Bulvár

Jak vznikaly oslavy sv. Silvestra a kterak prožívali Nový rok naši předci

V našich zemích nebyla silvestrovská noc po dlouhou dobu ničím pozoruhodná. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za všechno dobré v uplynulém roce a s modlitbou očekávali příchod roku nového. Takový Silvestr znali ještě bratři Mrštíkové:

V tomto roce naposled stékalo slunce na habrůvské lesy a stálo právě nad "Bory", když z věže všemi zvony svolána byla Habrůvka do božího chrámu, aby se rozloučila se svým starým životem, a než se den obrátí, nastoupila nový. Bylo slavnostní požehnání v podvečer a dědinka, klečíc na kolenou v ozářeném kostele, děkovala milosrdenství božímu za všecka dobrodiní, jakých se jí v roce dostalo z rukou Páně. (Mrštíkové A. a V., Rok na vsi)

Jídelníček býval na svatého Silvestra většinou stejný jako o Štědrém večeru. Zvyk jíst o půlnoci horký ovar, kroupy a křen s jablky pro štěstí pochází až z 19. století.

Z předkřesťanských dob u nás přetrvával obyčej lidových veselic.
Na vesnicích navštěvovaly stavení "ometačky", černě oděné chudé ženy. Hlavu měly zavázanou bílým šátkem tak, že nad čelo vybíhala stříška. Ometačky třikrát zaklepaly, než vešly. Mlčky přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého." Kamna pak v novém roce pěkně hřála a na plotně se nic nepřipálilo.
Podle pověry hospodyně nesměla přes silvestrovskou noc nechat viset prádlo, jinak by někdo zemřel.

Kdo to byl sv. Silvestr?

Silvestr se narodil jako římský občan někdy v polovině 3. století, za vlády císaře Diokleciána, a roku 314 byl zvolen římským biskupem.
Za svého života dal postavit kostel nad Priscilinými katakombami, v nichž byla pohřbena řada raně křesťanských mučedníků. Později se katakomby staly jedním z důležitých poutních míst, také díky faktu, že zde byl roku 335 Silvestr pohřben.
Silvestr je jedním z prvních uctívaných světců a jeho kult se rozšířil do celé Evropy.

Fakt, že se jeho jméno připomíná právě poslední den v roce, má symbolický význam.
Silvestr žil v době, kdy skončil věk pronásledování křesťanů a začal věk nový. Žil na konci dějin starověkého světa a současně na počátku nové epochy psané křesťanskou církví.
Jeho svátek tak každý rok odděluje minulost, kterou prožíváme, od budoucnosti, která právě začíná.

Jak prožívaly naši předci Nový rok?

Hospodář obdarovával čeledíny a děvečky a rodiče nikdy nezapomněli s nějakou tou drobností na děti. Posílaly se pozdravy a někdy i dary.
O 1. lednu chodila ulicemi měst, městeček a vesnic koledující mládež s bukáči (lidový hudební nástroj sestavený z baňatého džbánu nebo skleněné baňky naplněné vodou, přes níž je napnuta kůže a několik žíní, které se třou navlhčeným prstem a vydávají basový tón).

S počátkem nového roku byla spjata řada pověr a zvyků. Na vesnicích se věřilo, že co se bude dělat o Novém roce, to se bude dělat celý rok. Všichni se snažili mít v kapse nějaký ten peníz.

Věštilo se podle příchodu prvního hosta.
Stařena předpovídala hádky a nepříjemnosti, dítě, mladá dívka nebo muž přinášeli do chalupy lásku a svornost. Nesmělo se sušit prádlo, jinak by se hospodyně usoužila, a ze světnice se nesmělo nic vynést ani vymést.
Děvčata jedla před domem jablko schované od Štědrého večera pod polštářem, a když se lidé vraceli ze mše, čarovala o ženicha.
Po domech chodili pekařští a sladovničtí tovaryši převlečení za maškary, koledovali, zpívali a peroutkami ometali prach.

Teprve druhá polovina 19. století udělal z novoročních oslav jeden z nejbujnějších svátků v roce. Na novoroční tabuli nesměla chybět čočka, aby se peníze množily, oblíbená byla ze stejného důvodu i hovězí polévka s drobnou krupicí, zvaná milionová. Nejedla se drůbež ani zajíc, protože štěstí by mělo rychlé nohy a uteklo by, ale podávalo se vepřové pro zdraví i pro radost.

 

Hezky si ten náš novodobý Nový rok oslavte.
Ometačky už nepotřebujeme a věštit podle prvních hostů zřejmě také nebudeme.
Naše babičky by neměly pražádnou radost, kdyby u nás na Nový rok nebyly vřele vítány.
Ale něco do sebe to mělo, že?

Zdroj: Valburga Vavřenová, "Encyklopedie Vánoc", nakl. Libri 2000

 

               
   
29.12.2004 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] evusche [*]

    my děláme čočku na Nový rok už dlouho. Sice ji moc nemusím, ale ostatním chutná

    superkarma: 0 29.12.2004, 19:07:02
  2. avatar
    [2] Žábina [*]

    Jana 01: taky se mi líbí tradice, ale čočku jíme na Štědrý den, tak to už by bylo moc:-)) jinak já udržuju tu tradici s tím prádlem...

    superkarma: 0 29.12.2004, 13:03:16
  3. [1] Jana 01 [*]

    Že bychom zavedli alespoň třeba tu čočku na Nový rok? My jsme mívali sice obvykle slavnostnější oběd, ale tradice se mí líbí a děti je mají rády - je v tom něco.

    superkarma: 0 29.12.2004, 11:17:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme