Já jsem akorát v období, kdy už půl roku jsem odstěhovaná u přítele. Sice ne úplně, nějaké věci ještě u rodičů mám... a taky právě "výbavu". Když jsem byla mladší, tak jsem nenáviděla vánoční dárky typu utěrky, ručníky, osušky... Ale teď jako když se najdou. Jednobarevné ručníky se hodí vždycky a utěrky také. Naštěstí moje mamina mi nanakupovala výbavu před 25 lety, ale v průběhu posledních pěti let, takže povlečení a prostěradla jsou moderně barevné a nějaké jsem si i vybírala sama. Sestra se stěhovala dřív než já, tak dostala i část mé výbavy, takže máma mi chce ještě nějaké věci dokoupit.

Mojí kamarádce dělá máma výbavu už i na miminko, které vůbec ještě nečeká... to mi přijde trochu přehnané a trochu rouhání, ale proti úměrné výbavě od rodičů vůbec nic nemám... ovšem nesmí se ta výbava střádat 20 let :)

 

Hezký den všem

rozarinka

 

* * *

 

Vdávala jsem se v devatenácti, na Silvestra v roce 1964. Já severní Moravačka – manžel Plzeňák – vojenská známost. Byly jsme 4 holky, takže doma se chovala celá léta hejna hus, dralo se peří a vyráběly se peřiny. Když jsme se brali, zasedla rodinná rada a babička mezi rodinu rozdělila, co kdo pořídí jako svatební dar, aby se nesešly nějaké blbosti. Takže jsem celou výbaru – ručníky, ubrusy, utěrky a ložní prádlo dostala ve svatební den. Tehdy jsem dostala troje damaškové povlečení a věřte nebo nevěřte, jedno povlečení – takový světle zelený damašek - slouží dodnes. Je už to povlečení takové oprané, sem tam spravované, ale je pořád funkční a z froté ručníku mám ještě pár, ale ty už používám sporadicky a jen z takové nostalgie a vždycky musím pracně počítat, kolik že jim to už je let.

 

LadyZa

 


Příspěvky od Rozarinky a LadyZa jsem uveřejnila dohromady, protože spolu docela pěkně ladí - mladá holka na začátku života i ta, která je už přes 40 let vdaná, ale obě jsou se svojí výbavou vyloženě spokojené. Díky oběma. Ale LadyZa s tou nostalgií docela rozumím, taky mám pár kousků domácího vybavení, které s námi jdou od samého začátku...

Reklama