Kubo, jak se muž jako ty stane chovatelem zvířat?
Já jsem studoval střední odbornou školu v Čakovicích, obor Chovatel cizokrajných zvířat. Praxe probíhala v pražské zoologické zahradě. Jako učeň jsem si prošel všechny rajóny zde, ale nejvíce mě oslovili lachtani. Měl jsem to štěstí, že chovatelky, které zde pracovaly přede mnou, odcházely na mateřskou a já jsem je nahradil. Tak jsem se stal chovatelem lachtanů. Nemyslím si, že by to byla taková abnormalita. Přeci jen, i různě ve světě pracuje mnoho můžu jako chovatelé zvířat.

Pro tebe to možná není neobvyklé povolání, ale jistě lidé reagují jinak, než kdybys jim řekl, že jsi třeba automechanik?
To ano. Když jdu třeba k lékaři a zeptá se mě, kde pracuji, já odpovím, že v zoo u lachtanů, tak hned začnou žasnout a přizvou do ordinace půlku oddělení, ať se na mě jdou podívat. Spousta lidí mě za mou práci obdivuje a říkají, že mám krásnou práci. Říkat, že pracuji jako chovatel lachtanů, má i své benefity.

Třeba na ženy, že? To musí být zaručená balící technika?
To teda, každá by chtěla chovatele lachtanů. (smích) Při představení, které s lachtany provádím, se představuji celým jménem. A to mi následně chodí na Facebooku zprávy s pozváním na kávu, dortíček atd.

Pracovat se zvířaty, bylo to tvé vysněné povolání od malička?
Původně jsem chtěl mít ostrov s dinosaury, což mi zatím nevyšlo. Pak jsem viděl film Zachraňte Willyho!, kde se objevilo i cvičení s lachtany a od té doby mě to chytlo. Sice jsem neměl vyhraněno, jaké zvíře by to mělo být, ale chtěl jsem s nimi pracovat, v tom jsem měl jasno. Když jsem pak při praxi poprvé pracoval s lachtany, tak mě to chytlo a do teď nepustilo.

Chtěl bys u lachtanů zůstat, nebo se posunout k nějakému jinému zvířeti?
Myslím si, že lachtani nejen v Čechách, ale i Evropě jsou nejvyšší level, co člověk může dělat. Mě by moc bavila práce s delfíny a kosatkami, ale to je hodně finančně náročné. Chovat je si mohou dovolit opravdu jen velké zoologické zahrady.

Viděl jsi někdy lachtana ve volné přírodě?
To zatím ne. Co jsem ale viděl, byli kytovci. Bylo neuvěřitelné krásné vidět je ve volné přírodě.

Ve své reportáži (přečíst si můžete ZDE) jsem zmiňovala některé rozdíly mezi lachtanem a tuleněm. Jak je může laik od sebe rozeznat?
Je fakt, že často slyším, že lidé byli na vystoupení tuleňů, přitom u nás chováme lachtany. Jsou si to docela podobná zvířata, ale je tam pár rozdílů. Když se detailně zaměříte na lachtana, tak ten má ušní boltce, což tuleň nemá. Dalším je pohyb na souši. Lachtan používá ploutve jako nohy, může skákat, což tuleň nemůže. Ten se jen plazí takovými přískoky. Odlišnost je taky v plavání. Lachtani používají velké přední ploutve k pohybu a menší zadní ke kormidlování, tuleni to mají naopak.

Mají k tobě „tvoji“ lachtani citové pouto?
Primárně mají rádi kyblík s rybami. Myslím si, že i cvičení s námi je baví. Troufnu si říci, že díky tomu nás mají rádi.

Já jsem slyšela, že sloni se cvičí kvůli tomu, aby nezakrněli, je tomu stejně i u lachtanů?
Lachtani jsou hodně inteligentní zvířata. Právě proto, aby se nenudili, aby mozek pracoval, oni neplavali jen z místa na místo, s nimi neustále cvičíme. Není to jen pro pobavení návštěvníků. Intenzivně s nimi pracujeme i kvůli tomu, aby byli zvyklí i na nás. Lachtani jsou šelmy podobné medvědům, mají zuby, takže když se pokoušou, poškrábou, je důležité, aby se od nás nechali ošetřit. Tím, že jsme s nimi často v blízkém kontaktu, je můžeme důkladně zkontrolovat.

Odráží se ti práce do osobního života?
Jen ve výhodách. Občas mě někdy někdo pozná, dostanu například kávu zadarmo nebo již zmiňované nabídky na rande. Těch je hodně. Jinak asi ne. Je ale pravdou, že když je nějaký z lachtanů nemocný, tak ně myslím, i když jsem už doma.

Stal se ti za tu dobu nějaký vážný úraz, který by způsobil lachtan?
Jak jsem zmínil, jsou to šelmy. Stane se, že nás občas poškrábou či kousnou. Třeba lachtaní mládě mě jednou při plavání kouslo do obličeje, ale naštěstí to nebylo nic velkého.

Máš mezi lachtany, o které se staráš, nějakého svého oblíbence?
Dřív jsem nejraděj pracoval s lachtanem Melounem, který se trénuje nejlépe. Má největší hlad, takže rád dělá cokoliv, hlavně, že dostane rybu. Samice jsem bral jen do počtu. Postupem času jsem si k nim našel cestu. Baví mě všichni, jsou zkrátka moji.    


Foto: Zoo Praha

Čtěte také:

Uložit

Reklama