Bulvár

Jan Lipšanský: Jak si vybrat dobrý film pro ženy

Jan Lipšanský vystudoval FAMU, obor scénáristika a dramaturgie. Životem mu kromě rodiny procházejí další tři jeho lásky: film, psaní knih a pití dobré kávy. My si budeme povídat hlavně o té první, protože Honza toho ví o filmu a dění v pozadí opravdu hodně. Mimochodem, mohli jsme ho vidět i v malých roličkách v seriálu Vyprávěj.  

Musím se přiznat, že dřív jsem se na film podívala prostě proto, že jsem na daný titul někde viděla reklamu. Dnes, kdy člověk šetří časem, už si vybírám... a protože nejsem přímo náročný divák, co se týká množství ocenění, které film získal, ale sázím spíš na prostou líbivost, zajímalo mě, na co se zaměřit, abych nebyla na konci filmu zklamaná a nelitovala případně promarněného času. Vím, vím, člověk může v dnešní době udělat tlačítkem STOP se špatnou podívanou krátký proces, ale proč vůbec něco nakoukávat (jako nakousávat :-)), když se mohu dopředu zaměřit na určitá kritéria...

Já osobně jsem začala nedávno hodně přihlížet na jméno režiséra. Jakou úlohu vlastně hraje - laicky řečeno - tato osoba v tom, zda film bude koukatelný, nebo to bude prostě propadák?
Každý z nás časem zjistí, že má své oblíbené režiséry, jejichž styl mu vyhovuje, ale i herce. V takovém případě je divák schopný odpustit třeba i krkolomný příběh. To je jako s oblíbenými jídly - někdy také nekoukáme na kalorie, když nám to chutná.

  • Člověk se má zkrátka dívat na filmy, jaké se mu líbí.

Říkám tomu léčba pozitivními emocemi - po zhlédnutí filmu, jaký mi chutná, má člověk hned větší radost do života. A to, že někde někdo napíše, jak sofistikovaný je nějaký jiný film, jak toto dílo získalo ocenění Oscar nebo Českého lva, na takové hodnocení se nedá spolehnout. Potom se člověk dívá dvě hodiny na uměleckou nudu, a sice si připadá jako správný intelektuál, ale nejraději by film po čtvrt hodině vypnul a zabavil se jinak. Což je ostatně kritérium jednoho z nejslavnějších světových scénáristů, Jean-Claude Carrièreho. Ten říká, že jak vás film do deseti, patnácti minut nezaujme, nezaujme vás už nikdy. Tvůrci promrhali šanci vás „dostat“ hned úvodem.

Jan Lipšanský

V divadle (Jan Lipšanský uprostřed)

Zastavme se na chvíli u našeho oblíbeného režiséra Jiřího Stracha. Jeho pohádka Anděl páně mi přijde prostě geniální a také televizní pořady jako mystická Ztracená brána nebo i komorní BrainStorm jsou na velmi vysoké úrovni. V čem myslíš, že spočívá jeho úspěch?
Jirka Strach má doslova talent od Pána Boha. Umí ho rozvíjet, a navíc ho to baví. Ve svých režijních prvotinách je vidět, že se hledal. Ale třeba Ztracená brána je smršť dokonalé filmařiny, chytrých hlášek, mrknutí okem na znalé (protože mnohá mrknutí pochopí třeba jen věřící nebo studenti FAMU), vytříbeného smyslu pro kompozici obrazu i pro vedení herců.

  • Stačí si vybavit, kolikrát dokáže s pomocí kameramana předat naprosto okouzlující pohled na české sakrální stavby a jejich vnitřní prostor a kolikrát dokáže hercům přidat do role jakýsi úsměv, gesto navíc, jež nám tu danou postavu víc přiblíží a zlidští.

A co oceňuji nejvíc, celé to vypadá přirozeně, nenásilně, příjemně plyne. Což je navzdory oné lehkosti právě největší kumšt. Zdaleka nejlepšími filmy nejsou artová dramata, ale prosté příběhy, dodržující pravidla žánru a přidávající nějaký ten drobet navíc. Zcela nejtěžší je pak natočit komedii, rozesmát diváka. A podívej, jak všichni odborníci komedie odsuzují jako podřadný žánr.

Když jsme nakousli ty komedie, nedá mi to nezmínit britského režiséra Richarda Curtise a jeho Lásku nebeskou, která každoročně v období Vánoc vhání slzu dojetí do nejednoho ženského oka a zároveň přináší tu pozitivní emoci, o které jsi mluvil. Samozřejmě hraje roli hvězdné obsazení, ale v čem vidíš hlavní sílu? Ve scénáři? Zpracování? Podobných filmů je totiž více, ale žádný nás tak nevzal za srdce...
U filmu Láska nebeská se povedla jedna věc, na kterou často dojedou mnohé jiné filmy. Ty příběhy jsou ze života, z toho, co diváci znají kolem sebe, a mohly se stát. Navíc jsou vyprávěny decentně, netlačí se na pilu, nic se nepřehání. Postavy samy o sobě nejsou černobílé, ale mají rozměr i záporný, i kladný. Jak je tomu ostatně u každého z nás.

  • To, že někdo použije podobnou formu vyprávění, jako je tomu třeba u filmu Na sv. Valentýna, ještě neznamená výhru.

Když se mu tam motají podivné postavy bez jasného cíle a směřování, když některé postavy prožijí charakterovou otáčku o 180 stupňů, tak to divák podvědomě vycítí, nesedí mu to, a tím jde do kopru i celý film. To je třeba problém některých českých filmů - spousta pomatených postav, hysterických, přehnaných, bláznů, ale normální postavu s normálními problémy tam nenajdeš.

Tady bych si možná dovolila trochu oponovat. Co třeba úžasně lidské Pelíšky nebo taková lahůdka jako Líbáš jako Bůh.
Ještě bychom mohli jmenovat Kolju, Ženy v pokušení nebo Vratné lahve. Ale nezlob se na mne. Od 90. let se u nás natočí dvacet až třicet filmů ročně. To máš jen za deset let dvě stě, tři sta filmů. A pamatujeme si z nich a líbilo se nám tak pět, možná deset? Když to srovnáš s českými filmy ze 70. a 80. let, které televize neustále točí dokola, protože se na ně stále dá dívat, je to procento hodně malé. Samozřejmě je nesmysl, aby všechny filmy byly dobré, ale za deset let bychom měli z fleku vyjmenovat aspoň padesát nebo sto českých filmů, které se nám nesmazatelně vryly pod kůži.

  • Třeba na Pelíšky navazovalo Pupendo, a protože už nejde o ten laskavý humor, navíc chybí ústřední příběhová linie, neměl film takový úspěch.

A co komu dnes řeknou české filmy jako Čtyři slunce, Kuličky, Žralok v hlavě, Roming, Doblba!, Westernstory, O život, Rodinka, Duše jako kaviár a další, označované jako romantické komedie?

Jan Lipšanský

Se spisovatelem amerického původu Jonem Davisem

Kdybys měl vybrat pět nejlepších filmů z pokladnice světové kinematografie, které by se mohly líbit čtenářkám Žena-in, které to budou a proč právě tyto?
Asi abych vynechal takové ty klasiky jako Titanic, Láska nebeská nebo Samotář ze Seattlu, co? Než pět filmů bych doporučil filmy s pěti herečkami, jak jsme si o tom povídali. Určitě neuděláš chybu, když se podíváš na nějaký film s Audrey Hepburn, Audrey Tautou, Reese Witherspoon, Marilyn Monroe nebo Penélope Cruz. Ale jak jsem říkal, důležité je, aby tě film chytil hned na začátku, a nejlépe svou roztomilostí, vtipností a případně pohodovostí.

Pojďme se teď ponořit do současnosti. Dnes mládež filmy stahuje, není zvykem za něco platit. Jaké myslíš, že bude mít důsledky tento trend?
Myslím, že ze stahování filmů se dělá zbytečný démon. Lidé vždycky nějak chtěli strávit společné chvíle. Také proto nezanikla dodnes divadla, i když s vynálezem televize a filmu jim to každý znalec předpovídal. Strávit večer u televize není ono. A je fajn, když máš na výběr - divadlo, kino, restauraci...

  • Když je film dobrý, nebo když má dobrou marketingovou kampaň, vydělá si na sebe už v prvních týdnech promítání.

A na stažení filmu v nějaké slušné kvalitě si stejně musíš počkat pár týdnů, takže ve chvíli, kdy si jej stáhneš (což u nás není nelegální), už mají producenti stejně vyděláno a počítají zisky. Nějaký ten desetník z České republiky, který nedostanou, je fakt nerozhází. Kdyby produkční firmy nebyly hloupé, už dávno by tento trend využily, a nabídly svůj snímek ke stažení za minimální poplatek ještě před uvedením DVD nebo Blu-Ray na trh.

Naše dětství se ještě neslo v duchu mayovek, kdy šlechetný Vinnetou s pohlednou tváří francouzského gentlemana projížděl prérií se svým bílým bratrem a dobro vítězilo nad zlem. Dnes se to kolem hemží upíry a brutalitou, nechci mentorovat, ale nevychováváme si z dětí trochu otrlé necity?
Vychováváme. Ale to je dáno celkovým směřováním společnosti k celkové dekadenci. Vymyslela se nějaká nesmyslná pravidla, kterým se říká politicky korektní, ale která jsou zcela proti přírodě. Vše určuje sledovanost a výše zisků. Každý kvartál si musíme v podniku sednout, aby nám vedení ukázalo v powerpointí prezentaci graf růstu. Na děti není čas, je nutno vydělávat. Jaké máš vzpomínky na dětství?

  • Mně četla babička pohádky, s tátou jsme šli na procházku kolem vody, do cirkusu, do kina. Dnes děláme přesčasy, často jsme v práci o víkendu, a babičky se snaží přivydělat si k důchodu.

Ten stres kolem nás vše hezké ubíjí. A tak není divu, že se vytáhnou ven jednoduché, povrchní a ploché věci, jež mají okamžitě šokovat, ale jejich dlouhodobá výpověď neexistuje. Proto ta obliba komiksů a filmů podle nich. Bum prásk, Batman nebo Superman zvítězil, hotovo, jdeme dál. Nic za tím. Žádné poselství, žádné ponaučení jako u pohádek. Jako když se díváš na zprávy. Je to jen samá černá kronika - prvotní účelový šok na diváka, ale nic za tím.

 

Jan Lipšanský a Klára Issová

Jedna historická s Klárou Issovou

No takto, když to říkáš, vypadá to skoro ještě hůř než skutečnost... ale je v tom bohužel obrovský kus pravdy. A co ty seriály? Proč lidé tráví tolik času u nich, když věčně bojují s časem? Valí se na nás ze všech stran, většinou poměrně horší kvality... dialogy jsou o ničem, děj předvídatelný... Kde je zakopaný pes? Proč se přestávají točit seriály typu Nemocnice na kraji města nebo Dobrodružství kriminalistiky. Šetří se? Nebo není divák až tak náročný?  
Už jsem to tady jednou zmínil. Například Jaroslav Dietl šel do hospody, nebo si povídal s lidmi, poslouchal je, co mu říkají, zapisoval si jejich osudy, a pak z toho vytvořil lidské dílo plné pochopení pro lidské slabosti, ale i radosti nad lidskými dobrými vlastnostmi. Dnešní seriály vznikají jako instantní produkt. Nasypeš granule, vodu a zamícháš.

  • Postavy třeba v oblíbené Ordinaci v růžové zahradě prošly takovými povahovými skoky a otočkami, že už lze tento nekonečný seriál brát spíše jen jako parodii s reklamními vsuvkami.

Nikdo si dnes nedá práci s uvěřitelností postav. Napíše se první verze scénáře, většinou jen pár listů, a jde se točit. Dříve byli dramaturgové, oponenti, a ti se snažili rozebrat každý chlup, vše, co vypadalo, že nebude fungovat, a autor si musel tu svou postavu obhájit. Proto nám současné filmy připadají takové - neživotné. Protože jsou. Jejich postavy si někdo vymyslel ráno na velké, naťukal svůj geniální nápad narychlo do notebooku nebo tabletu, a šup s tím k producentovi. Poslední solidní český seriál vznikl v roce 1997, Četnické humoresky. Solidní také jen proto, že se vychází ze skutečnosti. (Tady musím podotknout, že výš zmíněné Strachovy televizní filmy nejsou seriál, ale minisérie.) Ještě se vydařil Ranč U zelené sedmy, dokud autoři vycházeli ze svých zkušeností. Ale jinak je to celé o tom, jak si někdo představuje, že někdo jiný asi žije, aniž by měl o tom povědomost.

Jan Lipšanský

Jan Lipšanský na výletě se synem

V rozhovoru s Olgou Šípkovou, který zde nedávno také vyšel, bylo zmíněno, že to dívání na televizi, kde dochází k jakémusi vymývání mozku právě pomocí seriálů, kde mají všichni problémy, našemu duševnímu zdraví rozhodně nepřispívá a že bychom měli spíš sáhnout po dobré knize. Tím se dostáváme aspoň na skok k tvému koníčku - psaní knih. Mně osobně se velmi líbila detektivka, která se odehrává v matičce Praze s názvem Kdo zabil Elvise Presleyho? Jak je to tam s těmi autobiografickými prvky?
Jak ti řekne každý spisovatel, všichni dávají do knih své autobiografické prvky, ve větší či menší míře přehnané. Hlavní postava, detektiv Jack Linné, byla kdysi, u knihy Tři minipřípady Jacka Linného, mým dobrodružnějším předobrazem, fantazií. Ale v této knize už si beru inspiraci pro některé postavy z pár mých reálných známých, nebo používám situace, jež se skutečně staly. Například návštěva Českých lvů v Lucerně, opékání buřtů na vidlích u Kláry Issové na zahradě, to, jak mne syn Honzík porazil na zahradě ve fotbale, ale i ty popisy atmosféry Prahy, jež jsem sám zažil a nějak se mne dotkly. Je tam nasládlý pach ze smíchovského pivovaru, říční zátoky smrdící rybinou i vůně starých kancelářských budov a místností plných papíru.

  • Jsou tam mé znalosti prostředí Národního divadla, v jiné části popisuju brněnské divadlo Polárka, i když v knize jde o jiné, malé pražské divadlo, dokonce mám osobní zkušenost i s tím, jak se v noci nudí vrátný a hlídač budovy.

Stejně tak prostředí oblíbených kaváren či zkratek a uliček našeho hlavního města. Sice jako hlavní hrdina neposlouchám Presleyho každý den, ale mám jeho původní muziku rád.

A samozřejmě jsi musel hlavnímu hrdinovi přiřknout lásku k dobré kávě. ...
To je moje nově objevená láska, a o té bych mohl povídat hodiny. O arabice a robustě, 25 sekundách, o french pressu a džezvě... A vidíš to, švagr má nejradši toho hnusného českého turka a všude všem kolem dodnes vykládá, že ho neumím uvařit a plavou mi v něm zrnka.

Děkujeme za rozhovor a jdu se mrknout po nějakém filmu s Audrey Hepburn, nejspíš to vyhrají Prázdniny v Římě. :-)

   
31.01.2013 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [7] Martina59 [*]

    Dobré české filmy

    superkarma: 0 20.03.2013, 12:47:11
  2. [6] knihovna [*]

    438,- za českou detektivku o 130 str. Sml23 Sml68

    superkarma: 0 01.02.2013, 18:45:03
  3. [5] PEPI11 [*]

    Konečně někdo fundovaný přiznal, že se za posledních 20let skoro nic solidního, až na výjimky, u nás nenatočilo. Asi by bylo lepší natočit méně filmů a televizních pořadů, ale se zajímavější tematikou. Možná by potom ta kultura nemusela být tak předražená a návštěvnost kin by se zvedla.Sml80

    superkarma: 0 31.01.2013, 16:15:30
  4. [4] Trefa [*]

    Trefa:takovy clovek se nestrati.je videt ze neco umi.urcite si dobre vybere.

    superkarma: 0 31.01.2013, 15:07:30
  5. avatar
    [3] kapkamore [*]

    Zajímavé čtení..

    superkarma: 0 31.01.2013, 12:56:02
  6. avatar
    [2] v.poho [*]

    Nejenom že poslední solidní seriál u nás vznikl v 70. letech (nevím sice který, ale budu věřit), ony i ty české filmy stojí posledních 20 let za starou bačkoru.Sml68 Lidé si je nepamatují proto, že v 90.% vaří z jedné vody. Přesně, jak p. Lipšanský píše, když to vyjde jednou, tak to opravdu neznamená, že stejný scénář bude fungovat i po 2, po 3. a po desáté.Sml31

    Je to smutné, ale já už jdu dneska na český film opravdu jenom výjimečně, protože nechci být zklamaná. Za posledních pár let mě výrazně oslovila akorát Poupata a Habermannův mlýn.

    A propos, souhlasím, že mám oblíbené režiséry (z českých třeba Formana), ale celkem bych se ohradila k tomu, že jsem ochotná odpustit sympatickému herci krkolomný příběh. Asi nejsem dost (žena) IN, ale fakt nejsem.Sml80

    superkarma: 0 31.01.2013, 10:12:34
  7. [1] Ivushka12 [*]

    Zajímavý člověk a rozhovor s ním. Knížka by mě určitě bavila Sml22

    superkarma: 0 31.01.2013, 07:08:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme