Cestování

Jak z nebe padala vejce

Po přečtení příběhu Ireny o bouři, která lámala stožáry, bude můj příběh jen slabé kafe, ale snad pobaví zvláště zahrádkářky.

Manžel zdědil dům a ještě před svatbou jsme pomalu začínali s jeho rekonstrukcí a také s úpravou zahrady. Jednou jsme se jali zasít trávu, pro začátek na takovém malém plácku před vchodem. Šli jsme na to však zcela vědecky, což obnášelo zakoupení menší fůry trávníkového zakládacího substrátu a obzvláště pečlivě vybraného travního osiva. Na holou hlínu jsme pak přepečlivě rozhrnovali substrát, naseli trávu a pak deskou uplácávali celý povrch pěkně do roviny (málem jsem si na to brali vodováhu).

Když bylo hotovo, vytáhli jsme na vydlážděný dvorek přede dveřmi plastové židle a stůl, uvařili si kafíčko a kochali se dobře odvedenou prací. Ani jsme si nevšimli změny počasí, nebe najednou nabralo odstín žlutorůžové a pak se z ničehož nic ozvalo prásk, chvíli ticho a zase prásk. Řeknu vám, že jsem si na okamžik myslela, že nám na dvorek spadnul meteorit, a těšila jsem se na úžasnou kořist. Za chvíli následoval takový rachot, na který nezapomenu, a z nebe začaly padat kroupy o velikosti slepičích vajec – slepené z desítek krup běžné velikosti. Odrážely se od země až do třímetrové výšky. Následoval náš bezhlavý úprk do domu, já dostala jednu trefu, manžel dvě. Schovaní v předsíni jsme sledovali, co se děje. Manžel zkusil jednou vyběhnout, aby zachránil venku stojící Natašu (to bývala naše 20 roků stará škodovka), ale hned se zase vrátil. Hleděli jsme na ten přírodní úkaz a řvali na sebe jak koně, a stejně nebylo nic slyšet, asi po 3 minutách tam nahoře někomu ta vajíčka došla. Pak spadlo ještě pár kapek, mraky se roztrhly a začalo svítit sluníčko.

Z plastových křesílek toho moc nezbylo – hromádka puzzlí, stůl to ustál se dvěma čistými průstřely, kterými by pomalu propadnul hrnek i s podšálkem, tehdy nová ondulinová střecha na stodole má od té doby zalepené naštěstí jen čtyři díry, květinová zahrádka byla dokonale zmulčovaná (všechno leželo v úhledné vrstvě pěkně nadrcené), Nataša kupodivu přežila téměř bez úhony – jen sem tam dolíček - a co naše čerstvě zasetá tráva?!

Na dlaždicích přede dveřmi leželo hmotnostní spektrum trávníkového substrátu – nejprve plocha písku, následovaná plochou drcené kůry (podsítným) a končící rašelinou a travním osivem. Na dvoře zůstala zase jen holá hlína, zato nám tráva ještě i teď po 6 letech tráva zarputile roste z odpadní drážky kolem dlaždic.

Od té doby už zahradničení nebereme tak vážně, holt tady pod horami to ani jinak nejde, v zimě tu bývá i kolem dvou metrů sněhu, že místo frézování by se spíše hodilo kopat tunel, a tak pokaždé, když tady něco nového sadím, vždycky tomu říkám: „Nemůžeš zklamat, jenom překvapit.“

Zahrádkaření zdar
Japina


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Jo, kroupy dovedou napáchat děsnou paseku...

redakce@zena-in.cz

   
22.06.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] femme [*]

    sousedi mi vypravovali, jak jeli předvést úplně nové auto příbuzným na venkov, tam je přepadla bouřka s velkými kroupami, zpátky odjížděli s autem, které mělo po kapotě a střeše velké ďolíky

    superkarma: 0 23.06.2007, 13:38:29
  2. avatar
    [1] Gabsi [*]

    u nás teda byly nedávno kroupy menší, ale ke sešrocení zahrady to bohatě stačilo.

    superkarma: 0 22.06.2007, 14:25:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme