Reklama

Gender je v poslední době často skloňované slůvko. Používají ho psychologové, právníci, politici, slyšíme ho z úst feministek i odpůrců feminismu. Co ale gender vlastně znamená?

Maminko máte hermafrodita
Většina z nás ví, jestli je chlapeček nebo holčička. Nepochybujeme o tom. Můžeme být chlapeček, kterého přitahují chlapečci nebo holčička, kterou přitahují holčičky, ale o svém pohlaví nepochybujeme, to je, aspoň jak se domníváme, dáno biologicky. Teorie takzvaných sociálních konstruktivistů samozřejmě nezpochybňují biologický základ pohlaví, tvrdí ovšem, že mnoho z toho, co máme tendenci považovat za stejně přirozené a biologicky dané jako přítomnost varlat nebo vagíny je ve skutečnosti sociální konstrukt - tedy je to naučené. Dokazují to na případech sice vzácných, ale přesto se vyskytujících, když se dítě narodí se znaky obou pohlaví. V takovém případě je běžné, že se lékaři rozhodnou, zda je dotyčné dítko více chlapeček nebo holčička a pak ho odoperují, aby odpovídalo obecné představě normality. Pro někoho, kdo není ani jedno, ani druhé, totiž nemáme kategorii. Ani jazykovou, ani sociální.

Žít jako to
Známým případem je životní úděl hermafrodita Emmy, který nebyl hned po narození odoperován a zůstaly mu tak znaky obou pohlaví. Později nabídl chirurg Emmě operaci. Emma, už nějaký čas vdaný, mu však řekl: ,,Museli byste odstranit vagínu? No, nevím, protože to je můj ,potravinový lístek´. Když to uděláte, budu muset odejít od manžela a jít do práce, takže to asi necháme tak, jak to je. Můj manžel za mnou stojí, a i když se s ním nevzruším, užiju si sexu se svými přítelkyněmi." Něco takového, jako je Emma, je pro nás těžko představitelné. A to i v případě, že jsme tolerantní - neznáme totiž ani způsob, jak o Emmě mluvit. Čeština je jazyk, který od sebe jednoznačně odděluje rody. A dlouhodobě mluvit o člověku jako o ,,tom" je neúnosné - působí to krajně urážlivě. Na existenci lidí, kteří nejsou ani chlapeček, ani holčička, nejsme zkrátka připraveni - nemáme pro ně gender.

Když se řekne gender
Gender znamená anglicky rod. V sociologii je však tento termín užíván v trochu širším významu, který asi nejlépe můžeme přeložit jako ,,sociální pohlaví". Gender je všechno to, co souvisí s naším pohlavím, ale není to biologicky dané - je to naše role holčičky nebo chlapečka. V euroamerické společnosti jsou gendry v podstatě jen dva - muž a žena - i když v poslední době se začínají pomalu prosazovat další dva - homosexuální muž a homosexuální žena. Z čehož plyne, že gender není neměnný - může se vyvíjet. Byla doba, kdy součástí ženského gendru bylo, že žena je neschopna dosáhnout vzdělání, dnes už je tenhle předpoklad pasé, stále však v ženském gendru zůstává, že žena se hůře učí matematické vědy a neumí řídit auto. Většina z nás předpokládá, že je to dáno biologicky - ve škole nás učili, že žena má trochu jinak utvářený mozek než muž. To je sice pravda, otázkou ovšem zůstává, jestli ono jiné utváření mozku není spíše následkem než příčinou toho, že žena jinak myslí - tedy je od dětství svými rodiči a okolím vedena k tomu, aby jinak myslela. Lidský nervový systém je totiž velmi přizpůsobivý a v průběhu našeho růstu se vyvíjí...

Guevedoces a hidžrové
Ne všechny kultury mají jen dva gendery. Například u navažských indiánů existuje kolem padesáti pohlavních kategorií, pro které mají uzpůsoben i jazyk. Více kultur pak má gendery tři, i když ten třetí má někdy pejorativní nádech. V Dominikánské republice se mluví o takzvaných guevedoces (doslova koule ve dvanácti), jedincích, kteří se narodí s vnějšími dívčími znaky ale vnitřními mužskými, obvykle jsou vychováváni jako dívky, ale v pubertě jim sestoupí varlata, prohloubí se jim hlas a přejdou do mužského genderu. Guevedoces tedy není ani tak označení samostatného genderu, jako spíš práva změnit v pubertě gender z ženského na mužský. Indičtí hidžrové ovšem už tvoří samostatný gender. Spadají do něj děti, které se narodily se znaky obou pohlaví (takové dítě je považováno za ostudu a je okamžitě předáno k výchově ostatním hidžrům), muži, kteří se cítí být ženami a femininní homosexuální muži. Často se nechávají drastickým způsobem kastrovat a většinou se živí jako kejklíři a hudebníci. Na jedné straně jimi okolní společnost pohrdá, na druhé straně existují přísná pravidla, jak se k nim chovat, která je chrání - například nezaplatit hidžrovi za vystoupení prý přináší smůlu. A především mají svou jednoznačně danou identitu, ve které se, alespoň podle výzkumů, cítí dobře.

Dvojí duch
Mnohé indiánské kmeny mívaly gender dvojího ducha (v literatuře občas nesprávně označovaného berdache, což je ovšem posměšný termín). Dvojí duchové byli buď muži v ženské roli, nebo ženy v mužské roli či lidé, kteří si svou pohlavní identitu prostě nezvolili. Žena dvojí duch se tak klidně mohla stát i otcem (z hlediska sociálního, tak, že její manželku oplodnil nějaký muž, ten ale za otce považován nebyl), mohla žít se ženou (ta byla v "normálním" ženském gendru), účastnila se lovů, válek... Dvojí duchové bývali obecně respektování, bylo jim přisuzováno magické nadání, často byli šamany a radili se s nimi náčelníci.

Moderní studie nám ukázaly, že to, co často považujeme za biologicky dané a neměnné může být sociální konstrukt. Hranici mezi biologickým a sociálním obvykle není snadné určit, obě sféry se ovlivňují navzájem. A důležité je také si uvědomit, že skutečnost, že je něco dáno sociálně, ještě neznamená, že je to špatně - jak tvrdí například některé feministky. Člověk gender potřebuje - zjednodušuje nám život ve společnosti, činí naše chování srozumitelným pro jiné lidi, díky genderu nemusíme při každém kontaktu s jiným člověkem stále znovu vymezovat, kým vlastně je - zároveň se ovšem nesmíme nechat gendrem spoutat a stát se jeho otroky - to, že ženy obvykle nerozumí počítačům, nemusí znamenat, že jim nerozumíme my, to, že o malé děti se obvykle starají maminky neznamená, že by na mateřskou dovolenou nemohl jít otec a podobně. Na druhou stranu pokus vychovávat chlapečka mimo gendery a oblékat mu šatičky by dítěti spíš ublížil, než ho osvobodil...

S využitím knihy Martina Fafejta - Úvod do sociologie pohlaví a sexuality.

Jste spokojena se svým gendrem? Co si myslíte, že jsou běžné gendrové stereotypy o ženách? Myslíte si, že muži jsou biologicky agresivnější než ženy? Že ženy jsou jemnější a empatičtější? Je podle vás biologicky dáno, že žena dokáže dělat více věcí najednou a muž se zas na jednu věc lépe soustředit? Pak by ovšem ženám mělo jít lépe řízení, to je přece ,,více věcí najednou", nebo ne?