Původně muzikálový tanečník, dnes už hraje čistě činoherní role. Otec, manžel, vášnivý motorkář a milovník koní, to vše se spojuje v osobě Jana Révaie, který se nám před lety vryl do povědomí především díky své roli ve filmovém muzikálu Rebelové.

revai4

Jsi teď více herec, nebo vášnivý motorkář?
Samozřejmě herec. Motorka je můj dopravní prostředek, ale díky pořadu „Moto cestou, necestou“ jsem se stal motorkářem i viditelným. Jinak jsem dlouho úplně běžným neviditelným motorkářem.

Jsi také otec od rodiny. Nemají doma strach, když se na motorce vypravíš na dlouhou cestu?
V první řadě mám obrovské štěstí ve svojí Zuzance, která mi to vůbec dovolila. Jsou i takový ženy, který by to chlapovi zatrhly. A já mám štěstí, že mi to dokonce i přeje. Ví, že to jsou výjimečné cesty na nevšední místa, takže mám požehnání.

Jak si rodinu před odjezdem zajistil?
Trochu jsem rodinu uklidnil tím, že jsem se pojistil (smích).

V Divadle Kalich nyní hraješ v muzikálu „Osmý světadíl“ už čistě činoherní roli otce. Jak vzpomínáš na svoje začátky coby tanečníka?
Je pravda, že původně jako tanečník jsem vzhlížel k těm hercům, kteří se nemuseli rozhýbávat před představením a být v divadle dřív. Navíc se tanečníci opravdu nadřou mnohem víc než herci nebo zpěváci, kteří přijdou a odejdou (smích). A já už jsem dnes taky ve fázi, že přijdu a odejdu. :) Ale na ty roky, když jsem tancoval a hýbal se, vzpomínám s radostí... Byl jsem šťastný stejně i jako tanečník, ale já jsem šťastný člověk stále, i když třeba sekám trávník na zahradě.

révai

Hraje se Ti lépe na jevišti, nebo před kamerou?
Nejde o to, co se mi lépe hraje. Mám rád obojí. Okamžitá zpětná vazba od diváka v divadle je samozřejmě příjemná (hlavně ta kladná). Televizi nebo film člověk natáčí dlouho a nezná odezvu diváka, dokud se to nesestříhá a neodvysílá. Je to ale stále ta samá profese, takže rozdíly nedělám.

Nejsi vystudovaný herec. Doplňoval sis někde vzdělání? Chodíš třeba k hlasovému pedagogovi?  
U mě šlo všechno nějak za pochodu. Někdo si mě vytipoval a řekl si, že to se mnou zkusí. Tak to zkusil a ono to prošlo. :) Ale, když jsem začínal hrát činoherní postavy, pochopil jsem, že nemám zkušenosti, ze kterých bych mohl čerpat. Dostal jsem doporučenou hlasovou poradkyni Alenku Livorovou-Hesounovou z DAMU a k ní jsem chodil na soukromé hodiny.

Co Tě v nejbližší době čeká? Kde Tě fanoušci uvidí?
V současnosti mám roztočené tři filmy a to Gangster-Ka, pak film o Lídě Baarové a na Slovensku film Agáva. Od června začínám točit nový seriál pro televizi Prima s názvem „VIP vraždy“, v létě opět Shakespearovské slavnosti a připravuji novou divadelní inscenaci s režisérem Jaromírem Janečkem.

 révai2

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys třeba také sám produkoval nebo režíroval divadelní představení?
Ne, nikdy. Nemám na to buňky, chuť ani nervy. Mám tu možnost pracovat s lidmi, se kterými chci. Pokud se mi to zčasových nebo osobních důvodů nehodí nebo se mi práce nezamlouvá, můžu ji odmítnout. To je velké štěstí. Proto se do žádného produkování sám nehrnu.

Vraťme se k Tvému rodinnému životu. Máte nějaké pravidelné rituály a pravidelný režim, nebo spíše umělecký styl života, tedy každý den jiný?
My jsme normální klasická rodina. Kuba chodí už do školky, to je režim, který musí fungovat, a pak se malý Matěj občas ještě v noci budí, takže rytmus a tempo je podle toho, jak ho děti nastaví (smích). Já si uvědomuji a jsem za to rád, že díky této profesi můžu být více s dětmi. Protože nechodím od rána do práce a nejsem celý den pryč. Samozřejmě je to náročnější, když se v divadle zkouší, nebo při natáčení. I když můžu být s dětmi častěji než jiní tátové, mám pocit, že jsem s nimi málo.

revai3

Jsi tatínek a partner „pomocník“? Dokážeš si stoupnout třeba k žehlení?
Stoupnout si k žehličce dokážu úplně perfektně, ustojím to i na jedné noze, ale v ruce jsem ji dlouho nedržel. :) A  vaření? To spíš Kuba pomáhá. Já zastávám ty chlapské práce, protože máme ještě koně, tak jsme pořád venku, a tam je stále co dělat.

Když potkáváš dnešní tatínky, máš pocit, že dovedou zastat ty takzvané ženské práce lépe než kdysi naší otcové?
Tak určitě, ale já to nejsem. Dřív to bylo nastaveno jinak. Chlap byl hlava rodiny, chodil do práce, udělal po výplatě doma stojku a žena byla v domácnosti. Dnes už muži dovedou a sami chtěj pomáhat, myslím hlavně s dětma, a mnoho z mých kamarádů by si mohlo otevřít restaurace, tak dobře jim to jde i v kuchyni. Já tam pak vezmu svou ženu, teda jestli bude doma vypráno, vyžehleno a vytřeno. :)

Zdroj a foto: Divadlo Kalich a Facebook Jana Révaie

Čtěte také:

Reklama