Na jednom konkurenčním serveru jsem si přečetla dost obscénní povídku na pokračování o sexu s černochem. Donutilo mě to zavzpomínat na svoje zkušenosti...

V třídílném článku s příšerným slohem se vypráví pornopříběh, jehož hrdinka zjistila, že souložit ji baví jen s černochem. Do detailů popsané scény o tom, jak do ní pronikal obrovský černý úd a jak nemohla týden chodit, mi dal tušit, že autorka s černochem nejen nikdy nespala, ale že ji možná ani nepsala žena.

Sama mám totiž vlastní zkušenosti s tolik vychvalovaným „černým sexem“ a penisem něco přes 30 cm. Mimo to mám ale také zkušenosti s tím, jací černoši, u nás studující, z 90 % jsou. Nesnášenliví, ješitní, xenofobní a rasističtí. To jsem ovšem na začátku toho všeho nevěděla.

Jmenoval se Ali. Byl to jen začátek, zkratka, měl skutečně to jejich dlouhatánské jméno. A nejen jméno. Začal se mi dvořit hned v prváku, sám tu byl už rok pátý. Studoval medicínu a byl ve třetím ročníku. Já v prvním. Nejdřív mě trochu vyděsilo, jak se mi začal dvořit (jsem blondýnka, to ho fascinovalo), vyrostla jsem na malém městě a s muži jsem moc zkušeností neměla.

Černoši nepatřili do mých fantazií, ale postupně mi začalo lichotit, že Ali je pořád po ruce, věrný jako pes, i když trochu otravný... Byla jsem prostě pitomá. Až později jsem se dozvěděla, že podobně to černí studenti praktikují docela často a já měla ještě štěstí. Jejich manýry docela často hraničí se sexuálním obtěžováním, když jim dívka nechce být po vůli a dokáží být hodně hrubí. I o tom jsem se přesvědčila.

Ale nikdo mě nevaroval, nikoho jsem neznala, Ali byl první, kdo se se mnou seznámil. Chytře to měl vymyšlené. Ze začátku byl ale opravdu milý, všude mě doprovázel, říkal, že mě ochrání před „dotěrnými chlapami“, že se nemusím bát. Pěkně mě izoloval a já mu byla docela vděčná, když mi vylíčil, co se děje na kolejích. Cítila jsem se v bezpečí a dovolovala mu pořád víc. Moje spolubydlící a spolužačka byla skeptická, ale já ji neposlouchala, i když se mi snažila naznačit, že když Ali přijde a já nejsem na pokoji, chová se žárlivě, agresivně a dotírá, aby řekla, kde jsem. Má o mě starost, říkala jsem si.

Po asi měsíci došlo na sex, déle už se mu odolávat nedalo, byl pořád důraznější... Jeho přirození se dalo skutečně označit jako hadice a docela mě děsilo, ale s lubrikačním gelem to nebyl kupodivu zase takový problém a počáteční bolest brzy ustoupila. Po týdnu souložení se do mě vešel už úplně celý a já zažívala opravdu pořádný sex, na kterém jsem se na nějakou dobu skutečně stala závislá.

To ale byla pořád počáteční fáze, která se velmi rychle začala měnit na sexuální vězení. Potence mu nechyběla, a tak jsme souložili, kdy to jen šlo, spolubydlící se kvůli tomu dokonce odstěhovala a on se přistěhoval ke mně. To byl zlom. Najednou přestal být milý a projevil se jako otrokář. Otrokyně je totiž to správné slovo, jak označit můj stav. Nemohla jsem nikam sama, musela jsem se o něj starat a bral si mě bez jakýchkoli zábran, kdy se mu zachtělo – i když jsem mu vysvětlovala, že se musím učit, že musím do školy, že nechci.

Nic nepomáhalo. Zameškala jsem dost školních povinností a přesunula je na další semestr, neměla jsem žádné kamarády, doma jsem se bála svěřit, moc mě tam nepouštěl, ale když jsem odjela, byla to velká úleva. Rodičům jsem stejně nemohla říci, že žiju s Alim. Černocha by určitě nerozdýchali. A nerozdýchali ani můj prospěch ve škole – z premiantky na SŠ repetentkou.

Nevzpomínám na to ráda, ta část, která by následovala, by byla plná slz a bolesti, které nechci oživovat. Řeknu jen tolik, že mě zachránily až letní prázdniny, kdy Ali letěl po dvou letech domů, přestěhování na jinou kolej a spousta skrývání první dva měsíce školy, dokud jsem se nedozvěděla, že Ali si našel jinou studentku prvního ročníku. A já prý také nebyla první.

Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že sex s africkým černochem je skvělá zábava, ale u něj to nekončí. Byl to muslim a zažila jsem opravdový střet civilizací, jenž mě stál rok studií, ztrátu sebeúcty a sebevědomí, které jsem si léčila ještě léta potom. Jediné štěstí bylo, že mě nebil (skoro), protože jsem slyšela o holkách, které si to doopravdy odskákaly.

Jeho názory na bílé nebudu ani tlumočit, jeho chování nebudu popisovat. Nakazil mě ale xenofobií, jen já ji mám k černým. Bojím se jich. Úplně iracionálně. Kdyby se mě nějaký po tom všem dotknul, roztřesu se. Když budu mít dobrý den. I proto věřím, že ony články o skvělém životě s černochy nepsal nikdo, kdo něco podobného opravdu zažil. Život s nimi totiž vyhovoval asi jen dvěma dívkám, které byly silně submisivní a to všechno jim nevadilo. Ostatní postižené vždy popisovaly velmi podobné zážitky, jako mám já. Doufám, že vám můj článek přinese nějaké ponaučení o tom, jak pravdivé jsou články o sexu s černochy.

Reklama