Bulvár

Jan Potměšil: Vážím si toho, že jsem dostal druhou šanci

Tuto neděli je Den otců. Tatínek, kterého jsem požádala o rozhovor, se od ostatních trochu liší. Je to člověk, který musel obstát v těžké životní zkoušce, včetně zachování uměleckého povolání. Herec Jan Potměšil.

Setkat se s hercem Janem Potměšilem bylo opravdu náročné. Jeho časová zaneprázdněnost byla častou omluvou našich telefonických jednání. Mé čekání se nakonec vyplatilo. Sešli jsme se v kavárně v centru Prahy a společnost nám dělal i Honzův syn Janíček, který jako by přišel rovnou z tátových dětských rolí.

janicek

Moje první otázka směřovala rovnou k synkovi: „Kolik Ti je roků?“
„Šest,“ odpověděl. A pak už pokračoval jeho tatínek.
Janíčkovi bylo šest v prosinci, takže příští rok v září půjde do školy. Teď chodí do přípravné školky.

Vy mu říkáte Janíček? Ne Honzík?
Ano, Janíček nebo Janík. Ono se to vlastně odvíjí od takové mojí příhody v dětství, kdy jsem byl přibližně v jeho věku a měl jsem se někde podepsat. Věděl jsem, že jsem Jan, ale najednou se mi vybavilo: „No jo, ale babička mi říká Honzíku, tak jak to tedy vlastně je?“ Nakonec jsem se podepsal Jan Honzík Potměšil. A byl v tom zmatek. Toho jsme chtěli Janíka ušetřit. On si pak stejně jednou rozhodne sám, jak chce, aby se mu říkalo.

Kromě Janíčka, kterého máte se svojí manželkou Radkou, jste dalšího syna, dnes už třináctiletého Šimona, také vyženil. Jaký jste oběma synům otec?
To by asi musel odpovědět někdo jiný, aby to bylo objektivní posouzení. Radku jsem poznal, když byly Šimonovi tři roky, a vždycky jsem ho bral jako svého. Pak se narodil Janíček a jsou to prostě naši dva kluci... jaké štěstí. Samozřejmě bych si přál, abych jim byl v životě oporou, tátou, kterému se můžou svěřovat a mohou mu věřit. Přál bych si, abychom mohli co nejvíce, všichni společně, prožívat ten krásný čas dětství a také další situace, jako vstup do školy, na gymnázium... Bohužel velkým problémem, a to nejen naším, to se týká celé řady jiných rodin, je nedostatek času stráveného s rodinou. Přál bych si více volného času. A pokud už si ho udělám, nemyslet na to, co kde ještě musím stihnout, co musím zařídit.

Daří se vám to?
Někdy se to povede, někdy ne. Důležité je si to uvědomit a pak to naplnit.

To je pravda. Pokud máte volný čas, kde a jak ho trávíte nejraději?
Moc rádi jezdíme s rodinou na chalupu, kde se narodil můj tatínek. Kluci tam mají svoje kamarády, líbí se jim tam a já jsem moc rád, protože i já jsem v těch místech prožil své dětství a mám na to ty nejkrásnější vzpomínky.

Janíček je vám v tomto věku velmi podobný, úplně se mi vybavila vaše první velká dětská role v bakalářské povídce Lokomotiva, kde Vám byla partnerem taková herecká osobnost, jako byl Vladimír Menšík. Jak jste se dostal k této krásné roli?
Už rok předtím jsem byl ve škole vybrán do jednoho dětského televizního pořadu, kde si nás také nafotili, takže už mě vlastně měli v databázi. A pak jednou zazvonil rodičům telefon, volal pan režisér Dudek, že by mě rád obsadil do bakalářské povídky.
Setkání s panem Menšíkem, to byl obrovský zážitek. A vůbec, celé to filmování bylo pro mě, pro devítiletého kluka, velkým dobrodružstvím. Točili jsme převážně v noci, na zkušební trase u Kolína, a vzpomínám si, že všichni už byli z těch „noček“ otrávení, protože jich bylo několik po sobě, ale jakmile se objevil Menšík, všichni ožili. Jako by se najednou rozzářilo slunce, všude bylo plno energie, smíchu, záře a všichni se na to natáčení těšili. Moc rád na to vzpomínám.

Lokomotiva / Bakaláři 1975

zenaA jak vzpomínáte na herečku Jiřinu Švorcovou, která vám byla zhruba v tom samém časovém období seriálovou maminkou v Ženě za pultem? Později jste byli názorově hodně rozdílní.
V době natáčení Ženy za pultem jsem byl ještě malý kluk. Ale shodou okolností jsme se s paní Jiřinou Švorcovou potkali i o několik let později v Divadle Na Vinohradech, kde byla v angažmá. Účinkovali jsme spolu ve hře Hlasy ptáků od Josefa Topola, v režii Jana Kačera. Tam jsem taky hrál jejího syna. I když už jsme v té době byli názorově na jiné lodi, na jevišti jsme to zvládli. Mě hlavně zajímala spolupráce s panem Kačerem a uvedení hry dramatika Josefa Topola.

Souhlasíte, že to byla dobrá herečka?
To mi nepřísluší hodnotit. Jinak když propukla Sametová revoluce a my jsme se v divadle každé dopoledne scházeli, ona se těch setkání nikdy nezúčastňovala. Najednou to prostě byly dva jiné světy.

Krom výše jmenovaných, vašich dětských hereckých rolí bylo samozřejmě daleko víc. Namátkou vzpomeňme filmy: Tajemství ocelového města, Neohlížej se, jde za námi kůň… ad.
Pak jste z roztomilého chlapečka vyrostl v krásného kluka, který se stal idolem mnoha dívek té doby. Zásluhu na tom měla bezesporu i role Martina ve filmu Víta Olmera Bony a klid, či role Jíry v Troškově pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Zamávala s vámi stoupající popularita?

Myslím, že ne (smích), tedy doufám, že ne.

martin

Bony a klid (1987)

Kdy jste si uvědomil, že chcete být právě hercem? Co vím, tak rodiče vás hodně vedli i ke sportu.
Ještě na konci docházky na středoškolském gymnáziu, kam jsem chodil, jsem dostal od režiséra Ludvíka Ráži, který mě znal z dětských rolí, hlavní roli v TV inscenaci Hrátky. Spolu s Nellou Boudovou jsme hráli zamilovanou dvojici sedmnáctiletých. Ta dívka pak přijde do jiného stavu a oni to musí řešit. Hodně jsme tehdy zkoušeli a mě to prostředí zasáhlo tak silně, že jsem si řekl, že bych to chtěl dělat celý život. Že chci dělat herectví.

A nebylo to jen kvůli těm milostným hrátkám?
(smích) Ne, to určitě ne. Já jsem byl dost stydlivý. Mě to natáčení prostě bavilo, celé to zákulisí studia, kamery i zkoušky. Byl to pro mě zajímavý svět plný dobrodružství. Zkoušel jsem se pak dostat i na DAMU, ale nepodařilo se mi to, tak jsem si podal ještě přihlášku na Fakultu tělesné výchovy a sportu, protože ano, od dětství jsem hodně sportoval. Tam jsem uspěl. Byla to ale zvláštní situace, musel jsem obstát v jiném prostředí, sám před sebou... ale bylo to důležité a ničeho nelituji.
V té době jsem také ještě od režiséra Karla Smyczka dostal příležitost v seriálu Třetí patro, což bylo krásné natáčení, a tím pádem jsem z toho světa, kam jsem se chtěl vrátit, naštěstí úplně nevypadl. Napodruhé jsem pak byl už na DAMU přijat a všechno fungovalo tak, jak má, a dávalo to smysl. Během studia jsem natáčel i s panem režisérem Polesným a pak přišla nabídka na Princeznu Jasněnku, která se točila o prázdninách. Bylo to nádherné léto mého života.

princezna

O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)

Nějaký ten pátek už v roli studenta nejste, naopak, jste v roli pedagoga na pražské konzervatoři a také vyučujete na katedře režie, na FAMU. Povězte mi, jsou dnešní studenti herectví jiní, než byla vaše generace? 
Asi ano. I když každá generace hledá chyby na té následující. Na konzervatoři vyučujeme stejný ročník s Veronikou Žilkovou. Ona mě vlastně přizvala a já jsem za to moc rád. Studenti jsou velmi talentovaní, to ano, ale v čem přece jen vidím rozdíl oproti nám, tak to je v tom, že pro nás, pro naši generaci, byla škola jasná autorita, včetně respektu k pedagogům. To si myslím, že dnes moc nefunguje. Ale to se netýká jen středoškolských studentů, často i žáků základních škol. Myslím, že to může být určitá výzva pro učitele a pedagogy, aby své žáky a studenty více zaujali, aby byli více zapálenější.

Přesuňme se ze školních lavic k politice. Konkrétně do období vytváření Sametové revoluce, v souvislosti s níž jste byl velkým aktivistou. Promiňte mi tu otázku, ale proč právě vy? Mně přijde, že vy, herci té doby, jste se neměli až tak špatně. Nebo tomu tak nebylo?
O to přece proboha vůbec nešlo. Žili jsme v nesvobodě, jednou to prasknout muselo. Ano, v roce 1989 mi bylo 23 let, končil jsem DAMU, filmoval jsem, zkoušel jsem a hrál v divadle, bylo to všechno úžasné, ale přitom jsem dobře věděl, kde žiji a co pro naši zemi znamenal únor 48 nebo srpen 68, a jak nezlomně a vytrvale disidenti bojují. Touha po svobodě, po změně, po konci komunistického režimu, se nedala zastavit.

Nebál jste se případných důsledků?
Vůbec jsem to nevnímal ve smyslu, jestli se bojím, nebo nebojím. Pro mě to byla pravda, kterou žiji. Šel jsem za něčím, čemu jsem věřil, chtěl pro to udělat maximum.

Jste spokojen se současnou situací v naší zemi?
Čekal jsem, že se na to zeptáte. Je to proces, jsou to změny, které trvají delší dobu, než jsme si v jednom okamžiku mysleli. Aby dozrála demokracie ke svému plnohodnotnému stavu, tak to nikdy není hned. V jiných demokratických zemích to trvalo i 100 až 200 let. Hlavně musíme dozrát jako občané i jako lidé. Musíme si uvědomit, jaké jsou naše hodnoty, kde jsou naše hodnoty. Ta změna je hlavně v nás. A to je nadějeplné. Musíme vydržet, zkultivovat se a dozrát.
Já bych to přirovnal k mému stavu, když jsem ležel po té nehodě v nemocnici. Napřed jsem měl zavřené oči, pak se přidalo k duši i tělo, pohyboval jsem očima, pak přišla postel, potom pokoj, pokoj s chodbou, budova, ulice, život... Nová a nová etapa vnímání.

Co se stalo při vaší cestě z Ostravy, kdy jste spolu s ostatními jezdil informovat o revolučním dění v Praze, je známo. Po těžké autohavárii jste zůstal ochrnutý na obě nohy. Těsně před touto událostí jste odpromoval na DAMU, bylo vám teprve 23 let. Když se na to ale podíváme zpětne, celou situaci jste ustál. Možná i díky tomu, že jste se narodil ve znamení berana, a to jsou lidé, kteří se bez boje nevzdávají.
Děkuji. Tak to jsem ani nevěděl, to je dobře.
Určitě to byl zásadní okamžik mého života a zpětně jsem velmi vděčný za to, že jsem dostal šanci tady zůstat. Vím, že nebylo jisté, jestli se vůbec z té pomyslné hranice života a smrti vrátím. Uvědomil jsem si ale, jaký je život dar, a jsem za ten dar nesmírně vděčný. Všichni si myslíme, že všechno je to samozřejmost, že tady jsme, že myslíme, chodíme, vnímáme, ale on je to opravdu obrovský dar, který se může v setině vteřiny změnit.

Mám pocit, že paradoxně vám ta nehoda více dala, než vzala. Kromě pokory k životu... následných účastí na mnoha charitaivních akcích, jste dva roky poté už nastoupil i k divadelnímu spolku Kašpar v Celetné. Vůbec jsem netušila, že ten spolek už tak dlouho funguje.
No jasně, funguje. Slavili jsme už 22. výročí vzniku. Soubor Kašpar, to je vlastně taky takový malý zázrak. Teď zrovna máme velmi plodné období. Čerstvě v tomto roce jsme stihli premiérové představení Tetování od německé autorky Dey Loher, kde mám roli Peciho, a zároveň jsme nazkoušeli v režii Jakuba Špalka Shakespearova Othella, kde hraji hlavní roli. Bylo to velmi náročné zkoušení, ale 25. dubna proběhla úspěšná premiéra. Všechny na Othella srdečně zvu. A stejně tak i na Rozmarné léto, které hrajeme jako letní speciál v Divade v Celetné, podobně jako Mikulášovy prázdniny, anebo se přijeďte podívat na hrad Kašperk, kde hrajeme od 5. do 10. srpna Othella a pak Cyrana. Představení pod širým nebem, to je kouzelný zážitek nejen pro nás, ale i pro diváky.

tet

foto z divadelního představení Tetování

zrada

foto z divadelního představení Zrada

draci

Draci noci

othello

othe

Othello

www.divadlovceletne.cz

Děkujeme za pozvání.
Co vůbec Vy a divadlo? Máte raději živý kontakt s publikem, nebo účinkování před kamerou?

Obojí má něco do sebe. Kamera vám zachytí neopakovatelné kouzlo okamžiku, které pak máte navždy uchované. A vedle toho funguje neopakovatelné kouzlo kontaktu s divákem. Živé setkání, které je ojedinělé v tom, že pokaždé je jiné. Jsou to taková dvě řečiště a obojí mám rád.

serial

s Ondřejem Vetchýmv TV seriálu Eden-Zlatá karta (2006)

Vídáme Vás prostřednictvím televizních obrazovek, a jak už bylo zmíněno, také na spoustě charitativních akcí, včetně Konta Bariéry nebo Běhu pro Paraple. To bylo letos kvůli nepřízni počasí odloženo, nepletu se?
Já jsem na Běhu pro Paraple zatím nebyl, ale myslím, že ano, že kvůli povodním je tato akce odložena na září.

Jak se díváte na letošní povodně? Myslíte, že příroda proti nám protestuje?
Je to těžká zátěžová zkouška pro lidi, ale zároveň přirozený projev přírody. S veškerou účastí a vědomím bolesti a obtížnosti situace, které se přihodily při povodních, jsem však toho názoru, že přírodu nepředěláme. Měli bychom my sami se snažit přijít na to, jak těmto záplavám předejít, jak ošetřit situaci, abychom příště takhle nedopadli. Těch, kteří byli postiženi povodní, je mi neskutečně líto, musí to být strašné, ale musíme se naučit přírodu více respektovat, protože ona tu sílu opravdu má. Věděli to i lidé v minulosti, snad se to podaří i nám.

Nedávno jsem vás viděla na televizním křesťanském kanálu Noe. Věříte v Boha?
Ano, věřím.

Dovolte mi poslední otázku. Jste držitelem Ceny Thálie a také držitelem prestižní ceny Alfréda Radoka. To jsou velmi významná ocenění, kterých si bezesporu vážíte. Když se vás ale zeptám, čeho si nejvíc ceníte ve svém životě, co mi odpovíte?
Tak já už jsem to vlastně řekl v průběhu rozhovoru. Cením si života jako takového. Toho, že tady vůbec můžu být, že jsem dostal druhou šanci, díky níž jsem mohl potkat i ženu svého života. Vážím si toho, že společně s Šimonem a Janíkem tvoříme rodinu, vážím si toho, že jsme zdraví. A dneska taky konečně vysvitlo sluníčko. Jsem šťasný, když vidím šťastné oči a úsměv na tváři svých blízkých.

Děkuji za krásnou odpověď, díky které jsme se vlastně dostali oklikou na začátek našeho rozhovoru, k rodině a otcovství. Užijte si nejen nedělní Den otců, ale užívejte si celého života plnými doušky.
Děkuji.

shonzousp

Vizitka

  • Jan Potměšil se narodil 31. 3. 1966 v Praze
  • Vyrůstal ve sportovní rodině, otec Jaroslav Potměšil byl lyžařský trenér.
  • Společně s mladší sestrou Klárou (1972) celá rodina aktivně sportovali.
  • Vystudoval pražskou DAMU.
  • Před televizní kamerou se objevil už v osmi letech, v dětském TV pořadu, následovala role Jeníka v bakalářské povídce Lokomotiva (1975), Péťa v Dietlově seriálu Žena za pultem (1977), nebo role  odvážného chlapce Viktora v Tajemství ocelového města (1977).
  • Další filmy a TV seriály: Neohlížej se, jde za námi kůň (1979) Třetí patro (1985), Proč? (1987), Bony a klid (1987).
  • V tomto pro něj velmi úspěšném roce se proslavil i postavou ševce Jíry v Troškově pohádce O princezne Jasněnce a létajícím ševci.
  • V roce. 1988 následovala role v seriálu Druhý dech, o rok později v Dlouhé míli a nastala doba „sametové revoluce“ a osudná cesta z Ostravy do Prahy.
  • Dva roky po nehodě se stal členem divadelního spolku Kašpar, kde hraje dodnes.
  • Je držitelem Ceny Thálie pro mladého činoherce do 33 let (1996) za roli ve hře Růže pro Algernon a také držitelem prestižní ceny Alfréda Radoka za zvárnění Richarda III.
  • Ani film a televize na něj nezapomněly: O zvířatech a lidech (1993), krimi seriál Detektiv Martin Tomsa (1994), psychologický snímek Kruh (2001), krimipříběh podle skutečné události Bolero (2004), sebe sama si zahrál v novácké Pojišťovně štěstí (2004).
  • Další filmy a seriály: Eden-Zlatá karta (2006) pohádka Tři srdce (2007).
  • Jan Potměšil se velmi aktivně zapojuje do různých společenských i charitativních akcí, řadu z nich i moderuje.
  • Je ženatý, má dva syny.

poskytnuté foto: Kateřina Hálová, Divadlo v Celetné / spolek Kašpar, archiv ČT a autor

Přečtěte si také:

   
14.06.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [43] HOŠI [*]

    super článek :)

    superkarma: 0 23.07.2013, 07:25:49
  2. avatar
    [42] Kahomar [*]

    Sympatický rozhovor s milým a charismatickým člověkem Sml67

    superkarma: 0 22.07.2013, 21:17:19
  3. [41] georg [*]

    Herce Jana Potměšila mám ráda, fandím mu.

    superkarma: 0 11.07.2013, 07:18:45
  4. [40] Alena Dohnalová [*]

    Honzova fandím, je to super herec a tady bezva chlapSml16

    superkarma: 0 03.07.2013, 15:35:15
  5. avatar
    [39] kqkkatka [*]

    Sml16Sml16Sml16 pekny clanok

    superkarma: 0 01.07.2013, 21:35:37
  6. avatar
    [38] lenig [*]

    Honzu Potměšila mám moc ráda, už od počátků jeho kariéry....byla jsem tenkrát moc smutná z té jeho nehody, ale jak ho po celá léta sleduji, vyhrabal se z toho a jede plnohodnotný život, to je moc prima Sml59Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 27.06.2013, 17:26:26
  7. [37] Baa [*]

    Bezvadný rozhovorSml16Sml16Sml16!

    superkarma: 0 19.06.2013, 19:50:40
  8. avatar
    [36] kosík [*]

    Potměšil je sympaťák Sml16

    superkarma: 0 17.06.2013, 00:28:41
  9. [35] PEPI11 [*]

    Na jeho dětské role si dobře pamatuji. Byl šikovný, okatý a roztomilý. Ta ukázka z vánočních bakalářů mi ho živě připoměla. Bylo to dojemné. Nejvíc si ho uvědomuji ze seriálu Žena za pultem , který taky zmiňujete. Dost mne však udivuje, že se nechtěl vyjádřit k Jiřině Švorcové jako filmové mamince. Ať měla jakékoliv smýšlení, zahráli to spolu pěkně a citově naplněně. A určitě to v něm vzpomínky zanechalo. Takže se za to nemusí stydět se k tomu vyjádřit. Určitě čtenáře zajímalo, jak spolu vycházeli jako zkušená herečka a dětský herec.Sml80

    superkarma: 1 15.06.2013, 18:46:06
  10. avatar
    [34] tauferova monika [*]

    Obdivuhodný a silný člověk,hezký rozhovor

    superkarma: 0 15.06.2013, 09:52:57
  11. [33] smailinka74 [*]

    Sml59Sml59

    superkarma: 0 14.06.2013, 20:40:19
  12. avatar
    [32] Jindriska8 [*]

    Díky za pěkný rozhovorSml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 20:38:16
  13. avatar
    [31] RosaGloriaDei [*]

    moc hezký rozhovor Sml59

    superkarma: 0 14.06.2013, 20:08:04

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] Roland [*]

    Pěkné a příjemné počtení.

    superkarma: 0 14.06.2013, 16:36:35
  2. [29] magic11 [*]

    pěkné povídání Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 13:44:50
  3. avatar
    [28] LudPa [*]

    moc hezké povídání, moc

    superkarma: 0 14.06.2013, 13:24:19
  4. avatar
    [27] kobližka [*]

    Alexandra Stušková — #25 No,pochopila jsem správně,že s manželkou má syna Janíčka a druhého vyženil.Takhle bych to brala.Ale když napíšete,že druhého syna "také" vyženil,tak to vypadá,že vyženil mnohem víc,než jen toho syna.

    Rozhovor je fajn,jen se ptám.

    superkarma: 2 14.06.2013, 13:10:12
  5. avatar
    [26] H.Eva [*]

    bezvadný rozhovor, Sašo, a moc Vám to s Honzou sluší Sml59

    superkarma: 0 14.06.2013, 13:07:41
  6. [25] Alexandra Stušková [*]

    kobližka — #24 Jednoho syna také vyženil. Co je na tom nepochopitelného? Sml80

    Anebo je to celá podstata rozhovoru?

    1. na komentář reaguje kobližka — #27
    superkarma: 0 14.06.2013, 13:02:21
  7. avatar
    [24] kobližka [*]

    Článek čtu pozorně,ale nějak nerozumím této větě:

    Kromě Janíčka, kterého máte se svojí manželkou Radkou, jste dalšího syna, dnes už třináctiletého Šimona, také vyženil.

    Proč "také" vyženil?

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #25
    superkarma: 0 14.06.2013, 12:50:26
  8. avatar
    [23] gerda [*]

    Je veliké štěstí, mít tak pěkné děti.

    superkarma: 0 14.06.2013, 12:35:02
  9. [22] free [*]

    Skvělý rozhovor, skvělý člověk, skvělá redaktorka Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 12:05:56
  10. [21] jija [*]

    Sašo, rozhovor opět na výbornou Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 11:14:06
  11. avatar
    [20] ladouch [*]

    Moc hezký rozhovor, je to můj oblíbený herec a obdivuju ho.Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 14.06.2013, 11:11:52
  12. [19] fiserovam [*]

    Krásný rozhovor,hezké počtení, díkySml59

    superkarma: 0 14.06.2013, 11:08:34
  13. [18] Lucie Paličková [*]

    Sašenko, úžasný rozhovor! Sml16

    superkarma: 0 14.06.2013, 10:57:02
  14. avatar
    [17] zsuzsika [*]

    Sašenko,díky za krásný rozhovorSml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 10:33:33
  15. avatar
    [16] Pajinka [*]

    milý rozhovor a nádherný syn Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 10:27:29
  16. [15] Alexandra Stušková [*]

    Srdečně děkuji(eme) všem čtenářkám za krásné ohlasy Sml16

    superkarma: 0 14.06.2013, 09:50:59
  17. avatar
    [14] terezalah [*]

    Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 09:43:07
  18. avatar
    [13] saruz [*]

    Rozhovor se mi moc líbil, Honza je prostě sympaťák s velkým S! Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 09:41:06
  19. avatar
    [12] carmi [*]

    Saša prostě rozhovory umíSml67 Díky, hezké počteníSml16

    superkarma: 0 14.06.2013, 09:27:20
  20. avatar
    [11] Hanula [*]

    Sml16z bouřliváka se stal pokorný muž.....

    hezký rozhovorSml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 08:50:11
  21. avatar
    [10] enka1 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 08:28:18
  22. avatar
    [9] marde [*]

    Všechno zlé je k něčemu dobréSml22

    superkarma: 0 14.06.2013, 08:18:15
  23. avatar
    [8] Brixik [*]

    Moc hezký, Saša je na tyhle rozhovory jednička, vždycky se na ně těším.

    superkarma: 0 14.06.2013, 07:52:11
  24. [7] Danulka K. [*]

    Po ránu nádherné počtení, je to bojovník, sympatický chlap, obdivuji jeho statečnost, chyritativní činnost a vůbec postoj k životu. Fandím mu, má nádherného synka, prostě po ránu jste mi vlili optimismus do duše.

    superkarma: 0 14.06.2013, 07:19:53
  25. avatar
    [6] bokul [*]

    Pěkný rozhovor. Přeju Janu Potměšilovi ať nikdy tu svoji sílu žít naplno neztratí!

    superkarma: 0 14.06.2013, 07:19:43
  26. avatar
    [5] vmarta [*]

    Krásný rozhovor Sml67, moc sympatickej kluk, a super herecSml22

    superkarma: 0 14.06.2013, 07:16:14
  27. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    Sml67

     super počteníčko a má opravdu krásného klučinu a přeji jemu a jeho rodině štěstíčka haldy, je to pan Herec Sml67

    superkarma: 0 14.06.2013, 07:00:51
  28. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Saso, nadhera! Mne bylo doprano s Honzou posedet po jednom uzasnem koncertu u jednoho stolu, byl to moc pekny vecer. Sml16Sml22

    superkarma: 0 14.06.2013, 04:24:22
  29. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Bezvadne udelany rozhovor. Jan Potmesil je bezesporu osobnost a jeho synek krasny kluk.

    superkarma: 0 14.06.2013, 02:17:16
  30. avatar
    [1] peetrax [*]

    Opět super rozhovor, Sašo. Vůbec mi nedošlo, že už je mu tolik, vypadá pořád stejně. I ten jeho synek, vždyť to bylo nedávno, kdy Jan Potměšil vykládal o tom, že se Janík narodil. Sml39

    superkarma: 0 14.06.2013, 00:18:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme