oNěkomu se mohou zakrslé stromečky líbit. Někdo je dokonce pěstuje a má radost, když stromek vypadá nakonec jako přesná kopie vrby nebo ořešáku…

Já vidím mrzáka…

Mám radost, když vidím krásný vzrostlý dub, když se mohu uchýlit do stínu olše nebo se s pokorou kochat majestátem borovic.

Hodně jsem psala o přátelství, které lze uzavřít právě se stromem.

Jak ale přistupovat ke stromům, které člověk násilím donutí k něčemu, co je na hony vzdáleno od jejich původního života?

Strom je živý, protéká v něm míza, kterou „pláče“, když je zraněný.

Jaký si udělat názor, co cítit při pohledu na jeho pár centimetrů vysokého kolegu, který si sám o sobě takhle nevyrostl?k

Který vypadá jako liliput mezi velkými soukmenovci?

Už jste někdy viděli zcela zdravého liliputána??

Nevím, ale nepřipadá mi normální zaštipovat větvičky, svazovat je dráty, aby se zabránilo čemusi přirozenému, a nakonec vypěstovat cosi, čemu jsme znemožnili přirozený vývoj.  

Z mého pohledu je bonsaj ubohý mrzáček, ale možná to hrotím.

Jak se dělá bonsaj?

Jen pro představu. Tady jsou některé návody a rady. Možná vám budu připadat přehnaná, ale stromkem v rukách pěstitele bonsají bych být nechtěla ani omylem.

  • Při základním řezu odstraňujeme nežádoucí větve, nebo je zkracujeme či přetváříme v pahýly.
  • Rány upravujeme hladkým řezem nebo je miskovitě zahloubíme.
  • Větev odstraníme nebo vymodelujeme do jiného tvaru či přetvoříme v pahýl.
  • K docílení požadovaného tvaru používáme řez, ohýbání větví pomocí závažíček nebo kaménků uvázaných na větévky, vyvazování větví pomocí provázků, svěrek nebo roztáčení větví vidlicovými rozpěrami.
  • Mezi pěstiteli již zdomácněla poměrně nová metoda tvarování pomocí drátu. Nejčastěji se používá drát hliníkový.
  • Při tvarování kmínku zahákneme drát za silný kořen a obtáčíme ho pod úhlem 45o vlevo či vpravo vzhůru.
  • Větev pak modelujeme do příslušné polohy oběma rukama.
  • Konec drátu necháme vždy o kousek přesahovat za koncovou větévkou a zahneme ho zpět, abychom se o něj nezranili.
  • Můžeme ho později využít při usměrnění nového výhonku.
  • Po navinutí drátu větev ohýbáme oběma rukama přes oba palce.
  • Máme-li obavu, že se větev zlomí, ohýbáme ji na několikrát (2–3x v týdenních až 14denních intervalech).
  • Po konečném vytvarování necháme drát na větévce tak dlouho, dokud sama nedrží požadovaný tvar.

Potřebné nářadí…

nDlouhé nůžky – ke stříhání pupenů, měkkých rašících výhonů a slabých větviček uvnitř koruny.

Konkávní kleště – k odstranění silnějších větví, kořenů, suchých větví a různých boulí, pahýlů atd.

Ploché kleště –  práci s drátem, upevňování rostlin, ohýbání větví s drát, a i odstraňování kůry techniky shari

oOhýbadla – k tvarování silnějších kmínků a větví, které již není možné upevnit do potřebné polohy ovinutím silným drátem. Občas jsou používány i ohýbací a stahovací svěrky.

Napínací šroubové svorníky – k napnutí drátů při ohýbání rostlin pomocí vázacích drátů.

 

oOpalovací lampa

Bandážovací pásky – na zpevnění větví při poranění nebo náročnějších ohýbáních.

Proč má člověk pořád potřebu něco násilím přetvářet v rámci nějaké zvrácené představě o kráse?

Proč se nedokážeme těšit z toho, co je svobodné a přirozené?

ll

Kdysi jsem četla hrozný článek, kterak východní kultury „tvarovaly“ nožky malých děvčátek tak, že jim byly napěchovány do dřevěných, utahovacích forem, které u děvčete zabránily přirozenému růstu chodidla.

Takto zparchantělá nožička byla pak ve finále maličká, zakrnělá, což bylo žádoucí.

Dítě vyrůstalo až do puberty v obrovských bolestech, které mu způsoboval každý krok.

Nechám to otevřené...

...ale proč mě sakra nepřekvapuje, že pěstování bonsají pochází, odkud pochází?

Reklama