Reklama

... v hospodě! Víc už vám o původu svého nicku prozradí čtenářka Pajda sama. Tušíte správně, má to co do činění s kulháním...

O vzniku nicku Pajda píše čtenářka Pajda. Tyjo, tahle věta by mohla vejít do historie magazínu mezi geniální věty přepracovaných redaktorů :-)

Jak vznikne taková Pajda? 

Nooo...u mě vlastně v hospodě. Kulhám od narození, protože mám jednu nohu o trošku kratší a mám vrozenou vadu kolene, ale v době, kdy vznikla tahle přezdívka, jsem už byla dospělá. Dřív jsem bydlela ve městě a na přezdívky jsme jaksi moc nehráli - a Internet v té době nebyl, takže žádné nicky se nepoužívaly.
Jenže v pětadvaceti letech jsem začala chodit ke koním. A nestála jsem nijak moc o to, aby chlapi, kteří si mysleli, že všechny ženské u koní jsou velice „potřebné“, věděli, jak se jmenuji. Podařilo se mi totiž, že mě po country bále jeden takový zoufalec několikrát obtěžoval v práci a pokoušel se mi dokonce nechat kytku v ředitelně - což na střední škole není moc chytrý nápad. 

Takže se muselo nahonem vymyslet, jak na mě budou volat? Ve stájích  měli  jezevčíka Pajdu a ten  spáchal sebevraždu skokem pod traktor. Jeho místo jsem tedy zaujala já - i když na „Pajdo, aport!“  jsem dělala, že neslyším, zvlášť, když si šéf představoval, že budu aportovat sedla. 

To „Pajdí, krmení!“ od kamaráda šéfkuchaře v přidružené restauraci, to bylo něco úplně jiného. Do mističky obvykle přistál nějaký ten steak nebo řízeček a poslouchala jsem ochotně a ráda. Dokonce jsem byla ochotná v soukromí i zapanáčkovat - za kus masa cokoliv. Jenže jaksi soukromí nebylo tak docela zajištěné a tak se „panáčkující Pajda“ dostala do povědomí veřejnosti. Zejména proto, že na jsem na závodech mívala službu na opracovišti a krátké „Pajdo, pocem“ je přece jen praktičtější, než „Paní......., pojďte prosím za námi!“ A protože je nepraktické mít jednu přezdívku veřejně a jinou na netu, zůstalo u Pajdy i na Ženě-in. 

Když jsme se pak přestěhovali za vydatné pomoci kamarádů ze spřáteleného jezdeckého oddílu, tak už všichni lidé od koní věděli, že na mě mají volat Pajdo a protože na vesnici se přezdívky běžně používají, tak mi tak říká půl vesnice. Jen mému muži, který míval službu v maštali a na opracoviště se za celých 10 let nedostal, to jaksi uniklo, a zjistil až po osmi letech bydlení v novém, že „ten Pajda s těmi psy“ jsem vlastně já...

Pajda

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 9. listopadu 2012: Vaše přezdívka v magazínu ŽENA-IN.cz

  • Jak jste přišla ke své přezdívce v magazínu ŽENA-IN.cz?

Své historky o přezdívkách mi zasílejte do e-mailové schránky redakce (viz níže), a to nejpozději v pátek 9. listopadu 2012 do 15.00 hodin. Přijdou-li příspěvky později, hrozí, že nebudou uveřejněny. Stejně tak pravděpodobně nebudou uveřejněny, pokud budou kratší než tento odstavec textu. Pište mi tedy nejen strohé odpovědi, typu: „Vymyslel mi ji partner.“ ale rozviňte (v takovém případě) úvahu, proč ji asi vymyslel, jestli za tím byla nějaká konkrétní událost, nebo třeba nějaká vaše konkrétní vlastnost...? A abych neškudlil, odměním tentokrát všechny uveřejněné příspěvky. Podle jejich počtu mezi jejich autorky rovným dílem rozdělím celkem 321.123 extra bodů do listopadové části naší Věrnostní soutěže (zaokrouhlovat budu podle matematických pravidel na celé číslo). Vzhledem k tomu, že vítězka listopadové části VS získá 10.000 korun, je to slušná nabídka, co říkáte?

listopad.jpg