Domácnost

Jak zmírnit bolest, když vám „odejde“ milované zvířátko?

Bylo to těsně před Vánocemi, kdy se moje kamarádka dozvěděla, že její fenka Dyna má nádor na plicích a zbývají jí maximálně tři měsíce života. Když mi tu smutnou zprávu volala, nemohla ani mluvit, jak jí bolest a slzy svíraly hrdlo.

Dyna byla celý její svět a nedokázala si představit, že ji jednoho dne bude muset nechat „uspat“. Bože, jak jsem jí rozuměla. Naši pejsci byli skoro stejně staří a vyrůstali spolu od malička. Jak by asi bylo mně, kdyby...

dog

V takových chvílích se těžko hledají slova útěchy. Všechna vám najednou přijdou plytká a zbytečná, protože víte, že nemůžete pomoc. Můžete jen soucítit a říkat, že jí tam, (v tom psím nebíčku) bude líp.

Ale jak bude člověku, kterému zůstane prázdné místo v srdci? V srdci, v němž je tolik lásky a citu?

„Pořídíš si jiného pejska, třeba štěňátko, to ti přinese radost do života. Takhle by ses utrápila,“ radila jsem jí. „To víš, že jsem na to myslela, ale na štěňátko si netroufám. Nejsem už nejmladší, a co by si ten pejsek beze mne počal, kdyby se se mnou něco stalo.“ Její slova mě až zamrazila, ale musela jsem uznat, že uvažuje pragmaticky. „Tahle nemůžeš mluvit, přece nejsi sama, máš mě,“ byla moje reakce.

Snad jsem trochu rozptýlila její obavy z budoucnosti a rozloučily jsme se.

Před pár dny mi opět zavolala a bylo mi jasné, o čem náš rozhovor bude. Přesto mě svým způsobem překvapila. Dynušku doprovodila na její poslední cestu, poplakala si, ale zdálo se, že je smířená. Jakoby s utrpením Dyny odešlo i utrpení její paničky a v jejím hlase zazněla nová naděje.

„Mělas pravdu, štěňátko bude to nejlepší, co můžu udělat, abych se nezbláznila smutkem. Už mám jedno zamluvené. Je to zase fenka a vypadá úplně stejně jako Dyna, jen má bílý flíček na hrudi. V květnu si pro ni jedu a doufám, že se na ni s Alwínkem přijdeš podívat.“

„To víš, že přijdeme a už se moc těšíme.“

Jsem moc ráda, že se takhle rozhodla. S tím jejím „stářím“ to není zase tak horké. Je jí teprve 65 a nový přírůstek do rodiny jí určitě ještě pár let ubere. Asi bych se na jejím místě rozhodla stejně.

A vy, milé ženy-in? Už jste někdy řešily tuto otázku? Napište nám o svých zkušenostech.

Čtěte také:

 

 

   
17.03.2016 - Zvířátka - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [33] Wercik.W [*]

    Mazlík Max 11ti letý kocourek měl nemocné ledviny,měl před sebou maximálně tři měsíce.. Já si nemohla dovolit denně dávat u veterinářky vysoké peníze za léčbu a musela sem se rozhodnout. Trápil se on,trápila jsem se já. Tak sem ho nechala poslat do kočičího nebe Sml15 Opravdu hrozný. A po třech měsících sem si musela pořídit kocourka,na chlup stejného :)

    superkarma: 0 18.03.2016, 15:23:55
  2. avatar
    [32] vodfon, kolie [*]

    Dana Haklová — #31 Sml15Sml15Sml15Sml15to umírali nám kavalírci kolie CindičkaSml67milovali jsme to jak dětiSml16my děti máme už velké,jedině nové štěńátkoSml16Sml16Sml16,pomohlo zapomenoutSml23Sml23Sml23ted máme tři kavalírkySml59

    superkarma: 0 17.03.2016, 23:14:55
  3. [31] Dana Haklová [*]

    Brixik — #26to vám věřím, ale pořád si můžete říkat, že jste mu ulevili od bolesti a pomalého umírání. Sofča byla zdravá a "odešla" tím nejneuvěřetylnějším způsobem, jakým mohla. Byl to asi osud, který se o ni pokoušel už když byla hříbátko...Veterinář ji chtěl "uspat", ale majitelé to nevzdali a dali ji "do kupy"...

    Ale stejně to měla, chudinka, někde napsanéSml80

    1. na komentář reaguje vodfon, kolie — #32
    superkarma: 0 17.03.2016, 21:39:55

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] 1anicka [*]

    zatím jsem to neřešila,ale taky mě to čeká.doufám,že za hodně dlouho.já to nepřežiju.miláček mi 3x zachránil život.nemůžu to ani dopsat,nevidím na klávesnici.moc mu dlužím.Mám zlatého retrievra 7,5 roku.

    superkarma: 0 17.03.2016, 21:16:29
  2. [29] Otazníček [*]

    Boros — #8 tolik jiné to není. Zvířátko máte sice kratší dobu, je menší, ale pokud se pro vás stal členem rodiny, není důvod shazovat bolest jen že to byl "obyčejný" křeček.

    U rodičů byla doma téměř zoo, nejvíc mě zasáhl odchod psa, ktery mi byl parťákem od roku, sestra zase nejhůře snášela úmrtí svého morčátka a rozhodně by mě nenapadlo jí vyčítat, že pes ji mrzel míň, nebo že kvůli morčeti vlastně smutná být ani nemá.Když jsme si s přítelem pořídili první zvířátko (betu), tak jsem její odchod také prožívali.

    superkarma: 0 17.03.2016, 20:41:25
  3. avatar
    [28] SNÍŽEK [*]

    smutné a ještě před vánoci Sml79

    superkarma: 0 17.03.2016, 18:00:59
  4. [27] Helena Svatková [*]

    Přišli jsme před 6ti lety o činčilku vlnitou, odešla ze dne na den, údajně měla poškozená játra. Probrečela jsem několik týdnů a dodnes zapaluji svíčku na výročí úmrtí. Od té doby už žádné zvířátko nechci, těžce nesu její odchod do nebíčka.

    superkarma: 0 17.03.2016, 16:15:01
  5. avatar
    [26] Brixik [*]

    Dana Haklová — #25Nejhorší na tom bylo, že mu v podstatě nic nebylo navenek. Nechtěl akorát moc žrát. jenže na veterině zjistili, že má v dutině břišní nějaké bakterie, co tam nemají co dělat a vodu a že právě nic než operace nepomůže. Nechtěli jsme ho trápit ani operací, ani tím, že by pomalu chřadnul. Ale bylo to těžké.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #31
    superkarma: 0 17.03.2016, 14:11:34
  6. [25] Dana Haklová [*]

    Rikina — #21Asi máte pravdu, muselo to být hodně těžkéSml79

    1. na komentář reaguje Brixik — #26
    superkarma: 0 17.03.2016, 13:56:59
  7. [24] Dana Haklová [*]

    Brixik — #22Sluší vám to spoluSml67

    superkarma: 0 17.03.2016, 13:56:05
  8. avatar
    [23] kobližka [*]

    No,v 65 letech bych si teda na štěně už netroufla Sml23

    superkarma: 0 17.03.2016, 12:42:14
  9. avatar
    [22] Brixik [*]

    Dana Haklová — #19 Koně máme u ségry a po Brixíkovi přišli 2 noví - jeden má 15 let a jeden 17 let. Bývalá majitelka už je nemohla mít z důvodu úrazu. Ale stejně to není ono, prostě íkbyl jenom jeden.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #24
    superkarma: 0 17.03.2016, 11:48:02
  10. [21] Rikina [*]

    No a za sebe musím konstatovat, že pro mě bylo těžší se vzdát živého zvířete, když mi nic jiného nezbylo a musela jsem najít jiný domov pro psa, kterého jsem měla sotva pár měsíců, a okolnosti se tak semlely, že už jsem si ho nemohla nechat. Sml15 To bylo daleko horší. Když zvíře zemře, protože bylo staré, nemocné, nebo oboje, víte, že to muselo být, a smíříte se s tím. Ale když víte, že je živé a zdravé někde daleko, netušíte, jak dobře se tam o něj nový majitel postará, a navíc máte pocit viny, že si to zvíře muselo zvykat na radikální změnu, to je podle mého horší problém. Sml80

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #25
    superkarma: 0 17.03.2016, 11:38:06
  11. [20] Rikina [*]

    Dana Haklová — #14 On ale ne každý nutně musí mít pocit osamění. Sml80 Jsou lidi, že jim to nijak zvlášť nevadí. Moje máti říká, že je ráda sama, že jí to vyhovuje, a že nechce mít už žádné další zvíře, protože se sotva dokáže postarat sama o sebe. Všechno jí déle trvá, snadno se unaví, potřebuje hodně odpočívat a dlouho spát, konec konců je jí 80 let, tak na to má nárok, být trošku pomalejší a unavenější. Což zbytek rodiny respektuje, a tudíž jí novou kočku nepřineseme. Sml80

    superkarma: 0 17.03.2016, 11:31:40
  12. [19] Dana Haklová [*]

    Brixik — #16A co nějaký nový? Plánujete?

    1. na komentář reaguje Brixik — #22
    superkarma: 0 17.03.2016, 11:30:59
  13. avatar
    [18] vladka321 [*]

    Jsou to ty nejsmutnější chvíle a je opravdu jedno, kdo nás opustí. Je to prostě konečné, nevratné a hodně těžko se s tím člověk vyrovnává Sml15

    superkarma: 0 17.03.2016, 11:17:20
  14. avatar
    [17] IRISS215 [*]

    Sml15Bohužel ANO, i Já a moje rodina jsme to zažily, když nám po 22 letech odešla naše milovaná kočičkaSml15. Do dneška to stále celá rodina špatně nese, vždyť do byl člen naší rodiny a ona byla jako naše dítěSml15. Ten smutek, co jsme si zažily se opravdu nedá popsat a při pomyšlení mne stále bolí srdíčko.

    superkarma: 0 17.03.2016, 10:51:55
  15. avatar
    [16] Brixik [*]

    Dana Haklová — #15Jojo, četla jsem to, je to smutné. Taky máme prázdný box a taky se mi chec vždycky brečet, když vejdu do stáje. byl to pan kůň.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #19
    superkarma: 0 17.03.2016, 10:03:43
  16. [15] Dana Haklová [*]

    Brixik — #12To mi povídejte, není to tak dávno, co jsem tady psala o poničce Sofince. A to byla ještě mladá a měla všechno před sebou. Je mi stále do pláče, když si na ni vzpomenu. Ve stáji stále visí její ohlávka, její box je prázdný, ale já ji tam pořád vidím.

    No vidíte, a už mám zase rozmazaná písmenkaSml15

    1. na komentář reaguje Brixik — #16
    superkarma: 0 17.03.2016, 08:56:20
  17. [14] Dana Haklová [*]

    Rikina — #3Rikino, s tou povinností máte jistě pravdu, ale není právě ta "starost" a péče o živého tvora povzbuzující? Zvíře umí oplácet láskou, dokáže člověka rozveselit a přivést na jiné myšlenky, když ho něco bolí.

    Co může být horšího a smutnějšího než pocit osamění?Sml80

    1. na komentář reaguje Rikina — #20
    superkarma: 3 17.03.2016, 08:51:28
  18. avatar
    [13] gerda [*]

    knihovna — #5Existují služby na hlídání pejsků a koček po dobu dovolených, jsou přece hotely a penziony, kam může vzít klient i toho zvířecího kamaráda....vždycky je řešení.Sml16

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:43:08
  19. avatar
    [12] Brixik [*]

    My jsme museli v listopadu nechat uspat našeho milovaného koníka Brixíka. Bylo mu už skoro 25 roků a jeho stav byl na operaci, kterou právě z důvodu věku veterinář nedoporučil. Pořád je mi smutno. Měli jsme ho 15 letSml15.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #15
    superkarma: 0 17.03.2016, 08:35:44
  20. avatar
    [11] amphora [*]

    řešili jsme to doma před 8 lety,když nám odešel milovaný kocourek.Bolest z jeho odchodu byla obrovská a stále se ještě vrací, občas. Nejhorší bylo, se rozhodnout a jeho trápení ukončit.Tehdy jsme probrečeli skoro 2 měsíce !!Vzpomínáme na něj neustále,vždy nám to vhání slzy do očí,i po těch letech a to i přesto, že již máme dalšího kocourka,kterému bylo zrovna včera 8 let.Čas letí, ale bolest přetrvává.

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:22:54
  21. avatar
    [10] Motty [*]

    Boros — #8 Já myslím, že v tom takový rozdíl není. Křeček je pro vás zrovna takový miláček jako jinde kočka nebo pes. A já teda brečím i pro akvarijní rybku. Ne úplně pro každou anonymní, ale když umřel velký modrý beťák, tak jsem opravdu brečela dost.

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:17:48
  22. avatar
    [9] Motty [*]

    Já mám na zahradě už čtyři kočičí hrobečky a ta bolest z jejich odchodu je pokaždé obrovská, nikdy se na to nedá připravit. U třech z nich jsem se musela rozhodovat o jejich uspání a nikomu takové rozhodnutí nepřeju, je to to nejtěžší, co jsem kdy musela udělat. Na jedné straně si člověk zoufale přeje udržet tady toho tvorečka co nejdýl, na straně druhé ví, že pro něj je to už jenom trápení. Ach jo, normálně mi tečou slzy, jen když na to vzpomínám.

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:15:38
  23. [8] Boros [*]

    Vím, že křeček a kočka nebo pes je velký rozdíl, ale vždycky, když jsme dělali pohřeb nějakému našemu křečkovi (a měli jsme jich fůru), jsme byla celá špatná. nechtěla jsem dětem další křečky zakazovat, ale čím dál tím víc jsem to hůře snášela. Už křečky nemáme, ale stále vzpomínáme...

    1. na komentář reaguje Motty — #10
    2. na komentář reaguje Otazníček — #29
    superkarma: 0 17.03.2016, 08:13:52
  24. [7] bobani [*]

    Sml22

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:13:24
  25. avatar
    [6] *Lefff* [*]

    Přeji hodně radosti s novou psí společnicí Sml7

    superkarma: 0 17.03.2016, 08:09:24
  26. [5] knihovna [*]

    No maminka před rokem a čtvrt pohřbila svou jezevčici,a dodnes jí je smutno. Také váhá zda pořídít novou fenku. Ale taky už je mamince přes 70 a stále pracuje na půl úvazku a v létě chce na dovolenou, tak pořád váhá. Ale v bytě je sama a chybí jí ty procházky. V těchto dnech její kamarádka chce taky ulechčit odchod svému stařičkému pejskovi, tak to probírají a mámě zase naskakuje smutné období a vzpomínky.

    1. na komentář reaguje gerda — #13
    superkarma: 0 17.03.2016, 08:01:00
  27. avatar
    [4] gerda [*]

    Rozumím její bolesti, na podzim jsem musela nechat uspat naši dlouholetou kamarádku, která po celých cca 12 let u nás promarodila. Ale pomocí léků se udržela docela dobře a dělala nám velkou radost. Její povaha byla opravdu speciální, ať udělala cokoliv, pro její nevinný bezelstný obličej jí to člověk nemohl mít za zlé. Oplakala jsem ji já, manžel byl taky hodně smutný. Tak jsme nakonec v krátké době po její smrti přijali osiřelé kotěcí mimino. Malinké, měli jsme obavy, jak to zvládneme, ale dobrý. Už má 7 měsíců, je po kastraci, očkovaná...starosti, jak to bude, až nebudem, si připouštět nechceme. To by člověk nemohl nakonec vůbec nic....a k těm věcem posledním. V našem městě bojuje jeden člověk za to, aby mohl začít provozovat krematorium pro malá zvířata. Věřím, že by nezkrachoval, zahrádku každý nemá a pomyšlení, dávat kamaráda do kafilerie, je velmi zarmucující. Jenomže tomu nepřejí lidé v okolí, argumentují zápachem z kremací a kdesi cosi....přitom máme krematorium u hřbitova v husté městské zástavbě a nikomu ani nenapadne proti němu cokoliv říkat....lidi jsou holt závistiví a nepřející.

    tady je důkaz, jak se dá kazit dobrá věcSml15

    http://www.kremace-zvirat.cz/

    superkarma: 0 17.03.2016, 07:58:51
  28. [3] Rikina [*]

    Před zhruba 10 dny jsme dali uspat kočku. Byla stará, už delší dobu nemocná, nebylo jí dobře, odmítala žrát i pít, byl nejvyšší čas usnadnit jí odchod. Patřila mé matce, která tím zůstala sama, protože je vdova a žila tedy jen s tou kočkou. Jistě že je ten byt najednou nějaký prázdný, a tu a tam se člověk ze setrvačnosti ohlédne, kde že je ta kočka, než si vzpomene, že vlastně není. Ale časem to odezní, a pořizovat jinou kočku nebudeme. Jeden důvod je ten výše uvedený - věk. Útulky jsou plné koček, kterým majitel buď zemřel, nebo šel do důchoďáku, kde zvíře mít nesmí. A druhý důvod - je to povinnost. Povinnost navíc, kterou člověk mít nemusí, a v určitém věku, kdy má co dělat sám se sebou, aby obstaral sebe a domácnost, tak každá další práce už může být na obtíž. Je lepší realisticky zvážit ty možnosti, a než si honem honem pořizovat jiné zvíře, tak radši rozmyslet desetkrát, jestli by to nebylo vhodnější nedělat. Sml80

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #14
    superkarma: 0 17.03.2016, 07:11:05
  29. avatar
    [2] bezinka [*]

    Sml79ano, nejvíc opravdu pomůže pořídit si nového pejska...

    superkarma: 0 17.03.2016, 06:27:40
  30. [1] manislava [*]

    Nejlepší náplast je pořídit nové, vždy si pořídím nové koťátka

    superkarma: 0 17.03.2016, 06:21:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme