Režisér Paul Greengrass má za sebou už práci na několika dokumentech podle dramatických událostí (mj. v roce 2002 natočil v dokumentárním stylu snímek Krvavá neděle, pojednávající o pochodu za lidská práva v Severním Irsku, který v roce 1972 skončil 13 úmrtími – za něj dostal i berlínského Zlatého medvěda). Tak nezáviděníhodnou situaci, jako točit film o události, která změnila svět, tak jak jsme jej znali, před sebou ale ještě neměl.

Atentáty 11. září si i dnes připomínají všichni s hořkostí v ústech. O to větší strach panoval z toho, jak bude snímek nakonec vypadat. Přípravy samy byly zajímavé, Greengrass nejprve kontaktoval na stovku pozůstalých z letu číslo 93, který se stává centrem celého vyprávění. Ti s natáčením souhlasili a poskytli režisérovy vzpomínky na poslední telefonáty svých drahých.

Při castingu Greengrass vybíral takové lidi, kteří byli účastníkům podobni a měli zkušenosti s létáním. Zkrátka nic nenechal náhodě. Pak začal natáčet Let číslo 93.

Jedná se o let jednoho ze čtyř unesených letadel a jediného, které nezasáhlo svůj cíl – pouze proto, že cestující už díky mobilním telefonům věděli, co je čeká, když zůstanou nečinně čekat na smrt. Film je tedy i podle režiséra příběhem čtyřiceti lidí, kteří mají asi 30 minut na to, aby si uvědomili, že jsou přímo v epicentru počátku nelítostné války a mohou buď zemřít nečinně, nebo mohou překazit plány únosců.

Allah akbar a kamera jak z Blair Witch

Film se v podstatě vyhne hlavním událostem – tedy nárazu tří letadel na strategické cíle (Dvojčata a Pentagon) – a věnuje pozornost dvěma liniím. První z nich jsou civilní a vojenská centra letového provozu, která v daný okamžik nestíhají reagovat na situace, na něž je nikdy nikdo nepřipravil. I když jednají správně, účinnost je kvůli časové prodlevě prakticky nulová.

Linie druhá nese dramatický náboj. Zachycuje inkriminovaný let číslo 93 od nástupu pasažérů na palubu, přes únos a dramatickou snahu o vlastní záchranu až k naprostému konci a k mlčení milionů lidí po celém světě. U tohoto filmu se nemusíte bát, že vám někdo prozradí pointu – všichni ji totiž známe téměř pět let.

O tu tady ani nejde. Jde o způsob zachycení těch několika málo desítek minut, ve kterých začíná otevřená válka rodící se z konfliktu trvajícího několik staletí. Vše je umocněno kamerou, která se snaží o realistické zachycení, takže dlouhých a pomalých záběrů se nedočkáte. Vše vypadá asi tak, jak by to natočil přímý svědek událostí. Pro epileptiky film moc nebude, na malé obrazovce z něj nebude vůbec nic, ale na velkém plátně je to velice sugestivní podívaná, která stojí za to.

Jedná se sice o americký pohled na věc, ale modlící se teroristé se svým Allah akbar jsou dostatečným varováním pro celý svět. Není většího zla než fanatismu a i ten se režisérovi podařilo zachytit více než dobře.

Jsou knihy a filmy, které by měly být povinné, aby lidé nezapomněli na holocaust a další hrůzy války. Let číslo 93 by se k nim měl také přiřadit. Je to sice jen jeden úhel pohledu, k tomu na menší výsek událostí, ale je první a ukazuje, jak hrozná válka může být. A není to o nic méně válka než bitva o Británii, i když místo letadel zvenčí vidíme pouhé jedno zevnitř s plačícími ženami a staršími lidmi, ale i s muži, kteří překonají svůj strach z vlastní smrti.

Let číslo 93
režie: Paul Greengrass
hrají: Christian Clemenson, Trish Gates a další
délka: 91 minut, česká premiéra 3. srpna 2006

Půjdete se podívat na tento film? Jak vnímáte události z roku 2001?

Blog Šumaře je ZDE.

Reklama