Děkujeme za další úžasný příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka linde. Jak to vypadá, když máte tátu amatérského lapiducha?

Vážená redakce, při zítřejším tématu se mi vybaví hned jeden z mých prvních pořádných úrazů, na který se nedá jen tak zapomenout. Ono to jsou vlastně dva úrazy.

Byla jsem malinká, ve školce všemi odstrkovaná. Jeden z kluků, kterého nikdo neměl moc rád si rád své komplexy vyléval na mně a  jednou mne shodil na žebřík, opřený o třešeň a bylo z toho rozseklé čelo. Učitelky honem volaly do obchodu u nás v dědině, protože tam byl jediný telefon a prodavačka utíkala tu novinku sdělit mému tátovi. Ten přifrčel na kole, počkali jsme na autobus, kolo nechal ve školce a jeli do nemocnice šít čelo. Bolelo to, určitě, ale už si to nepamatuji.

Pár dní na to byla osudná čočková polévka, kterou jsem nenáviděla kvůli vajíčkovému kapání v ní. Tentokrát ale toho kapání bylo jaksi více a naši si všimli, že mi ta čerstvě zašitá rána hnisá a kape. Blee.

Honem do nemocnice, vypárat stehy, vyčistit a znovu zašít. Pak už byl pokoj. Aspoň teda pár dní.

To mě zrovna babička učila jezdit na kole a já se rozpleskla na asfaltce blízko domu - a placatě na bradu. No samozřejmě brada vejpůl, všude krve, můj drahý tatínek se nad tím ani nepozastavil, prý jaká nemocnice, tam to ani neumějí pořádně spravit.

Doma přikázal, ať si lehnu na gauč v kuchyni, vzal svoje posvátné lékařské jehly a silon, co mu kdysi věnoval jeho kamarád lékař na vojně, já si jako sotva 5-ti letá musela přidržovat pod tekoucí bradou ubrousek, v druhé ruce zrcátko a pozorovala jsem, jak mi vlastní táta - strojvedoucí - šije doma v kuchyni na gauči mou rozmlácenou bradu. Ani nevím, jestli to vlastně bolelo, ale ta brada byla natolik rozbitá, že už to asi více bolet nemohlo. Pěkně to "seštupoval", potřel tím zeleným sajrajtem na desinfikování a zacelení a brada je jako nová. Jen je na ní zespoda jizvička, kdežto čelo má teda opravdu jizvu - jako od doktorů :-)

Tolik moje největší úrazy.

linde

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to před vaším tátou smekám. Musel mít pořádnou odvahu šít dceři bradu. A vy jste musela být také moc statečná.

Co vy na to, milé ženy-in? Máte také nějakou "katastrofickou " příhodu z dětsví? Nebo příhodu vašich dětí? Jak jste snášely vlastní úrazy? Jak snášíte karamboly svých dětí? Dokázaly byste zachovat chladnou hlavu jako tatínek linde?

Napište nám na dnešní téma redakce@zena-in.cz

Soutěž: obinadlo

 

Reklama