Nejznámější žijící český fotograf se navždy stane vyhledávaným pražským koloritem! Od dnešního dne bude nejen pro milovníky, ale i pro ty, co Jana Saudka coby současně nejprovokativnějšího našeho fotografa zatracují, otevřena stálá Galerie Jana Saudka. Ti, kteří ho oslavují, tuší, co mohou vidět, ti, kteří jím opovrhují, možná změní svůj názor, protože Jan Saudek není jen ten, kterého vídáme v bulvárních médiích, ten, jenž mnohé irituje svým úspěchem a zdánlivou bezstarostností, ale také a hlavně ten, který o životě promlouvá svými fotografiemi. A je jediným fotografem, který nemusí brát ohled na okolní svět a který mluví pravdu. Říká, fotografuje, proklamuje vše tak, jak to cítí. Jak vidí život, jeho radosti i strasti, člověčí sny a touhy, vášně, chtíče, útrapy. Nebojí se, je svobodný!


Galerie Jana Saudka, Celetná 9, Praha 1, oficiální otevření: ve středu 17. ledna 2007 v 17 hodin, zahájí herec Jiří Langmajer


V Galerii Jana Saudka uvidíte 110 fotografií, včetně velkoformátových nebo dosud nikde nepublikovaných, a to včetně jeho nejnovějších portrétů. V rámci oficiálního otevření Galerie Jana Saudka bude na trh uvedena také nová kniha Pouta lásky, kterou uspořádala Sára Saudková.   

K sedmdesátým narozeninám dostal Jan Saudek zvláštní dary:
Velkou výstavu svých fotografií v Domě U bílého jednorožce v Praze na Václavském nám. 15, kterou připravila jeho přítelkyně a manažerka Sára Saudková a která nedávno skončila.

Od nakladatelství Slovart zatím největší monografii Saudek. 

S Národním divadlem se domluvil, že zaznamená jeho letošní divadelní sezonu, tedy sezonu 2006/2007, což znamená, že vyfotografuje sto portrétních snímků členů činohry, baletu či opery Národního divadla, ale i rekvizitáře, garderobiérky nebo hasiče. Zároveň však připravuje svou knihu portrétů celebrit (např.: pánové Petr Hapka a Michal Horáček, Jiří Langmajer, Jiří Bartoška a Pavel Liška, či dámy Hana Hegerová, Tonya Graves z Monkey Business a primabalerína Tereza Podařilová), i lidí na slávu teprve čekajících.

Pár otázek pro Jana Saudka

Co pro vás znamená mít vlastní galerii?
Je to stejné jako mít vlastní krám. Můžete prodávat a snad i něco vydělat. Ale můžete také přijít na buben. Jsou to tzv. smíšené pocity. K vidění jsou fotografie, obrazy, vaše knihy, plakáty, pohlednice, katalogy... Vše velmi úspěšné, prodávané. Takové štěstí má málokterý, natož žijící fotograf! Někdy si myslím, že jsem už nežijící fotograf. Uběhnu deset kilometrů a už se potím. 

V čem tkví tedy úspěch vašich fotografií, obrazů, knih?
Dobrá: V to, co dělám, hluboce věřím. Nemusím pracovat pro manželku, milenky a děti. Jsem svobodný člověk. 

Opravdu jste nikdy nezapochyboval o tom, zda má fotografie smysl?
Jsem živoucí pochybnost. Vím jenom, že ať uděláte cokoli, vždycky toho budete litovat. Život je ale příliš krátký na nějaká rozmýšlení. 

Máte ještě po těch letech za fotoaparátem co fotit?
Vždyť já teprve začínám! Mám jenom co fotit! 

Změnil se váš pohled na fotografii od chvíle, kdy jste udělal tu svou první, až do teď?
Věřím, že ne. Obdivuji se lidem ještě víc než v mládí.

Často se o vás mluví jako o fotografovi tlustých žen. Jak se proti tomu bráníte?
Nevím, co je „tlustá žena”. Vím jenom, co je krásná žena. 

Fotografujete nyní portréty různých lidí a jak je známo, portrét má cosi vypovídat o onom člověku. Jak pracujete?
Fotografii dělá model. Ne fotograf. A ti, které teď smím portrétovat, jsou bez výjimky skvělí. 

Jak si portrétované vybíráte? Nebo zkrátka fotografuje opravdu každého, kdo o to požádá a kdo se ocitne ve vaší blízkosti?
Ano – chci dělat to, co by žádný fotograf nikdy neudělal: v pokoře a úctě se snažím co nejlépe udělat podobenku každému, kdo o to požádá a kdo k tomu svolí. Nedostávám za to nic. Vždyť říkám: chci dělat to, co by neudělal žádný jiný fotograf. 


Pár otázek pro galeristu Zdeňka Kočíka

Jak vznikl nápad otevřít Galerii Jana Saudka?
Po velice úspěšné výstavě The Best of Jan Saudek, kterou naše galerie společně se Sárou Saudkovou připravila jako dar k Mistrovým sedmdesátinám, nás k tomu přiměla návštěvnost, ten obrovský zájem lidí. Během čtrnácti měsíců na výstavu přišli lidi, kteří Jana mají rádi, ale i ti, kteří ho rádi nemají. Proto jsme si řekli, že by stálo zato, udělat stálou galerii Jana Saudka, a podařilo se nám najít velice atraktivní prostor v Celetné ulici.

Jan Saudek je jediným žijícím výtvarníkem, který bude mít svojí vlastní galerii. Zaslouží si to. V čem podle vás tkví Saudkův fenomén?
V první řadě to jsou samozřejmě fotografie, které zná každé malé dítě. Moje osmdesátiletá matka, která bydlí v domečku na venkově, miluje kalendář Saudka s korpulentními dámami, teenageři mají jeho poetické fotografie z prvního období... dá se říci, že každý v nich nachází něco pro sebe, buď se v tom vidí, nebo mu to dělá radost, nebo mu to cosi připomíná. A když vylezete v New Yorku na letišti a jdete si koupit cigarety, v první trafice visí umělecké pohlednice Jana Saudka, visely tam už před deseti lety a pravděpodobně tam budou viset ještě za deset let. 

Můžete Jana Saudka srovnat co se úspěchu týká s některým ze zahraničních umělců?
Nechci přehánět, aby to nevypadalo, že jsem slepě oddán, ale mně Mistr Saudek připomíná Dalího. Dalí byl součástí svého díla, součástí filmů, které točil, součástí performací, které vytvářel. A Jan Saudek je součástí fotografií. Shodou okolností Dalí vystřídá Jana Saudka v Galerii U Bílého jednorožce. 



Tisková zpráva byla redakčně zkrácena.
Líbí se Vám fotografie Jana Saudka? Chtěla byste se u něj nechat portrétovat? Jaký na něj máte názor? V čem podle Vás tkví jeho úspěch?

Reklama