Rodina

Jak zacházet s hněvem u dětí?

Hněv rozhodně nepatří mezi pozitivní emoce. A mezi těmi negativními, jako jsou zoufalství, nepřátelství nebo strach, drží smutný prim. Řekněte sami, bude vám víc nepříjemný kontakt s člověkem, který je smutný, nebo s někým, kdo se hněvá, zlobí či vzteká? Hněv je totiž emoce směrem ven, a tedy směrem k nám.

Když se člověk bojí, má tendenci se stáhnout, ovšem v případě, kdy se hněvá, má tendenci útočit na své okolí. A proto na nás tato emoce působí tak nepříjemně. Jenže jsme dospělí a těch, kteří mají rádi ve vztazích „Itálii“, moc není. Jak si však poradit s hněvem u našich dětí, když to kolikrát nezvládáme sami u sebe? Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, později jako když najdeš.

hněv

Děti, když se hněvají, mají nutkavou potřebu udeřit.

Petra (28) vypráví dva roky starou zkušenost s hněvem u svého tehdy dvouletého syna Patrika: „Seděli jsme tehdy v kuchyni, ještě s mojí maminkou, Patrikovou babičkou, a ta mu chtěla sundat teplou mikinu, kterou měl na sobě. To se mu zřejmě nelíbilo, a tak jí vlepil facku.“

„Trvejte na tom, aby děti svůj hněv daly najevo slovy, nikoli chováním. Hledejte s nimi příčinu jejich výbuchu. Menší děti budou někdy potřebovat pomoci, aby dokázaly zpětně určit, co jim vadilo,“ radí psycholog Steve Biddulph.

Máma se pak Patrika zeptala, proč mlátí babičku. A on svraštil obočí, zamračil se, chvíli přemýšlel, a pak jí odpověděl: „Já od tebe odháněním mouchy... ty ošklivý!“

S Patrikem cloumal hněv i později, kdykoliv něco chtěl, nebo se mu něco nelíbilo, vybavuje si Petra: „Mlátil nás, kousal, plival… Nemělo cenu se s ním přetahovat, protože to by akorát vedlo k větší agresi.

Steve Biddulph její domněnku jen potvrzuje: „Člověk, s nímž se nějakým způsobem špatně zachází, musí být schopen říct to nahlas, přesvědčivě a včas – dříve než se jeho hněv začne měnit v zuřivost. Hněv a zuřivost nejsou totéž. Zuřivost je nezvládnutý hněv,“ upozorňuje psycholog a nabádá: „Dospělí lidé by měli umět zmírnit svůj hněv tak, aby měl nějaký vliv, ale aby neškodil či neurážel. Pokud se naše dítě příliš málo zlobí, ostatní děti ho mohou považovat za slabocha a mohou ho komandovat nebo využít. Pokud se zlobí příliš, stává se neoblíbeným, nebo dokonce postrachem.“

Existuje nějaká zlatá střední cesta, účinná proti hněvu? „Naše děti musí najít správnou rovnováhu mezi oběma extrémy – to však vyžaduje několik let cviku a je potřeba začít už u batolete.“

V daleké Austrálii na hněv svůj recept mají, jak to vidí náš odborník na dětskou duši, psycholožka Dana Marková?

„Hněv, agrese je emoce jako každá jiná a potřebná. Jen se s ní musí zacházet kultivovaně, a to je třeba naučit i naše děti. Nejlepší je vlastní příklad. Pokud dítě vidí tatínka, který má vztek a jde štípat dříví nebo běhat, je to nejlepší příklad. Můžeme si emoci představit jako mouchu, která na nás sedne, a my s ní musíme pracovat.“

Tak jen krátké shrnutí: Emoce nepopíráme, ale učíme se s nimi zacházet. Prostě je dobré je mít pod kontrolou rozumu. Odkazuji na citát pana doktora Koukolíka:“Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“

   
21.11.2014 - Děti - autor: Hana Novotná

Komentáře:

  1. [10] prototype [*]

    Někdy je to oříšek. Chce to zjistit,co na něj platí.Sml16

    superkarma: 0 21.11.2014, 21:35:59
  2. avatar
    [9] gerda [*]

    diblice — #8dítě v takovém vzteklém záchvatu potřebuje hlavně obecenstvo. Pokud ho nemá, nemá proč vyvádět.Sml58

    superkarma: 0 21.11.2014, 18:25:18
  3. avatar
    [8] diblice [*]

    gerda — #2tohle se praktikuje u nás, jak u dětí, tak u vnuka a zabírá to okamžitě, kolikrát děti ani nedošly ke dvěřím a už byly zklidněný

    1. na komentář reaguje gerda — #9
    superkarma: 0 21.11.2014, 13:35:35
  4. avatar
    [7] haluška [*]

    a ako mi to povie, keď nevie rozprávať?

    superkarma: 0 21.11.2014, 13:25:26
  5. [6] jithule [*]

    těžko radit jedná se o velice složité téma. Troufám si tvrdit že ani psychologové by se neshodliSml80

    superkarma: 0 21.11.2014, 11:29:35
  6. [5] babcace [*]

    příjde mi, že je to dobou. Dříve děti tak agresivní nebyly

    superkarma: 0 21.11.2014, 09:39:53
  7. [4] funnka [*]

    těžko radit,nic nezabírá a polovina je zděděná.Mám čtyři vnoučátka.Vnučka nikdy nezlobila a 3 vnuci jsou celá moje dcera,která chytala záchvaty a nic nezabíralo.

    superkarma: 0 21.11.2014, 08:45:18
  8. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    A kdepak to plácnutí asi děti viděly?

    superkarma: 0 21.11.2014, 06:36:48
  9. avatar
    [2] gerda [*]

    Ptát se dvouletého dítěte, proč mlátí babičku? A skutečně čekají rozumnou odpověď v tu chvíli?? Podle mě mělo ihned následovat plácnutí přes ručičku (ručička byla tak ošklivá, tak potřebuje potrestat) a podle vývoje situace buď pokračovat jako by se nic nestalo, anebo děťátko vstrčit do jiné místnosti a bezpečného prostředí bez možnosti si ublížit, aby se tam vyvztekalo samo).

    1. na komentář reaguje diblice — #8
    superkarma: 6 21.11.2014, 06:18:41
  10. avatar
    [1] rendvo [*]

    Tak jsem přečetla článek ale moc z toho moudrá nejsem. Myslela jsem že se dočtu co dělat abych zmírnila ten jeho hněv. Mám dvouletého syna a taky někdy chytá pěkného nervaSml16

    superkarma: 0 21.11.2014, 01:08:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme