Kdo čeká nějaké pikantnosti, bude zklamán: ve své podstatě úplně a navlas stejné, jako s mužem o rok, dva či  o 20 let starším. O věku to není – věk je jenom číslo, říkává můj kamarád.

woman

Proč tyto vztahy většinou nevydrží?

Protože starší partnerka neunese konvence: řeší zbytečně budoucnost a nežije „jen pro ten dnešní den“, jak zase zpívá herec z filmů pro pamětníky, počítá s tím, že až zestárne, partner ji opustí kvůli mladší a chce situaci předejít. Kde ale bere jistotu, že si její o rok, dva či dvacet let starší partner nenajde jinou? Vždyť v poslední době přibývá opuštěných padesátek, protože mediální výzkum nedávno prokázal zvýšenou rozvodovost po 25 letech a přibylo nových svazků úspěšných mužů s o generaci mladšími ženami. A jestliže je normální sdílení společné domácnosti, intimního života a všeho „dobrého i zlého“ s někým ve věku našeho otce, je přece stejně přijatelné žít i s někým, kdo by mohl být naším synem. Navíc mladší partner si starší partnerku nevybral proto, že by ho nechtěly mladší ženy, ale proto, že on nechtěl je. A pokud mladší muž starší opustí, stává se to většinou proto, že nikoliv on, ale ona věkový rozdíl neustojí.

 Úhel pohledu

Asi před 15 lety moje kamarádka spisovatelka Ladislava Chateau (rozhovor s ní ZDE) přeložila hru o posledních letech své oblíbené spisovatelky Marguarete Durasové. Vzala mě sebou na premiéru do pražské Violy. Pamatuji se, jak bouřlivě jsem tehdy s Laďkou diskutovala, neboť jsem odmítala model soužití ženy s výrazně mladším mužem jako zcela nepřijatelný a absurdní. Laďka mi oponovala příklady idylického soužití dvojic svých přátel, kde činil rozdíl opačným, než obligátním směrem i víc, než 20 let. Když jsme si dávaly před představením skleničku s hlavní představitelkou Ljubou Skořepovou, byla jsem už úplně v šoku… Kdo hrál tehdy jejího o asi 40 let mladšího milence, si nepamatuju, nicméně po mnoha letech skládám hold této neobyčejné herečce a autorovi(ce) scénáře. Já totiž tomu vztahu uvěřila, byť mi byl zprostředkován jen z miniaturního jeviště minimalisticky pojatou hrou prostou všech divadelních dekorací.

Není to pro každého

Myslím, že ve zralém věku, kdy nás kvapem hormony opouštějí, si už bez nároku na oplodnění umíme vybrat samce, který se hodí k nám, nejen k výrobě kvalitních potomků, je dokonce vyšší šance na to, že vztah vyjde. Proč tedy nezalovit i v jiných vodách, než své generace. Navíc velice vhodné pro ženy, které buď nechtějí, nebo neumějí stárnout a vrstevník je pro ně najednou příliš usedlý svým způsobem života, názory a koníčky. Uvažujeme-li o podobném vztahu (ale současně to platí o jakémkoliv vztahu), musíme být ovšem naprogramováni tak, abychom žily život svůj a nikoliv svého partnera. Musíme být dokonce připraveny žít ho samy se sebou: mít své osobní zájmy, hobby a také jen své okruhy přátel. Rozhodně nesmíme být ženou, kterou zajímá, „co tomu řeknou lidi“ a ještě  je dobré nacházet se ve stadiu, kdy nepočítáme, že vztah bude trvat na věky a cítíme potřebu žít prostě teď a tady. Tedy zdravé sebevědomí. Radím, aspoň z počátku, neplánujte příliš dalekou budoucnost. Uvidíte, že vás třeba i příjemně překvapí.

Jaké jsou obvykle reakce rodiny a přátel

Spousta žen si klade otázku, jak výrazně mladšího partnera přijmou potomci, rodiče a přátelé. Opět nastávají možnosti „pro a proti“ naprosto stejné, jako by se jednalo o partnera věkově konvenčního. Logicky největší problém budou mít starší muži (k ženě patří jejich vrstevník) a mladé ženy (k muži patří jejich vrstevnice). Okolí – rodina a přátelé, tedy lidé, kterým na ženě záleží, uvidí partnera jejíma očima a postupem času jej přijmou, protože uvidí, že je žena šťastná. No a na těch ostatních nám přece záležet nemusí. Samozřejmě musíme počítat se  závistí a záští jako vždy, když se někdo něčím vymyká a nezapadá, musíme se naučit ji přijmout a vyrovnat se s ní.

Jak se mladí muži ke starším přítelkyním chovají

Ze svědectví  žen, které žily či žijí s muži o mnoho let mladších vím, že většinou nemají tito muži potřebu si na úkor partnerky „honit ego“, tedy neponižují ji, chovají se ohleduplně a dvorně daleko častěji, než to bývá v párech věkově sourodých.

Na závěr příběh:

V mém okolí je jedna krásná skvělá dáma, která měla kdysi dokonalý dost dlouhodobý vztah s mužem o 15 let mladším. Na jedné rodinné oslavě, kdy jsem vyprávěla, jak se mi daří dávat lidi dohromady a jak mě to baví, mě přímo požádala, abych ji našla: „pohledného bohatého inteligentního padesátníka“. Tak jsem našla. První léta byla nadšená - kdekdo jí záviděl. Výsledek? Dnes po desetiletí prožitém s „vysněným“ partnerem s nostalgií vzpomíná na svého „zajíčka“, který rozchodem velmi trpěl a poté na ni čekal a čekal… no, nedočkal se a asi po pěti letech si pořídil rodinu. Myslím, že kdyby mohla vrátit čas, rozhodla by se určitě jinak…

Čtěte také:

Reklama