyvíjet moc velký tlak. Masérka by vás měla informovat o následném režimu po lymfodrenáži, i jak si pomocí kompresivních punčoch či legín můžete účinky lymfodrenáže ještě prodloužit.

Děkuji za milé a inspirativní povídání, třeba některou čtenářku „nakopne“ ke změně. A nebude to náhoda...

kontakt: www.oazapohody.cz

Přečtěte si také:

   
20.11.2013 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [4] martenka [*]

    já chodím ke kamarádce a stud neřeším, vždycky i usnu, což je známka největšího blaha :)

    superkarma: 0 28.02.2014, 16:31:37
  2. [3] Alena07 [*]

    sikosa — #2 ní proč se stydět

    superkarma: 0 07.12.2013, 12:01:05
  3. [2] sikosa [*]

    Já bych se tak ráda nechala masírovat, ale jsem stydlivka.

    1. na komentář reaguje Alena07 — #3
    superkarma: 0 04.12.2013, 12:21:28
  4. [1] knihovna [*]

    Taky jsem absolvovala týž masérský kurz. Je to dobrá věc i jen tak pro osobní potřeby: dozvědět se něco nového, umět na člověka sáhnout. Sml67 Ale do podnikání bych se nepouštěla. Řekla bych, že v této branži už je trh nasycen a lidi nemají peníze. Ale přesto přeji úspěch a obdivuji odvahu změnit životní styl, kór když jste zemní znamení (jako já) Sml16

    superkarma: 0 22.11.2013, 09:43:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme