Reklama

Janoo1, děkuji za váš příspěvek. Je to složité, kdyby Hudečka k houslím nevedli a nenutili, nebylo by z něj to, co z něj je. Spousta rodičů vede své děti tvrdě za nějakým cílem. Většině se to nepodaří. Pár, kterým se to podaří, jsou obdivováni. Jen málo dětí něčeho dosáhne bez silné podpory a motivace ze strany rodičů. Ale to vy máte, dle vašeho příspěvku, ideálně vyřešeno!

Hezký den,
děkuji za dnešní téma. Myslím, že jako matka 4 dětí k tomuto tématu mám trochu co říct...

Já jsem vyrůstala v rodině, kde víceméně bylo na nás zvolit si, co nás „ bude bavit“ a pak se důsledně trvalo na tom, aby se vytrvalo.

Já si zvolila sport a sborový zpěv, obojí mě bavilo. Sestra byla vybrána náborem v první třídě do tehdejší  LŠU (Lidová škola umění) na housličky. Možná jí to i šlo, ale to nucení na přehrání každé skladby a ta nechuť- myslím, že po pár letech housle z duše nenáviděla a já dodnes mám téměř kopřivku, když slyším nějaké dítě vrzat Ševčíka...

Byla jsem totiž u toho, jak jí občas tekly slzy a jak byla nešťastná.Tak ráda by chtěla něco jiného, naši už ale nechtěli ustoupit a chtěli z ní druhého Hudečka...

Moc hezky se mi nekoukalo ani na některé tatínky, kteří na fotbalovém tréninku hystericky řvali na své malé kluky, kteří vyčerpaní a ušmudlaní bulili do dresu, protože tátovi se jejich hra zdála málo dobrá. Každý táta by chtěl mít doma Rosického nebo jiného podobného fotbalistu, na to jestli to baví i jejich syny moc nekoukají. Oni tu možnost neměli, tak jejich syn to dokáže..a v hokeji je to to samé...

U svých dětí jsem zvolila jinou metodu. Každé je totiž naprosto individuální. Samozřejmě jsem měla tendence jim předhazovat a podsouvat to, co baví mě, ale nikdy jsem naštěstí neměla potřebu promítat do svých dětí vlastní nesplněné ambice. jen jsem je lehce navedla podle toho, k čemu mají předpoklady - to vycítí každá máma.

A vyplatilo se mi to. Syn chodí na ryby a je tam šťastný a spokojený a má to moc rád, hraje florbal ale ne závodně, jen tak pro radost a je nadšený.

Dcera - jeho dvojče chodí na ryby s ním, baví jí to taky a na navazování háčků a mušek je ještě šikovnější, a moc hezky kreslí.

Obě starší dcery chodí dodnes do sboru. Nejdřív do školního, po základní škole si obě našly sbor, do kterého chodí dál. Jedna do klasického velkého, druhá do komornějšího svingového. Ta mladší koketuje se spoustou sportů, daří se jí asi všechny.....jen ten fit box mě jako pacifistce a matce moc nevoní, ale mlčím .

Na kole a na bruslích jezdí všichni 4. Ta nejstarší už s kočárem. Jsem totiž ráda, že moje děti nenásilnou formou našly to , co je baví. Stačilo ve správný čas vzbudit jejich zájem.

Jasně, chodí taky na počítač, jako každý „dorostenec“, ale nejsou na něm závislí a není jejich hlavním zájmem. A můžu vám říct, že se mi na to hezky kouká. je dobrý pocit vidět, že mají spoustu zájmů, tím i kamarádů a jsou spokojení..
Janaa1 
Text nebyl redakčně upraven


Dnes máme téma dne: Čím chcete, nebo byste chtěly, aby vaše děti byly. Umělci, nebo sportovci?

  • Je to jinak u holčiček a u kluků.
  • Musela jste někdy volit u sebe, nebo u dětí? Jak?
  • Nebo se má nechat dítě být, ať si dělá, co chce? Opravdu vždy?
  • Těch možných podtémat je spousta a věřím, že na ně samy upozorníte.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním ještě dnes překvapením. Počítám, že přesně v 16.00.