U nás bylo včera veselo. Děti přinesly pěkné vysvědčení: třeťák Vojta dostal samé jedničky a Maruška v sedmé třídě čtyři dvojky. Měla jsem radost. Ale vlastně ji mám pořád, protože děti jsou ve škole celkem spokojené a nemají žádné vážné problémy.

Během školních let našich dětí jsem přišla na to, že nejdůležitější je, aby se děti nebály chodit do školy. Mám na mysli takový ten opravdový strach, kdy se dítě ráno budí s pláčem, odmítá jít do školy a vymýšlí si bolest čehokoliv, aby tam jít nemuselo... Příčiny jsou různé, určitě jste se jako maminky s něčím podobným setkaly. Někdy se dítě bojí přísné paní učitelky, jindy má strach z ubližování od ostatních dětí, občas má třeba obavy z písemky z matematiky.

school

Tohle jsem s dětmi naštěstí nikdy nezažila. Zatím. Je jasné, že někdy se jim do školy nechce, něco se jim nelíbí, jsou protivné, Vojtík občas ráno fňuká a stěžuje si (...blbá škola, proč tam musim každej den...). Trauma ze školy ale nemají. A to je opravdu velká úleva, znám pár rodičů, jejichž dítě každé ráno bolí bříško a musí s ním chodit do psychologické poradny.

Když teď o tom přemýšlím, trochu obavy jsem měla vloni na začátku školního roku. Vojta dostal už třetí paní učitelku během tří let. Celé září byl nešťastný a říkal, co všechno dělá nová paní učitelka jinak než ta, kterou měl ve druhé třídě. Ostatně tu minulou paní učitelku děti obrečely, všechny ji milovaly, protože byla laskavá, brala ohled na jejich individualitu, uměla jim přizpůsobit tempo výuky a navíc nedělala mezi dětmi rozdíly, takže byla ve třídě parta. Nová paní učitelka byla prostě úplně jiná, nasadila tempo, které děti nestíhaly, všichni si zhoršili známky o dva až tři stupně, pár dětí začalo navštěvovat psychologa... I náš Vojta, který je ve všem rychlý a dovede se snadno přizpůsobit, nechodil tou dobou do školy rád. Časem si samozřejmě zvykl, co taky jiného mohl dělat? Teď po půl roce už ani netruchlí po „staré“ paní učitelce.

Mám tedy radost z toho, že školou tak nějak proplouváme bez větších problémů. Děti mají své povinnosti a ty si plní, snaží se, aby nedostávaly špatné známky. Ale známky vlastně nejsou až tak důležité. A už vůbec ne natolik, aby se kvůli nim děti trestaly.

A jak je to u vás? Co vy a vysvědčení? A vaše děti? Napište mi, jaké máte zkušenosti, vzpomínky či příhody na téma vysvědčení. Těším se na vaše příspěvky! A samozřejmě můžete přidat i fotky. Předem moc děkuju!

Tématem dneška je: Vysvědčení

  • Co vy a vysvědčení?
  • Co vaše děti, jak dopadly?
  • Máte nějakou historku na téma vysvědčení?
  • Vzpomínáte si na něco, co vás opravdu nadchlo (zklamalo, pobavilo....)?
  • Měly jste ve škole nějakého nezapomenutelného učitele/ku?

Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá úžasnou knihu Lesohrad od Brandona Mulla (Příběhy z kouzelné obory I). Příspěvky posílejte do 1. 2. 2013 nejpozději do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - pokud byste poslala fotku, musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu.

  • Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
  • Předmět: VYSVĚDČENÍ

les

 

Reklama