Reklama

parfumeMiluji vůně. Říká se, že lidský čich má dlouhou paměť. A s tím musím jen souhlasit. S vůněmi se mi vybaví spousta míst i lidí, které mám ráda. Když ucítím vůni lip, jako bych seděla na venkovské návsi u babičky, s omamnou vůní lilií se přenesu do malého kostelíka, kam chodila v neděli, i vůně borového lesa mě vrací do dětství. Vůně konvalinek, čerstvě posekané trávy, vůně melounů, to všechno mi připomíná čas prázdnin a léta, a to nějak podvědomě hledám ve vůních, které si kupuji.

Moje maminka se moc nevoněla, takže jsem jí neměla co „krást“. V šuplíku měla sice tradiční živé květy, (kdo je svým maminkám tenkrát nedával), ale pokud si pamatuji, byly spíš hezké na pohled než na „počuch“.

Dodnes si pamatuji na svou první vůni. Jmenovala se  Janine D. Byla trochu sladká, trochu peprná v malinkém buclatém flakonku. A stála pár korun. Pak ji k mé smůle přestali vyrábět, tak jsem si musela najít náhradu. Do nosu mi padlo Diorissimo. Za mých mladých let se toho moc sehnat nedalo, a tak jsem byla na tuto vůni náležitě pyšná. Ale než jsem stačila lahvičku vypotřebovat, zprotivila se mi. Na můj vkus byla moc sladká.

Můj otupělý nos dostal chuť na něco ostřejšího. Vůni jako břitva, jiskřivou a svěží jsem objevila v eau de toilette od Givenchy. Ta se stala mou dlouholetou favoritkou. Když jsem pak dostala záchvat, že si pořídím něco ženštějšího a něžnějšího, vždycky jsem se k ní s pokorou vrátila.

Žel i Givenchy zmizel z pultů a já hledala dál. Vyzkoušela jsem toho spousty. Někdy jsem se nechala zlákat vůněmi, které mne okouzlily na jiných ženách, ale jak už to tak chodí, byl to většinou omyl. Na mně zdaleka tak nevoněly.

parfume

Jsem přesvědčena o tom, že vůně musí člověku slušet tak, jako oblečení. Musí k němu jít fyzicky. Teď se mi budete možná smát, ale velké vůně (exotické, kořeněné, sladké a těžké) sluší jen velkým ženám. Výrazným, dominantním, sebevědomým. Já bych si s takovou vůní nevěděla rady. Cítila bych se v nich stejně nesvá jako v norkovém kožichu.

A tak dávám přednost vůním jemným svěžím a letním. Přesně takovým, které mi evokují dětství a prázdniny na venkově.

Většinou ani nerozlišuji vůně na zimu a na léto. Jen poslední dobou jsem si dovolila ten luxus a mám dvě vůně, které střídám.

Hřejivější a sladší Stellu McCartney, vonící po růžích, a osvěžující Hermes s vůní nilských leknínů.

Mám nejraději toaletní nebo parfémové vody. Nevadí mi, že nevydrží tak dlouho jako parfém, ten jemný prchavý závojíček mi vyhovuje rozhodně víc než těžký omamný opar, z kterého mě bolí hlava. A nejen mně. Však to znáte, když stojíte v MHD vedle dámy, která nezná míru. To se okamžitě pakuju někam hodně daleko.

parfume

Pojďme dnešní téma zasvětit vůním.

Které vůně jsou milé vám, milé ženy-in? Které s vámi souzní, které vám sluší a ke kterým se rády vracíte? Čím voníte dnes? Máte svoji favoritku, nebo vůně často střídáte? Kde vůně nakupujete? Pamatujte si na svou první vůni? Koupila jste si ji sama, nebo jste ji dostala jako dárek?

Máte s vůněmi spojený nějaký zážitek? Co vám voní? Nemusí to být jen parfém. K čemu obecně ráda čicháte?

Napište nám na dnešní téma VŮNĚ

redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměníme jak jinak, než vůní