Jak všechny velmi dobře víme, na světě se vyskytují dva základní druhy mužů: přitažliví mizerové a nudní spolehlivci. Většinou sice nejde o krystalicky čisté druhy, ale o směsku, jeden typ ale skoro vždycky zřetelně převažuje. Naprostá většina nás žen pak podvědomě inklinuje buď k jednomu nebo druhému typu a své životní partnery si vybírá z jednoho nebo druhého, ale pořád ze stejného „regálu". S osudovou pravidelností se tak vrháme do náručí okouzlujících mluvků, obchodníků s deštěm" nebo pijanů, kteří nás pak se stejnou pravidelností podvádějí, využívají, obelhávají nebo dokonce tlučou. Ta druhá skupina žen je na tom možná o něco lépe - vztah s nudným poctivcem vede ve většině případů v celkem přijatelné manželství, ve kterém sice zrovna nelétají jiskry, ale ani kuchyňské náčiní. I když taková žena občas v hloubi duše zatouží po trochu kořeněnějším pokrmu než je její každodenní kucmoch, většinou se spokojí s letmým oblíznutím. Spolehlivosti svého partnera si příliš váží, než aby riskovala jeho důvěru.

Zbývá si položit otázku - podle čeho si tedy vybíráme? Jak se stane, že některé ženy znovu a znovu dokážou naletět násilníkovi nebo kriminálníkovi, a jiným dotyčný smrdí sírou pekelnou už na dálku? Někteří psychologové se domnívají, že rozhodujícím faktorem je právě osobnost otce. Podle nich si vybíráme právě muže, které nám nějak otce připomínají - někdy svým typem a vzhledem, jindy způsobem chování, profesí, hlasem... Něco by na tom být mohlo. Otec je přece prvním mužem, se kterým vcházíme do bližšího kontaktu. Je naším prvním obdivovatelem, na něj vrháme první koketní pohledy a zkoušíme různé holčičí finty. Však i on žárlí, žárlí na každého uhrovitého klacka, který se k jeho holčičce byť jenom přiblíží. Táta s dcerou. Ve skutečnosti je v tom vztahu mnohem víc erotického, než se odvážíme si přiznat, i když k ničemu zakázanému" nedojde.

Je tedy osobnost otce pro nás skutečně osudná? Příklady některých žen bohužel napovídají, že by to mohlo podvědomě fungovat i tehdy, když byl otec nějak problematický, třeba alkoholik nebo násilník. I když hlava říká: Někoho takového? Nikdy!!", zbytek těla rozhodne jinak...
No, kdyby vás náhodou zajímalo, jak to je u mě, je to skoro učebnicový případ. :-))) Táta i muž, oba inženýři technického směru. Oba naprostí klaďasové (typ Mirek Dušín), manuálně velmi zruční (typ Ferda Mravenec), nesnášející odfláknutou práci a nedochvilnost. Ani jeden neumí vybrat dárek, neumí se obléknout a absolutně netuší, jak ženě správně zalichotit. Oba skvělí tátové. Oba milují jízdu na kole a sladké... a tak bych mohla pokračovat dál a dál.

Tak teď jsem zvědavá, co na to řekne vaše životní zkušenost. Potvrdí tuhle teorii, nebo vyvrátí?

Přitahují vás muži, kteří se podobají vašemu tátovi?
A v čem? Mají stejné oči, vlasy či postavu, nebo spíš vlastnosti a charakter?
Děláte to záměrně nebo podvědomě?
Nebo se spíš snažíte najít někoho, kdo je od vašeho otce naprosto odlišný?
Má (měl) snad vlastnosti, které byste u partnera nerada viděla?
Stává se vám, že v partnerovi najednou „uvidíte“ tátu?

Na vaše postřehy, příběhy a názory čekám na redakce@zena-in.cz
Ten nejhezčí jako vždy odměním dárkem.

Reklama