Zeptala jsem se pár lidí v redakci, jak prožívali svou pubertu.

Moc jich neodpovědělo.

Šéf Křižák se vymluvil na moc práce, že jindy by určitě přispěl, ale zrovna dneska ne a ne... A to ještě neviděl ten vtip.

redaktor Richard odpověděl velmi stručně: jezdil jsem bouřit jinam. Literárně k tomu.

Kačka grafička se poodhalila o něco víc: Fakt to chceš slyšet, jo? No dobře, no... V pubertě jsem byla hezky řečeno na zabití :). Stříhala si vlasy do prapodivných tvarů, barvila je, trhala oblečení, batikovala ho, malovala... začala jsem se tahat s partou a učila se mluvit sprostě... utekla jsem z domu do Španělska, pak jsem bydlela pár dní na Hlaváku v Praze a hrozně jsem trápila naše. Hlavne mámu.:)) Takže ve zkratce...


redaktorka Ivana se rozepsala hodně:  Pročtená puberta
Puberta bývá obvykle označována za období bouřlivé revolty vůči autoritám a hledání vlastního já. Ta moje byla ovšem zásadně poznamenána jednou skutečností - když mi bylo dvanáct, tedy v plném rozpuku hádek a třískání dveřmi, útěků ke koním, chození za školu (protože zrovna přivezli novou kobylu a já ji prostě musela vidět :)) došlo k události pro mě osobně v tu chvíli krajně nešťastné - k Sametové revoluci. A tak se naše rodina, poněkud nestandardně, ale o to úspěšněji se ukrývající před úskalími komunistického režimu v Rusku, rozhodla vrátit do Čech. Samozřejmě, aniž by se mě kdokoliv zeptal na názor! :) Přišla jsem o všechno - o kamarády (dopisování si v tomhle věku moc dlouho nevydrží), o koně (ve městě, kam jsme se přestěhovali, žádní nebyli) a hlavně o Rusko, které jsem milovala. A tahle láska mě v časně porevolučních letech stála hodně rvaček, rozbitých nosů a modřin (na obou stranách, prát jsem se uměla).
V kombinaci s pubertou to přineslo jednoznačný výsledek - prakticky naprosto jsem se uzavřela do světa knížek. Veškerý volný čas jsem trávila čtením. Nijak zvlášť jsem se nehádala, neutíkala (i když útěk zpátky do Ruska jsem plánovala, nikdy k němu nedošlo), nechodila pozdě domů... Nechodila jsem nikam. Četla jsem si a snila.
Ke konfliktům nedocházelo, protože rodiče mě povětšinou nechávali být - odpovídající výkon jsem ve škole podávala, a to stačilo. Občasnou drzost či odseknutí prostě přecházeli mlčením.
Takže taková vlastně byla má puberta - navenek, kromě vytrvalých rvaček se všemi, kterým vadilo, že jsem „rusák“ a že rozhodně nehodlám ani mlčet, ani couvnout, vcelku klidná - protože pročtená.

A já? No, já jsem měla takovou hooodně poklidnou, takže si to teď vynahrazuju :-).
Moje reprezentativní fotka na magazín:

 

 

 

 

 

 

 

 


Jaká byla Vaše puberta? Těšíme se na Vaše příspěvky na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek bohatě odměníme vitamíny!

Reklama