Bulvár

Jan Vondráček: Jsme malý rybníček, kde fungují sympatie a antipatie

Herec Jan Vondráček (47) vystudoval katedru alternativního a loutkového divadla DAMU, účinkoval  v Dejvickém divadle, za svou práci  získal řadu ocenění včetně ceny Alfréda Radoka a mohli jste ho vidět například ve filmu Petra Nikolaeva Příběh kmotra.

Již mnoho let  hraje v Divadle v Dlouhé, kde působí jako zpěvák, moderátor, kabaretiér. Po hudební stránce se na dílech také často podílí jako skladatel, upravovatel, aranžér či korepetitor - případně vše najednou. V neposlední řadě je to stabilní manžel, otec dvou synů Kryštofa a Vojtěcha a člověk, který kolem sebe při osobním setkání umí vytvořit nebývale milou atmosféru okořeněnou chytrým humorem. S Janem jsem se sešla v Modrém domečku na Řevnickém náměstí.

jan

Ve filmu Příběh kmotra jsi hrál jednoho z hlavních představitelů tehdejšího podsvětí. Většina herců se s postavou alespoň nějakým způsobem sžívá. Neměl jsi třeba po natáčení noční můry z těch příběhů?
Noční můry jsem měl už při čtení scénáře, ale není to poprvé, co jsem točil film s takovou tématikou. Po Sametových vrazích mi také nebylo nejlíp. Ono to začalo v době, kdy jsem hrál u nás v Divadle v Dlouhé Petra Verchovenského v Dostojevského Běsech. Tam mě uviděl režisér Svoboda, a už jsem v těch záporácích lítal. Jenže oni většinou ti největší mafiáni vůbec nevypadají navenek jako zlí hoši. Naopak. Jen se jim nesmíte postavit do cesty. Prostě mají jen zdeformovaný žebříček hodnot, a když na někoho objednávají vraždu, dělají to nejspíš z upřímného přesvědčení, že musí chránit podnik nebo rodinu. Takže stačí v sobě probudit tuhle zvrácenost a hraje se to samo. Ale naštěstí je to jen role. Takový život bych žít nechtěl.

Bavilo tě hraní někoho, kdo je podle mě úplně jiný (třeba se mýlím :-)) než ty?
No, sám sebe jsem, myslím, ještě nehrál a doufám, že hrát nikdy nebudu. Takže vždycky je ta postava jiná, než jsem já. Někdy máme víc společného, jindy míň. Nebyl bych například schopen objednat si vraždu, i když jako každý mám občas chuť někoho zabít. Ale jako herec si to  musím umět představit, pokud hraju padoucha. Jinak natáčení mě většinou baví, protože aspoň na chvíli vypadnu z divadla. Je to trochu jiný styl hraní a člověk je občas i na čerstvém vzduchu a potká se při práci s kamarády, na které přes rok nemá čas. Ale zase aby si někdo nemyslel, že je filmování procházka růžovým sadem. Jenže o té dřině se většinou nemluví.

Jistá „odborná“ kritika film docela ztrhala, ale když jsem sama šla z filmu, lidi byli příběhem zasaženi, podle mého názoru ten příběh měl co ukázat, jak to vnímáš ze svého pohledu?
Když na něčem děláš, špatně si udržuješ odstup. Ale já byl s výsledkem spokojen. A kritika? Ta mě moc netrápí. Jsme příliš malý rybníček, příliš fungují sympatie nebo antipatie. Příliš funguje kamarádství nebo nekamarádství. Když občas potkám v nějaké restauraci filmové tvůrce u jednoho stolu s kritiky, už tuším, že film, který se tam při večeři teprve rodí, bude mít kritiky dobré. Někdy samozřejmě je dobré vzít si z recenze nějaké ponaučení, filmoví kritici jsou jistě vzdělaní lidé, kteří za svůj život už viděli tisíce filmů, ale právě to může být někdy i problém, protože když si někdo ve filmu zrovna náhodou neustřihne klitoris, můžou se i nudit. Ale jinak mám kritiky rád. Dělají jen svojí práci.

tavPříběh mimo jiné  pojednává o různých obchodních aktivitách veksláků, kupoval jsi někdy před tuzexem bony?
Ne, před Tuzexem nikdy, protože by mi to připadalo stejně odporné, jako návštěva bordelu. Sem tam jsme měli bony od tety, která měla kamarádku v Austrálii, a ta jí občas poslala valuty. To jsme pak s bráchou jako malí dostali každý 10 až 20 bonů, vystáli hodinovou frontu na košík a v Tuzexu jsme pak strávili další hodinu, protože jsme nevěděli, co by bylo nejlepší si za ten malý poklad pořídit. Pak jsme si koupili něco jako pár žvýkaček, banánové granule do mléka a zásobník na bonbony s hlavičkou Kačera Donalda, a bylo po bonech. Byla to ponižující doba. Když jsem pak byl starší, jezdili za námi kamarádi z ciziny, protože jsem tehdy chodil s holkou, která měla obě sestry vyvdané na západ, a ty mně většinou přivezly, co jsem potřeboval. Kazety, desky, sluchátka, ale na to jsem musel dlouho šetřit a za ty svoje peníze jsem toho zas tak moc nepořídil. Ale nemusel jsem se ponižovat u veksláků a měl jsem to levněji.   

Vzpomínáš si na to, co jsme v té době žili? Chodil jsi např. na diskotéky, sbíral céčka nebo plechovky od Coca-Coly?
Tak z plechovek od Coca-Coly se daly dělat výborné kelímky na tužky. To frčelo. Céčka jsem nesbíral, protože mi to přišlo stejně nablblé jako poslouchat Michala Davida, Víťu Vávru nebo Ivetu Bartošovou. Z tohoto důvodu jsem nechodil ani na diskotéky. Byl jsem párkrát se spolužáky z gymplu a párkrát na vojně, ale bylo to peklo. Disco jsem fakt nesnášel. A taky tesilky a dederonky. Já spíš poslouchal Pražský výběr, Abraxas, Mišíka, Jasnou Páku, Nohavicu, Mertu, Hutku, Plíhala, Petera Gabriela, Stinga, The Cure, Cocteau Twins, Talking Heads, to by zabralo pět stran... A taky jsem chodil do divadel, kde jsem se cítil svobodně. Do Ypsilonky, do HaDivadla, k Cimrmanům, do Naivního, do Bránického, do Draku, na Polívku, tedy jako Bolka... K Frankovi Towenovi jsem chodil na step a jazz dance, občas nosil obleky z třicátých let, občas chodil jako pankáč, občas jsem se snažil vypadat jako David Byrne, zkrátka jsem chtěl žít hlavně jinak než socialisticky spořádaná ovce. Oblečení nám  tenkrát šily kamarádky, barvilo se podomácku a také byla větší pravděpodobnost, že ve výraznějším oblečení vás budou legitimovat.

A jak se ti daří teď, na čem právě pracuješ?
Mám se rychle, ale ujde to. U nás v divadle jsme s naší kmenovou režisérkou zkoušeli Mnoho povyku pro nic, teď na jaře zkoušíme s hostujícím režisérem Martinem Františákem alias Francinem. Jinak budu hrát pro změnu nějaké právníky, a pak dělám něco pro děti. No a do toho dabingy, rozhlas, zkrátka jak říkávám „chléb náš vedlejší“... 

Čtěte také:

   
29.04.2014 - Rozhovory - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [2] knihovna [*]

    Ano pana herce Jana Vondráčka taky sleduji a mám ho ráda. Pobavil mě vzpomínkami na mládí, jsem o rok starší, tak jsem žila podobně Sml58. Povedený rozhovor, děkuji za vkusný výběr!

    superkarma: 0 31.05.2014, 14:13:08
  2. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml16Mám dva herecké oblíbence a Honzík je jeden z nich.... Divadlo v Dlouhé miluju a některé hry jsem viděla i náckrát.....doporučujiSml67

    superkarma: 0 29.04.2014, 08:43:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme