Bulvár

Jaký je to pocit mít zlomenou nohu?!


Vážená redakce,

při dnešním tématu jsem si vzpomněla na svůj příběh se zlomenou nohou. Je to zvláštní, ale nakonec mi to velmi pomohlo.
 
Stalo se to zrovna v roce, kdy jsem maturovala, ale naštěstí na podzim, tak jsem se aspoň do té doby mohla dát nějak dohromady.

Naše třída se pár měsíců před tím zúčastnila soutěže týkající se Evropské unie a po skončení soutěže byla pozvána na slavnostní vyhlášení do Senátu. Moc jsem se těšila. Ráno, kdy jsme měli odjíždět, jsem se doma pečlivě nalíčila a dlouho vybírala nějaké hezké oblečení.

Do školy jsme přijeli pozdě, protože byla ucpaná dálnice. Několik takových náhod právě přispělo k oné zlomenině. Ještě pro upřesnění - odmalička se pohybuji na elektrickém vozíku, protože mám svalovou dystrofii (svaly pomalu slábnou).

Do Senátu jsme měli odjíždět až po první vyučovací hodině. Ve škole jsme měli dva výtahy. Jezdila jsem většinou tím, který byl blíž k naší třídě.

Toto ráno byl však v chodbě vedoucí k tomuto výtahu hlouček lidí a já, jak jsem pospíchala, jsem se tedy rozhodla jet druhým výtahem, který je hned u vchodu do budovy. Výtah přijel za chviličku a já po otevření chtěla honem vjet dovnitř, ale jak najela přední kolečka do kabinky, pocítila jsem, že se výtah propadl. Předek vozíku tedy spadl a zadní kola ještě zůstala venku. Výtah se propadl asi o 20 cm.

Já jsem se na takovém sklonu neudržela a z vozíku jsem spadla. Výtah byl hodně veliký, tak jsem už pak naštěstí nebyla nijak zkroucená, ale spadla jsem prudce na kolena a hned jsem cítila, že nebudou v pořádku. Nejvíc jsem se po pádu však bála, že na mě spadne ještě i vozík a volala jsem o pomoc.

Netrvalo dlouho a pomoc v podobě učitelů a vychovatelů byla u mne. Hned mě otočili na záda a já ucítila v pravé noze křupnutí. Úplně mě zamrazilo. Za chviličku přišla i paní doktorka, která měla ordinaci přímo u nás ve škole. Nohu si prohmatala a říkala, že to vypadá, že je noha zlomená. Těsně nad kolenem to prý bylo příliš volné. Já jsem ji ujišťovala, že je to určitě jen naražené. Nespadla jsem poprvé a vždy, když jsem spadla, měla jsem naraženiny nebo natažené šlachy a podobně. Zlomenina mi připadala nemožná a myslela jsem, že by to bolelo jinak. Paní doktorka mě však přesvědčovala, že na rentgen musím.

Do Senátu mě v žádném případě nechtěla pustit, aby se mi tam neudělalo špatně. Když se vychovatelům nepodařilo mě posadit zpátky ani na vozík, protože jsem bolest nemohla vydržet, bylo vše téměř jasné. Zavolala se sanitka a já jela do nemocnice na rentgen.

Ještě v čekárně jsem však ležela v přesvědčení, že i kdyby to bylo zlomené, dostanu sádru a pojedu do Senátu alespoň na chviličku :o))). Přišlo však veliké zklamání.

Po rentgenu mi pan doktor oznámil, že je noha opravdu nad kolenem zlomená a bude mě muset operovat. Měla jsem však štěstí, protože pokud by se rozhodl mě neoperovat, mohla jsem několik měsíců ležet s provrtaným kolenem na kladce v nemocnici, tak si témeř tu samou zlomeninu prožila moje teta. Pan doktor mi ještě slíbil, že půjdu na sál hned odpoledne. Následovalo prozatimní sádrování, odličování mých pečlivé nalíčených očí, odlakovávání čerstvě nalakovaných nehtů atd. Bylo mi z toho smutno. Za chviličku jsem však opravdu byla operovaná.

Po probuzení mi sice bylo hrozně zle z narkózy, ale druhý den už mi bylo nádherně. Noha nebolela vůbec, jen špatně mi stále bylo. To mi přetrvalo ještě další měsíc. I slečna, která se mnou každý den po operaci cvičila, říkala, že jsem se zotavila hodně rychle a noha je krásně rozhýbaná. Po týdnu jsem celá šťastná jela domů.

Zde sice teprve noha přišla k sobě, protože jsem neměla injekce proti bolesti, ale i tak jsem byla ráda, že jsem se svými blízkými a mohu konečně něco dělat a ne jen ležet. Vystaly navíc trochu dočasné problémy s přemisťováním a např. toaletou, které mi však do budoucna nakonec moc pomohly.

Díky různým "zlepšovákům" teď mohu více cestovat a podnikat to, co dřív vůbec nešlo. Loni jsem se například vydala sama s kamarádkou do Říma a letos pojedeme znovu. Takže nakonec si říkám, že se to kvůli tomu možná dokonce i stálo, kdoví.

Pokažená návštěva Senátu mne rychle přestala mrzet. Noha srůstala skoro rok, protože mám z toho sezení osteoporózu, ale vidím tu ještě jedno plus - mám teď jednu nohu sešroubovanou a tím pádem i zpevněnou do budoucna.

Vyplývá z toho tedy, že všechno zlé je pro něco dobré. Na výtah jsem sice naštvaná pořád, protože jsem ho po návratu do školy viděla takto spadnout ještě jednou a nechápu, jak to může dělat, modlím se, aby se tam znovu někomu něco nestalo a dosud mám ze všech výtahů trochu strach, ale jinak jsem moc vděčná všem doktorům sestřičkám, hodným spolupacientkám a především rodičům, že na mě byli tak hodní a pomohli mi.
 
A ještě zajímavost na závěr - měsíc před zlomením nohy, jsme se s kamarádama bavili o zlomeninách a já se jich pořád vyptávala a vyslovila jsem větu: "Mě by tak zajímalo jaký to je pocit mít zlomenou nohu, ještě nikdy jsem nic zlomeného neměla."...Od té doby nic podobného radši neříkám :o)
 
Vaše čtenářka Verone

Milá Verone,
to byla velmi hororová cesta do Senátu. Z toho, co popisujete, musíte být velmi silná a snažíte se i z nepříjemných věcí vytěžit to dobré a pozitivní. To je asi ten nejlepší přístup. Být na Vašem místě, byla bych spíše naštvaná na lidi, kteří mají mít na starosti bezpečnost výtahu, než na výtah samotný ;-).
   
05.06.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 05.06.2006, 17:07:29
  2. avatar
    [1] paviocko [*]

    Držím moc palečky, aby jste si už nic nezlomila a mělo co nejvíc krásných cestovatelských zážitků!!!!!!!!

    superkarma: 0 05.06.2006, 15:27:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme