Nakonec Trepifajksl upadl do zlostné dřímoty, zkroutil se do klubíčka a tiše vrčel jako hajného pes, když se mu zdá o zaječím bále. Ale než stačil z té dřímotičky přejít do hlubokého spánku, najednou ho uhodila do nosu nějaká divná, nevídaná a neslýchaná vůně, která se roztáhla po celé chalupě. Zvedl na peci hlavu a našpicoval svůj čertovský nos, co se děje. Ale tu už na něj bába vlídně volala: „Tak jdou, jdou pane čerchmant, nic se neostejchají, vemou si se mnou krapítek májové houbovky!“ Sluší se říci, že Trepifajksl ten den kromě tří zasmrádlých stračích vajec, kterými by pohrdla i kolčava, a kromě brouka krajníka, nic v žaludku neměl, a že ta houbovka, do které bába nasbírala mladé smrže a světlohlavé májové hříbky, voněla jako nevím co: trošku po smažené cibulce a trošku po česneku, trošku po celeru, petrželce s mrkví, a trošku po zlatisté, na másle smažené jíšce. A taky po kmínu, po bramborách, po majoránce, po pepři, a trošku i po jarních bylinkách, které do ní bába přidávala.

Sbíhají se vám sliny? Nezapomenu na to, jak nám máma jako malým četla tuhle pohádku – Zapomenutý čert od Jana Drdy na dobrou noc, možná i proto odjakživa miluji polévky, a protože už jsem si zvykla i na vařenou mrkev, tak už vlastně jakékoliv.

Polévka dříve a dnes

První polévku uvařil člověk už před 9500 lety. Nebyla však zdaleka taková, jakou si dnes vaříme doma v hrnci. Naši předkové se totiž museli obejít bez poznatků moderní doby. Polévka se vařila ve vyhloubeném otvoru v zemi, který byl utěsněn kameny. Do tohoto „hrnce" člověk naházel vše, co kolem rostlo, a to zalil vodou. Triumfální nástup polévky se nemohl vyhnout Řekům, kteří již k přípravě používali hrnec a jako hlavní ingredience rozdrcené obilí, hrách a fazole.
Polévkový boom" nastal ve 12. století, kdy se velmi často jedly polévky špekové, šťovíkové, vinné a rybí. Ale až s objevením Ameriky a rozvojem používání brambor, kukuřice a dovezením nových, do té doby neznámých koření (jako např. muškát a skořice), nabyla polévková kuchyně na rozmanitosti.
Velká hodina polévek udeřila ve Francii na přelomu 17. a 18. století za vlády Ludvíka XIV. Král slunce, jak je často titulován, může být klidně označován i jako král polévek", neboť ty údajně nade vše miloval a konzumoval jich i čtyři misky najednou.
Skutečným polévkovým stoletím se pak stává století devatenácté. Nové druhy polévek spatřují světlo světa opět hlavně ve Francii (např. Pot au feu, panádová, z tykve) a začínají se také objevovat první polévkové kostky, polévky v sáčku a polévkové pasty, např. z hrachu.

Horké potěšení

V období, kdy si začíná člověk užívat tepla domova, se začínají měnit i naše chutě. Studenou polévkou nám nikdo na tváři asi úsměv nevykouzlí. Rozveselí nás spíše horká mísa pořádně našláplé kulajdy nebo zelňačky, k chuti přijde ostřejší gulášovka apod. Máte to taky tak?

Je pravda, že čistý vývar asi neurazí nikoho a jíme ho po celý rok, ale zima je jako dělaná na polévky hutnější, často smetanové. Naše tělo si povětšinou dokáže říci o to, z čeho by právě v tomto nevlídném období rádo čerpalo energii.

Polévka je grunt – notoricky známá věta, že. Tvrdila to vaše babička, maminka, tetička? Starší generace měly k polévkám přece jen jiný postoj. Často byla hlavním chodem celého dne, na nic jiného nebyl ani čas. A že polévky v té době nebyly nijak ochuzené, tomu rozhodně věřím. Už jen to, že na polévku samotnou existovaly krásně zdobené polévkové mísy, které já vidím jen jednou za rok u rodičů o Vánocích, to dokládá.
V současné době nám možná přijde konzumace polévky před hlavním jídlem zbytečná, ale podle mého názoru má svůj význam. Nikdy už nesníte tolik z hlavního jídla a váš žaludek polévkou připravíte na další várku, která se přižene. Myslím ale, že je nyní častější připravovat polévku například k večeři nebo zkrátka proto, aby doma bylo něco teplého do žaludku, je to tak?

V naší republice je oblíbenost polévek opravdu velká a má svou tradici. Polévky se připravují na nejrůznějších základech, ať už je to vývar z masa, kostí nebo zeleniny. Možností je opravdu mnoho.

Velice oblíbené jsou u nás polévky krémové a smetanové. Každý si určitě vzpomene na alespoň jednu svou oblíbenou polévku, jejíž přívětivá chuť a jemná konzistence je dodána polévce právě smetanou či  mlékem. Je to chuť nenáročná, příjemná a osvědčená.
Když se řekne krémová polévka, jaká vás teď zrovna napadne? Kterou máte rádi? Já teď, když koukám z okna a vidím, jak mrholí a je nevlídno, představím si kulajdu s vejcem a smetanou. Krémové polévky jsou jen jedny z mnoha, kterými máme možnost potěšit naše v zimě nenasytná bříška. Tyto opravdu nasytí a hlad nás nepřepadne tak rychle jako třeba po vývaru. A ta vůně!

 

A co vy? Jakou máte nejradši? Kulajdu, pórkovou, nebo houbovku či brokolicovou? Jakou nejraději vaříte a jíte? máte nějaký kulinářský tip na krémovou polévku? Napište nám o tom!

Reklama