Bulvár

Jaký je můj táta? Mám dva...

Ptáte se, jaký je můj táta?

Víte, že to nevím ani doteď, jaký je? Je to sportovec s neobvyklým humorem, který mě štve, rád se napije, je to kuřák a bližší vztah s ním nemám. Naši se rozvedli hned po mém narození a matka mě vychovávala sama spolu s babičkou. Otec chodil dvakrát, třikrát do roka na návštěvu, přišel na mé narozeniny, na Vánoce a někdy v létě, abych s ním a babičkou jela na prázdniny. Tam se o mě především starala babička - jeho matka, otce jsem za celý týden viděla třikrát. Pak si moje matka našla někoho jiného, takže mám dva táty, toho druhého znám už lip. Můj druhý táta je fajn chlap, ale neumí říkat city a neumí je ani dávat najevo.

Jak se ke mně choval v dětství? První táta mě přehlížel, byl někým skoro cizím. Můj druhý táta si se mnou hrál, chodil se mnou na karnevaly, blbnul se mnou a vykládal mně před spaním pohádky, které mě moc bavily.

Jaké jsou moje vzpomínky na něj? Můj první táta, no na něj nemám moc vzpomínek, jednou jsme spolu plavali, dívala jsem se, jak hraje volejbal a jiné sporty, a žasla jsem, že každého zná, tedy že zná tolik lidí. Můj druhý táta - na něj mám dost vzpomínek i dobře, i špatně.

Můj první táta nebyl přísný, neměl ani důvod, byla jsem vždy hodná a navíc si to nemohl ani dovolit být na mě přísný, když mě viděl zřídka.

Můj druhý táta byl hodný až do narození mého mladšího bratra, pak na mě byl přísný až moc, musela jsem věčně dávat pozor na bratra a stíhat školu s dobrými výsledky a zvládat nějaké domácí práce, a když jsem něco neudělala, byl výprask.

S mým prvním tátou jsem konflikty neměla. S druhým tátou jsem konfliktů měla dost, hlavně co se týkalo kolem bratra, domácnosti, školy, kluků, kteří zvonili u nás doma.

S prvním tátou mám vztah asi odtažitý, někde ve mně je hořkost, že na mě kašlal, a je pro mě těžký mu odpustit, i když nic zlého jsem mu nikdy neřekla, ale náš vztah, tedy můj k němu, je kritický, on se naopak snaží.

S druhým tátou mám vztah výborný, přestal pít alkohol, žije zdravě, cvičí, a tak máme něco společného, ráda si s ním povídám a je fakt tím pravým tátou. Mám ho ráda a jsem si jistá, že i on mě, i když to nedává znát.

Jak by se měl chovat táta mých dětí? Určitě jinak než moji dva tátové. Už dítě mám a otce taky a s mou dcerou mají skvělý vztah, hrají si spolu, rozumí si a je na mém manželovi vidět, jak má malou rád. Zatím mají skvělý vztah, ale mé dceři jsou taky jen 3 roky, ale zvládal i přebalování a rád ji nosil v náručí a už tím je jiný než moji dva otcové.

Co se týká mé osobnosti, máte pravdu, trpěla jsem anorexií a chtěla jsem být zase malá kvůli mému druhému tátovi a trápívala jsem se kvůli prvnímu tátovi, že na mě kašle, a to způsobilo ztrátu mého sebevědomí, se kterým bojuju až do dnes. A to i v tom případě, že mi spousta mužů řeklo, že jsem krásná, a nejen mužů. Já si připadala jako malé neohrabané a ošklivé káče a záviděla jsem těm, kteří i přesto, že nebyli nic moc, měli tak skvělé sebevědomí a dokázali si z toho nic nedělat a brali to s humorem, to byly mé kamarádky, které si se svým tátou moc rozuměly. Má to i kladné stránky, mému muži, když mě poprvé uviděl, se líbilo, že klopím zrak k zemi a že nejsem suverénka, a líbila se mu i má stydlivost, on mi sebevědomí trošku zvedl a zvedá neustále, jen se občas bojím, že mi někdo tak skvělého chlapa vyfoukne a já se svou dcerou zůstanu jako má matka, sama, což je má asi největší noční můra.

S pozdravem Aneta


Děkujeme za krásný a obsažný příspěvek a přejeme, aby vám toho Vašeho nikdo "nevyfoukl"...

A co Vy, ženy-in, podobá se Váš muž Vašemu otci? Nebo je naopak úplně jiný? Ovlivnil Váš táta Vaše sebevědomí? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

   
20.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [3] Anai [*]

    Máme hodně společného, naši dva tátové byli a jsou podobní, dovedu si představit, co jsi prožila. Ten můj první je navíc umělec (nepoužitelný jako otec) a ten druhý alkoholik (totéž), ale všechno jsem přežila, i své "nepovedené" partnery, kteří mi sebevědomí zakopali do země ještě hlouběji, než moji tátové. Takže Ti moc přeju, že ten Tvůj "pravý" se objevil dřív, než v druhé polovině života, jako ten můj! Nicméně svým otcům jsem už odpustila, stejně jako Ty, tak to má být, vždyť mohli být i horší (viz dnešní článek o domácím násilí).

    superkarma: 0 20.10.2006, 13:28:01
  2. avatar
    [2] jaku [*]

    Mnoho štěstí.
    Moje dcera - je to už dávno -řekla :" Vím, že můj táta není můj táta, ale stejně je víc táta, než můj táta"

    superkarma: 0 20.10.2006, 12:03:36
  3. avatar
    [1] arjev [*]

    Přeji Ti,aby strach o vyfouknutí měl manžel.Přeji a

    superkarma: 0 20.10.2006, 12:00:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme