Při pohledu na dnešní volné téma mě spíše zase napadly myšlenky na to, jak se rozlišují mužské a ženské vlastnosti.

 

Většinou psychologové charakterizují mužské a ženské vlastnosti zvlášť, stejně je tak tomu ve většině knih (např. Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách).

 

My ale máme s manželem každý po mužských a i ženských vlastnostech.

 

Když někam jedeme, tak musí řídit manžel, protože on se v mapách nevyzná, kdežto já naviguji podle mapy a nedělá mi práce s ní žádné problémy. Zato, když jsme jednou zkoušeli, abych řídila já a manžel mě navigoval podle mapy, tak nemohl tu silnici na mapě ani najít.

 

Stejně tak na matematiku jsem byla vždycky dobrá, manželovi moc nešla.

 

Taky mám takovou spíš typicky chlapskou nemoc, špatně rozeznávám odstíny barev, a prý tím podle doktorů trpí spíš chlapi.

 

A můj manžel? Chodí se společnými kamarádkami na pivčo, ony se mu svěřujou a on jim poradí, co a jak. Je to pro ně taková vrba, rozhodně větší než já.

 

A k překvapení většiny lidí, já jsem ta míň ukecaná, která spíš mlčí a poslouchá, a on povídá a povídá a je v centru pozornosti. To je (tedy spíše není) vidět i v diskuzích u témat, já totiž toho moc nenapíšu a neprodiskutuju. Nemám na to „buňky“. Většinou totiž nevím, co říct, jelikož to jiní zvládnou i za mě.

 

Já jsem logičtější a pragmatičtější a držím ho více při zemi.

 

Ale hezky se doplňujeme a je nám spolu fajn, i když možná z pohledu některých lidí „jsme divní“.

 

Tak já jdu zase logicky přemýšlet

Reklama