Bulvár

Jan Hrušínský: Ať už je sluníčko!

Nést příjmení Hrušínský, to je v dobrém slova smyslu závazek na celý život. Jan Hrušínský se tohoto závazku zhostil se ctí. Může být hrdý nejen na své předky, ale také sám na sebe. A že to někdy není úkol právě jednoduchý.

V životě, ať chceme, nebo nechceme, stále plníme nějaké úkoly. Dobrovolné i zadané. Mým dobrovolným úkolem bylo udělat rozhovor s hercem, divadelním ředitelem a v neposlední řadě také synem slavného otce: Janem Hrušínským. Mám trochu trému, zatím jsem o tomto slavném rodě čítala jen v knihách a časopisech, teď sedím v příjemném prostředí Divadla Na Jezerce, obklopena unikátními dobovými fotografiemi hereckých bardů, v čele s Rudolfem Hrušínským.
V tom vchází jeho syn. Konec lelkování, je čas na otázky.

jedna

Děkuji za vaše přijetí a dovolte, abych začala otázkou, jak snášíte novináře a redaktory?
Děkuji za optání, většinou dobře. Lidi mám rád a nedělím je podle zaměstnání, původu či barvy pleti. Spíše podle jejich inteligence a povahy.

Tak doufám, že obstojím...
Pane Hrušínský, před nedávnem jsem měla možnost vás vidět účinkovat tady v Divadle na Jezerce ve hře: Takový žertík. Podle mého názoru, divadelní prkna vám „sluší“ mnohem více než filmová kamera. Vnímáte to také tak?

Ve filmu jsem neměl možnost hrát takové role, jaké často hrávám v divadle. Činoherním studiem v Ústí počínaje a Jezerkou konče. Ale nestěžuji si. To, že jste byla na Jezerce příjemně překvapena, je lepší varianta, než kdyby tomu bylo naopak.

zertik

Takový žertík, Divadlo Na Jezerce (2013)

Prý jste stál na jevišti poprvé už v pěti letech? Při jaké příležitosti?
V pěti letech jsem hrál první větší roli v televizní inscenaci Pět oken dokořán, kde moji babičku hrála paní Jiřina Šejbalová a rodiče Vlasta Chramostová a Jiří Sovák. Divadlo jsem hrál poprvé, když mi bylo deset let, a bylo to v Turgeněvově Měsíci na vsi v Národním divadle. Hlavní role tehdy hráli Karel Höger, Vlasta Fabiánová a také třeba Jan Tříska. Hrál jsem tam v té době ještě několikrát a díky tomu jsem zažil velké herce, jakými byli např. Olga Scheinpflugová, Blanka Valeská, Jiří Steimar, Eduard Kohout, Bohuš Záhorský a mnozí další. Pan Höger v té době točil pro rozhlas Aškenázyho Dětské etudy a učil se je nazpaměť, mimo jiné i tím, že mi je v zákulisí často vyprávěl. Na to se nedá zapomenout. Stejně jako na vyprávění herců v divadelním klubu tehdejšího Stavovského divadla. Mám na tu dobu opravdu krásné vzpomínky. Možná i proto mám dodnes divadlo opravdu rád.

Je to znát. Vy jste chtěl být vždycky hercem, nebo jste zvolil studium na konzervatoři na přání svého otce?
Zní to banálně, ale chtěl jsem být hercem. A vlastně, táta to chtěl taky. Nedivte se, sám se narodil za jevištěm krátce po divadelním představení a oba jeho rodiče byli herci. Považuji to za normální a přirozené, když se řemeslo dědí po rodičích. To neplatí samozřejmě jen u herců, podívejte se třeba na generace sedláků, kteří se s láskou a fortelem starali o zemědělskou půdu, nebo rodiny truhlářů, houslařů a mnoha dalších řemesel. To je úplně stejné. Nebýt čtyřiceti let komunismu, kdy byla řemesla a rodová pouta násilně přerušována, byli bychom asi dnes na tom lépe, než jsme.

Když jsme u těch sedláků, a vůbec ve vesnickém prostředí, připomenula jsem si vaši roli Orlíka v Babičce. To byla roztomilá role. S Libuškou Šafránkovou jste se pak mimochodem setkal ještě o pár let později ve skvělém filmu: Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze. Nenabídl jste ji někdy hostování i tady v divadle?
Samozřejmě nabídl. Libuška a Josef Abrhám sehráli významnou úlohu v začátcích mého divadla a dodnes je diváci mohou vidět v naší první inscenaci, hře Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same, která má už téměř 300 repríz. Jak je známo, oba odešli kdysi z Činoherního klubu s tím, že už divadlo nikdy nechtějí hrát. Jejich role – Bogart a Bergmanová ze slavné Cassablancy – jsme tedy natočili na video a já si s nimi v představení povídám jako v Laterně Magice. Lidi se u toho dodnes dobře baví a na Sama máme stále vyprodáno.

dva

Zahraj to znovu, Same

No vidíte, to jsem vůbec netušila. A pojďme k další krásné ženě, k vaší manželce herečce Miluši Šplechtové, se kterou jste (pokud dobře počítám) už 28 let. Tak jako v řadě manželství, i ve vašem se objevily mráčky, které jsou dnes úspěšně zažehnány, a vy dnes spolu dále nejen žijete, ale také hrajete. Je rozdíl stát na jevišti s „cizím“ hereckým partnerem a s vlastní manželkou?
Letos spolu budeme 29 let. Miluška je výborná herečka, a proto je skvělé s ní být na jevišti. To naše divadlo máme oba stejně rádi, jako by bylo jedním z našich dětí. A ono jím vlastně je.

Máte oba stejný vkus při výběru divadelního repertoáru a stejný názor na obsazení herců?
Ještě se nestalo, že bychom se pohádali právě kvůli tomuhle. Na dobré herce i režiséry máme, jak se říká, čuch, a na soubor Divadla Na Jezerce jsme náležitě hrdí. Tam opravdu nehrají žádná béčka. :)

nebecka

Na Jezerce nehrají žádné béčka :), fotografie z představení Kumšt (2011)

sbarou

s Bárou Hrzánovou ve hře Darda

S manželkou máte dvě dcery, Kristýnu (28), Barboru (22) a syna Nikolu (31). Kristýna je také herečkou, a mladší dcera a syn dělají co?
Ano, Kristýna vystudovala DAMU a nyní hraje na Jezerce a hostuje v Národním divadle, Bára vystudovala SUPŠ, díky čemuž nám nyní v divadle pomáhá jako grafička a zároveň studuje na vysoké škole. Syn Nikola žil několik let v Austrálii, ale teď je druhým rokem v Praze, oženil se, ale rodinu chtějí založit opět v Austrálii. No, ani se mu nedivím, lidé tam jsou na sebe milejší, nekrade se tam tolik jako v ČR a politici kandidují, aby pomáhali Austrálii, a nikoliv sobě, jako je to bohužel tak často u nás.

spolu

Jan Hrušínský s manželkou Miluší a dcerou Kristýnou

kristyna

Kristýna Hrušínská jako Viola ve hře Večer tříkrálový, Divadlo Na Jezerce

Kdoví, jestli se vůbec dožijeme toho, že naši politici začnou více než na svůj vlastní prospěch, myslet i na naši zem. A máte naprostou pravdu, lidé se u nás moc neusmívají, vlastně ani nemají důvod. Na druhou stranu, také úspěch se u nás neodpouští. Vaše společnost Jana Hrušínského úspěšná je, vstupuje de facto už do jedenácté sezony. Překonali jste první desetiletí, zasahující z části do období ekonomické krize. V čem vidíte základní úspěch chodu vašeho divadla? Přičítáte to třeba i vašemu zvučnému jménu?
Ne. Hodně pracujeme, obklopujeme se profesionály, nepohrdáme diváky a divadlo děláme s chutí a pro radost. Jinak totiž nemá žádný smysl. A ještě jedna důležitá věc. Celých jedenáct let držíme krok s těmi nejbohatšími českými divadly. Nesouhlasím s vámi, že se divadla drží tak tak nad vodou. A pokud se to tvrdí, proč se nikdo nezamyslí nad jejich hospodařením? Jako jedno z mála českých divadel nemáme velké dotace, respektive téměř žádné, a přesto nekončíme v červených číslech. S dotacemi, jaká dostávají pražská divadla a při počtu sedadel, jaká mají, je vyloučeno, aby nebyla ve vysokém zisku. Přesto tvrdí, že nejsou. Pokud mají pravdu, je to tristní. Ale politici, kteří za veřejné peníze na kulturu mají mít odpovědnost, ji evidentně necítí. Jinak by si museli položit otázku, jak je možné, že jedno divadlo bez dotací funguje, a dotovaná končí v mínusu. I proto se od pravicových stran lidé u nás dnes odvracejí, už i v Praze, protože je to celá léta vidět a začalo to být prostě neúnosné.

praskni

úžasná fotografie (nad Nuselským údolím) z představení režiséra Jana Hřebejka: Práskni do bot

dvanact

a ještě jednou Práskni do bot, Divadlo Na Jezerce (2013)

Měl jste někdy špatnou chvilku a chuť to zabalit?
Pod-dodatek: nedělejte to. :)

Nedivím se, že se mě na to ptáte po mé předchozí odpovědi. Ale děkuji za ten pod-dodatek. Ano, mívám takové stavy v poslední době docela často, přestože naše divadlo funguje a po většinu roku je vyprodáno a diváci jsou s ním spokojeni. Ale ta neférovost, kdy jinému soukromému divadlu jsou beze zbytku kryta podnikatelská rizika z pražských grantů a dotací, a vám řeknou, že jste úspěšní, a že si tedy máte poradit sami, ta někdy vážně dovede podnikání znechutit. Zvláště když vám politické strany donekonečna opakují, jak podnikání podporují.

Pojďme od politiky raději k něčemu příjemnějšímu. Zpátky k hereckému umění. Jak v divadle, tak i před filmovou či televizní kamerou jste měl možnost setkávat se s řadou legendárních hereckých osobností. Chodili někteří z těchto hereckých bardů třeba i k vám domů, na návštěvu?
Chodili. Vždycky jsem se na to jako kluk hrozně těšil. Jen si to představte, přijdete ze školy domů a v obýváku sedí Jan Werich a dramatik Vratislav Blažek a hrají s vaším tátou mariáš. Nebo když se objevil Miloš Kopecký, Waldemar Matuška a další. Maminka vždycky připravila sváteční tabuli, pekla např. houstičky podle receptu pana Steimara a vynikající malé koláčky. Ohromně jsem si tohle užíval. Josef Kemr a Vláďa Salač patřili téměř do rodiny. Nebo Radovan Lukavský, Svatopluk Beneš a další…

Tak to vám opravdu závidím.
Ještě mi prozraďte… Jaký byl Váš tatínek herec, to víme všichni, ale jaký byl táta? Přísný, nebo kamarádský?

Obojí. Po třídních schůzkách, kam ale chodila maminka, byl skoro vždycky přísný. :) Nejvíc jsem si ho užíval v létě na chatě v Plané. Hrál se mnou často šachy nebo karty, chodil jsem s ním na ryby, trávili jsme spolu hodně času. Když mu v sedmdesátých letech komunisti zakázali filmovat, režírovat a hrát v rozhlase, tak byl zoufalý a nešťastný a často neměl dobrou náladu. Podepsalo se to i na jeho zdraví, měl v té době několik vážných infarktů. Připadá mi neuvěřitelné, že za těch čtyřicet let totality nebyl nikdo potrestán. Jako kdyby se vlastně nic nestalo… Tátu si ale vybavuji spíše v těch veselejších létech a často si s ním v duchu povídám o věcech, které jsme si nestihli říct za jeho života.

statou

s tátou před kamerou v hlavní roli v televizním filmu Evalda Schorma LÍTOST (1970)

Pozorujete někdy sám na sobě některou z jeho vlastností?
Mám sklon říkat nepříjemné věci na rovinu. To on dělal taky a měl díky tomu celý život problémy. Určitě mám v sobě zakódovaný jeho vztah k divadlu. Za to jsem rád a jsem mu za to vděčný.

Pane Hrušínský, už se urovnaly vaše, médii propírané, spory s bratrem?
Nedejte na bulvární „pravdy“. Žádné nejsou. S bratrem se nemusíme vídat často, ale vztah máme korektní. Tečka.

sbratrem

s bratrem Rudolfem

Coby herec jste byl vždycky typově zařazen do rolí takových hezounků, jak se říkalo mezi námi holkami. Škoda, že jste dostal jen jednu roli prince. Ale byla. Řekněte mi, stal se z prince král a zmoudřel po létech?
V osmapadesáti letech se na svět díváte klidněji a s větším nadhledem než ve dvaceti. Nemám žádné přehnané ambice, netoužím po oslňujících rolích ani po slávě a stojím nohama pevně na zemi. Vedení divadla je pro mě obrovskou zkušeností nejen profesní, ale i lidskou.

pepan

„hezounek“ Pepan ve filmu Karla Kachyni, Lásky mezi kapkami deště (1979)

prince

z prince se stal principál..., Jak se budí princezny (1977)

Chtěl byste někdy vrátit nebo zastavit čas?
Snad jenom kvůli setkání s těmi, které jsem měl rád a kteří už mezi námi nejsou.

A kdyby vám Saxana půjčila kouzelné koště, do jaké doby byste si nejraději zaletěl?
Tahle doba mi vyhovuje. Nemám iluze, že jiné by byly o tolik lepší. Ale když bych si mohl vybrat období, bral bych červen až září a letěl bych do Jižních Čech.

Moje poslední otázka se týká právě období. Paní zima letos kralovala hodně dlouho. Jarní sluníčko poprvé vysvitlo až dnes. Spousta lidí měla špatnou náladu. Těšil jste se už také na jaro?
Jaro miluji a zoufale ho už vyhlížím. Jsem si jist, že sluníčko má na lidi pozitivní vliv. Tak ať už, proboha, přijde!

jaro

Myslím, že už je na cestě.
Děkuji za příjemný rozhovor, a ať se vám daří v práci i v soukromí
.
I já děkuji a srdečně pozdravuji všechny vaše čtenářky...

Vizitka:  

  • Jan Hrušínský se narodil 9. června 1955 v Praze
  • Po studiu na pražské konzervatoři /1970-1976/ působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.
  • Od roku 1984 do roku 1990 byl členem pražského Realistického divadla.
  • Poté působil v Divadle Na zábradlí, spolupracoval s Národním divadlem, s divadlem ABC a Divadlem v Řeznické.
  • V roce 2002 založil vlastní Divadelní společnost Jana Hrušínského a Divadlo Na Jezerce.
  • Filmově debutoval v roce 1962 ve filmu „Anička jde do školy“. Po boku svého otce hrál v roce 1970 hlavní roli v televizním filmu Evalda Schorma LÍTOST.
  • Poté se objevil, coby Orlík v BABIČCE (1970) a o rok později hrál jednu z hlavních rolí v oblíbené filmové komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI.
  • Oblibu získal také ve filmech: MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE nebo v roli prince Jaroslava v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY.
  • Krásnou roli (Pepan) ztvárnil v Kachyňově filmu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ.
  • Z dalších filmů jmenujme: SARAJEVSKÝ ATENTÁT, VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, ANO, KONEC STARÝCH ČASŮ, titulní role ve filmu CEREMONIÁŘ, sluha Štěpán v JEZERNÍ KRÁLOVNĚ, ad.
  • V 90. letech se věnoval především divadlu, objevuje se ale i v televizních inscenacích Zdeňka Zelenky – POLEDNÍ ŽÁR (1997), PANÍ PIPEROVÁ ZASAHUJE, „ARROWSMITH“ (1999), BROUK V HLAVĚ, IDEÁLNÍ MANŽEL, s Jiřím Chlumským točí TV seriál MÍSTO V ŽIVOTĚ. S Karlem Kachyňou natáčí KOŽENÉ SLUNCE (2001)
  • Z dalších filmů posledních let stojí za zmínku: ŽELARY, HABERMANNŮV MLÝN, RO(c)K PODVRAŤÁKŮ, KRÁSKA V NESNÁZÍCH, SAXANA – VELETRH STRAŠIDEL a role Hugo Mazala v TV seriálu MAZALOVÉ, který se na obrazovky dostane v září 2013.
  • Jan Hrušínský exceluje hlavně na prknech Divadla Na Jezerce, kde hraje v mnoha divadelních hrách našich i zahraničních autorů. V divadle spolupracuje např. s Janem Hřebejkem, Arnoštem Goldflamem a mnoha dalšími.
  • Je ženatý s herečkou Miluší Šplechtovou, s níž má dvě dcery a syna

Poskytnuté fotografie: Jan Hrušínský, Ivan Kahun
www.divadlonajezerce.cz

Přečtěte si také:

   
12.04.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [10] Jindriska8 [*]

    Pěkný rozhovorSml67

    superkarma: 0 06.06.2013, 22:03:18
  2. avatar
    [9] peetrax [*]

    Moc hezký rozhovor - jako vždy. Sml16 A k nahlédnutí do zákulisí rodiny Hrušínských doporučuji knižní vzpomínky paní Evy Hrušínské.

    superkarma: 0 14.04.2013, 23:28:17
  3. [8] Lenka75 [*]

    Ebook a videokurz zdarma:

    http:/bit.ly/hubnutihrou

    superkarma: 0 14.04.2013, 17:29:22
  4. avatar
    [7] lenig [*]

    krásný rozhovor, moc děkuji...Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 12.04.2013, 17:56:16
  5. [6] knihovna [*]

    Sml59Divadlo Na Jezerce je moc príma. Sama a Žertík jsem viděla a moc jsem se bavila. Práskni do bot jsem též viděla, ale bohužel zklamalo mě. Ubrala bych vulgárních slov. I když je to život, ale jeviště to moc nesnese. Chystám se na Dardu.

    superkarma: 0 12.04.2013, 16:39:08
  6. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Generace Hrušínských je požehnáním pro českou kinematografii , i když Právě junior Jan je můj nejméně oblíbený. Ti kladní hrdinové mu prostě nejdou k duhu a kvalitních záporáků ve scénářích málo. Snad si na něj spravím slinu někdy na divadle.

    superkarma: 0 12.04.2013, 14:25:25
  7. avatar
    [4] Tina5 [*]

    Děkuji za krásný rozhovor, za úžasné páteční pohlazení. Sml29Sml29Sml29

    superkarma: 0 12.04.2013, 13:57:02
  8. [3] doginka [*]

    Pěkný rozhovorSml67.Jana mám rádaSml16

    superkarma: 0 12.04.2013, 10:33:55
  9. avatar
    [2] lenig [*]

    jejda, díky, Honzu Hrušínského mám moc ráda. O víkendu si počtu  Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 12.04.2013, 08:18:24
  10. avatar
    [1] gerda [*]

    Mám ráda jak jeho tatínka, tak i Jana Hrušínského. A děkuju za pěkný rozhovorSml67

    superkarma: 0 12.04.2013, 06:43:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme