Říká se, že kdo drží na Štědrý den půst, uvidí zlaté prasátko. Já držím takový skoro-půst už celé čtyři týdny. Podařilo se mi přibrat pár kilo navíc, tak se je snažím opět vypudit. Jím málo, což má pozitivní dopad na náš rodinný rozpočet i na moje oblečení. Pokud se mi můj úsporný jídelní režim podaří dotáhnout až do Štědrého dne, čeká na mne sladká odměna jak ve formě kalhot padajících z boků, tak zlatého prasátka.
 
Takový menší příslib zlatého prasátka jsem zaznamenala už minulý týden. Bydlím na polosamotě u lesa, a protože té zeleně nemám dost, pěstuji si na balkóně v patře muškáty v truhlíkách. V poslední době už začaly vykazovat známky stárnutí až mumifikace, tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas je zlikvidovat. Stojím si tak na balkóně, když tu najednou vidím na zahradě většího černého psa. Dlužno dodat, že proniknout k nám na zahradu není žádný problém, protože na postavení plotu mi zatím jaksi nezbyly finance. „Zas nějakému idiotovi utekl pes a rochní se mi v záhonku," nadávala jsem si potichu, avšak dostatečně načuřeně, sama pro sebe (protože co kdyby se majitel vyskytoval někde poblíž). Vtom se mi podařilo lépe zaostřit a já zjistila, že ne pes, ale pěkný černý kanec mi reje rypákem mezi zlatým deštěm a barvínkem, právě tam, co mi celé léto rostly žampióny.
 
Tak si říkám, že to určitě bylo znamení. Ještě tři kila dolů a po zahradě mi na Štědrý den určitě bude běhat zlatý čuník. Možná, že při courání po záhoncích ze sebe oklepe pár zlatých štětinek a já budu moci na jaře konečně dodělat ten plot. Kdoví.
 
Kadla
Milá Kadlo,
a měl takový ty žahnutý žuby nahoru?
Reklama