Novoroční přání, tzv. novoročenky jsou starší sestřenicí vánočních blahopřání, od nichž se liší námětem a obsahem.  Romantičnost zasněžených Vánoc ustupuje klasickým zátiším s hodinami odměřujícími poslední minuty odcházejícího roku nebo bujarému hýření veselých pijáků vítajících počátek nové naděje na lepší zítřky.

Stejně jako u počátku vánočních  pohledů i za vynálezem novoročenek najdeme muže. Tentokrát jím byl nadmíru spokojený český šlechtic, který se snažil důstojně vyklouznout z přemíry společenských povinností. V naší vlasti totiž bylo od nepaměti zvykem přijímat na Nový rok osobní blahopřání. Nejčastěji se navštěvovali příbuzní, přátelé a známí.

Český národ nevědomky oživil jeden ze starobylých starořímských obyčejů, podle něhož lidé níže postavení chodili o saturnáliích (předchůdce křesťanských Vánoc) vzdávat hold svým dobrodincům a sobě rovní využívali společné chvilky k výměně novinek, klevet a občas i k závazným obchodním jednáním.

Pro neustále se zvyšující počet gratulantů se ale tato povinnost stávala pro příjemce blahopřání často obtížnou. Hrabě Karel Chotek vyklouzl v roce 1827 z nepříjemné situace s elegancí sobě vlastní. Místo aby podle zavedených zvyklostí přijímal zdvořilostní návštěvy a usmíval se od rána do pozdních večerních hodin, začal rozesílat blahopřejné lístky. Říkalo se jim omluvenky a zdobil je hezký obrázek. Šlechtic se tak nevědomě zasloužil o první českou, i když německy psanou novoročenku. 

V Čechách novoroční tisky zdobila nejčastěji ocelorytina navržená prvním ředitelem pražské umělecké akademie, profesorem Josefem Berglerem. Výtěžek z prodeje omluvenek býval věnován dobročinným ústavům pečujícím o sirotky, chudé a nemocné. Nejoblíbenější byly obrázky bohyně Fortuny zdobené nápisem Pour féliciter  (Pro štěstí). Dnes se na novoročenkách objevuje jen zkratka P.F. s příslušným letopočtem.

 

Reklama