Od doby, kdy jsem v mládí opuchla po pleťové masce a krému Apico, na který manžel před Vánoci vystál dlouhou frontu, aby měl pěkný dárek pro mě, pleťovou masku nepoužívám. Bylo mi to moc líto, protože jsem na plese chtěla být „za krásnou" a dlouhé šaty jsem pak pro těhotenství neužila, potom se změnila móda na krátké a musely zapracovat nůžky...

Krémy na pleť jakékoliv moc nesnáším, nejsou mi příjemné, nanejvýš někdy Indulonu či heřmánkový krém. Mimickým vráskám se nevyhnu, kantorské povolání vyžaduje dostatek mimiky. Rtěnku jsem brala do ruky jen výjimečně, ne do práce. Na co jsem ale nikdy nezapomněla před odchodem z domova byl lehounký obláček voňavky, rozhodně jsem nepáchla Živými květy či spreji z NDR. Dodnes mám ráda jednu značku a moje děti to vědí, mám ji vždy jako dárek. Obličej mám dost výrazný, není třeba ho ještě víc prosazovat.
Přesto jsem za totáče dostala od manžela stíny, opět po vystáté frontě, dovoz z USA. Ale! Po růžových jsem byla jak ubrečená, po modrých jak po domácím násilí, fialové stíny evokovaly hojící se modřiny. Byly ale natolik kvalitní, že je „dojela" jako nácvik ke krášlení až moje vnučka, té slušely.

Jako holky jsme se zkoušely tajně zkrášlovat navlhčenými krepáky a byly jsme u toho moc důležité. Až naše sousedka mě jednou překvapila otázkou: „Není ti špatně? Nejsi nějaká nemocná?" Uzdravilo mě až mýdlo a voda. Přesto na tyto pokusy ráda vzpomínám. Vždyť jsme byly mladé a hezké.
Teď už jsme jen hezké, ne?
                                        
Zdraví Samík97


Milá Samík97,
krepák jako zkrášlovadlo neznám. Ale teď už to zkoušet nebudu.

Reklama