Mám dospívajícího syna.
Syn si jednou možná najde přítelkyni, i když teď mu moc nadějí nedávám. Takže jsem potenciální stínová tchýně. Ke své potenciální stínové snaše budu cítit asi nejvíce lítost, že si dokázala zamilovat takového rozmazleného ufňukánka, který je skoro kopií mého exmanžela.
Možná se syn někdy i ožení.
O své potenciální snaše si budu myslet, že je blázen, když jde do takového rizika. Co vím určitě, je to, že jí budu vděčná, že ho mám konečně z krku. Vůbec ji nebudu nenávidět za to, že odevzdává peníze na živobytí jí a ne mně, tak jako mě za to nenáviděla moje tchyně. A zakážu mu chodit si ke mně pro pofoukání bolístek, jen ať si o to řekne své mladé.
Do pořádku v bytě jim určitě mluvit nebudu, chudák ženská, jestli bude schopná uklízet ten jeho bordel. Vařit snacha nemusí umět, naučila jsem ho slušně vařit, co nejdřív to šlo.
Že by si mladí pořídili děti, o tom silně pochybuji. Jestli na mě někdy přijdou babičkovské choutky, pořídím si štěně nebo si půjčím pravnoučky mých kamarádek.
Už se těším, jak budu mladým posílat pohlednice ze zahraničí, snad mi můj zaměstnanecký důchod vystačí aspoň na Slovensko.
Bonda
Milá Bondo,
škoda, že takhle podobně neuvažují všechny budoucí tchyně.
Všechny snachy by psaly jen pochvalné recenze...
Reklama